Hlavní navigace

Re: paušál, či ne?

3. 1. 2003
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Požadavek na zavedení 24hodinového paušálu pro dial-up není motivován tím, aby komutovaní uživatelé mohli "viset" na Internetu libovolně dlouho, třeba i trvale. Hlavní otázka se týká toho, jakým způsobem budou platit za poskytnuté služby - ale samozřejmě i toho, jak velký objem těchto služeb dostanou.

Včera vyšel zde na Lupě zajímavý článek Paušál, či ne? od Vladimíra Kapouna, z Ústavu telekomunikací Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno. Rád bych na něj reagoval, již jako „zaujatý“ účastník jednání Fóra pro dial-up (zaujatý zastupováním jednoho ze čtyř občanských sdružení, které tvoří platformu ZUI, aneb: Zástupci uživatelů Internetu). Vůbec ne proto, že bych chtěl polemizovat s odbornými argumenty Vladimíra Kapouna – právě naopak, jsem rád že zde zazněly. Na co bych chtěl poukázal, je to, že přesně stejné argumenty zazněly i na jednání Fóra.

V prvním přiblížení bych vše shrnul takto:

  • Chování přístupové sítě Českého Telecomu při různých úrovních zátěže samozřejmě lze modelovat pomocí teorie hromadné obsluhy, tak jak Vladimír Kapoun popisuje, a konkrétní důsledky se na Fóru probíraly (popisoval jsem je např. zde). Je známo, na jak velkou zátěž je síť Českého Telecomu dimenzována – ale není dostatečně jasné, jaké zátěži je dnes skutečně vystavena. Proto se neví, jaké další zvýšení internetového provozu by ještě unesla bez „ztráty kvality“ a potřeby dodatečných investic.
  • O formování poptávky po dial-up připojení skrze cenotvorbu se na Fóru také mluvilo, zástupci Českého Telecomu se netajili tím, že cena je pro ně prostředkem jak regulovat zátěž jejich sítě.
  • To možná nejdůležitější: platforma ZUI nepožaduje možnost nepřerušeného 24hodinového „visení“ na dial-upu za fixní měsíční částku. To by jistě bylo lákavé, ale nereálné. ZUI chce zpoplatnění fixní částkou, bez minutových poplatků (a po vzoru zahraničí připouští, aby poskytovatel služby používal určitá technická opatření k regulaci toho, jak bude uživatel moci zůstat připojen).

Jaký paušál?

Rád bych nejprve rozvedl poslední bod z předchozího výčtu, tedy samotné vymezení „paušálu“. Ke stejnému nedorozumění ohledně chápání tohoto pojmu totiž došlo i na Fóru. První reakce ze strany Českého Telecomu byla taková, že není možné, aby uživatelé zůstávali připojeni na dial-upu neomezeně dlouho (například celé dny) a vůbec se neodpojovali. Teprve s postupem času se ZUI podařilo vysvětlit, že termínem „24hodinový paušál“ míní něco jiného:

Žádné minutové poplatky (během celých 24 hodin), ale pouze fixní (měsíční) částka za všechny poskytnuté služby.

Kolik těchto služeb bude, je už jiná otázka – pokud by jich mělo být tolik, kolik odpovídá nepřetržitému připojení třeba po celý měsíc, bylo by to jistě krásné, ale nereálné (ani v zahraničí). Na něco takového opravdu není technické řešení, které se používá dnes, dimenzováno. Proto také ZUI klade tak velký důraz na zavedení alternativních způsobů připojení, jež mají trvalý charakter (zejména ADSL, proto ZUI požaduje rozšíření Fóra i o problemati­ku ADSL).

V dial-upu jde tedy fakticky o to, jak velký objem služeb dokáže ten který operátor poskytnout svému zákazníkovi za příslušnou fixní (měsíční) částku – a o tom asi nejlépe rozhodne konkurence na trhu a vzájemné soupeření mezi operátory. A tato konkurence nechť také rozhoduje o tom, zda je potřeba investovat do posilování (většího dimenzování) již existující infrastruktury, nebo nikoli.

Asi nemusím zdůrazňovat, že právě naznačený pohled je specifický pro uživatele jako „konzumenty“, kteří chtějí za své peníze získat co nejvíce služeb – a také platit co možná nejjednodušším a dopředu odhadnutelným způsobem – jež by navíc neovlivňoval negativně způsob, jakým Internet používají.

Pohled poskytovatelů služeb musí být zákonitě jiný: jak na poskytovaných službách co nejvíce vydělat. Tedy jak vytvořit co největší rozdíl mezi výnosy a náklady. Těžko se tedy lze divit operátorům, že „špatně slyší“ na požadavky typu „co nejvíce muziky za fixní objem peněz“. Zejména pak ten operátor, který má exkluzivní postavení dané tím, že nikdo jiný z principu nemůže nabídnout to, co on.

Tři aspekty paušálu

Jak se v průběhu diskusí na Fóru ukázalo, zavedení 24hodinového paušálu (ve výše uvedeném smyslu, tedy paušálního zpoplatnění po celých 24 hodin) má několik relativně samostatných aspektů:

  • technickou realizaci,
  • kapacitní a kvalitativní otázky,
  • cenové, resp. obchodní modely.

Pokud jde o samotnou technickou realizaci, i lidé z Českého Telecomu připustili, že zde problém není, neboť technická realizace toho, jak je služba poskytována, je nezávislá na způsobu, kterým je zákazník následně „zkasírován“ za poskytnuté služby – zda po minutách, fixní částkou, nebo nějak jinak.

Podstatné jsou ony „kapacitní a kvalitativní otázky“. Zde skutečně platí, že síť Českého Telecomu je určitým způsobem dimenzována pro určité „portfolio služeb“ a také pro určité objemy služeb z tohoto portfolia. Výrazněji odlišné zatížení pak této síti opravdu může způsobovat vážné problémy, až po úplné zahlcení. Závislostí chování sítě na zátěži se ve včerejším článku zabýval Vladimír Kapoun, k jeho výchozím předpokladům bych přidal snad jen toto: síť Českého Telecomu je dimenzována na zátěž 0,1 Erl. u bytové stanice, a na 0,2 Erl. u veřejného telefonního automatu a podnikatelské stanice. Jinak oněch 0,1 Erl,. je běžně doporučovaná hodnota, na níž jsou nastaveny obdobné sítě i v zahraničí (i ty, které „snesou“ paušální způsob zpoplatnění svých uživatelů).

Teoretický závěr je nicméně vcelku zřejmý – zátěž stávající sítě Českého Telecomu by neměla překročit určitou mez, neboť za ní by už nastaly problémy (lidé by se nedovolali atd.). Tyto problémy by bylo nutné řešit buďto posílením sítě (investicemi do jejího většího dimenzování), případně změnou technického řešení (odvedením internetového provozu co nejdříve z hlasové sítě do sítě datové), nebo předejít zvýšení poptávky její regulací (což lze dělat například skrze cenu). To také je základ celé argumentace Českého Telecomu.

Za kardinální otázku ovšem považuji něco jiného: kde leží ona hranice, za kterou by síť Českého Telecomu začala mít problémy? Spíše ale: jak daleko jsme od té hranice dnes, při současné intenzitě využití sítě? Je síť Českého Telecomu vytížena na 10 procent, nebo na 50 procent, nebo na 99 procent? A jaké zvýšení by představovalo zavedení 24hodinového paušálního zpoplatnění? Kterak se na tomto zvýšení projeví, až bude k dispozici ADSL nabízející trvalé připojení? Jak velké procento zájemců o intenzivnější využití Internetu ADSL doslova „odvede“ od dial-upu?

Jistě, odpovědi na tyto otázky rozhodně nejsou jednoduché. Právě naopak. Problém je ale ten, že na Fóru se tyto „kvantitativní“ otázky neřešily. Vliv ADSL se odbyl poukazem na to, že Fórum nemá mandát jednat o ADSL (ale pouze o dial-upu), a diskuse o aktuálním a potenciálním zatížení sítě Českého Telecomu byly zredukovány na jednoduché konstatování: další zvyšování zátěže by vedlo k problémům a proto 24hodinový paušál nepřipadá v úvahu.

Jak někdo trefně napsal v diskusi ke včerejšímu článku, je to o tom, zda se hledá cesta, jak by šlo něčeho dosáhnout, nebo zde se hledá cesta, kterak zdůvodnit, že něco nejde.

Jak omezit konzumaci?

Zahraniční zkušenosti přitom ukazují, že čistě paušální zpoplatnění zavést lze. Ani v zahraničí to ovšem není čistý model „sněz co můžeš, za pevnou cenu“, ale pouze model „za pevnou cenu můžeš sníst jakkoli malou či velkou část z toho, co ti nabízím“. Tedy nějaké omezení toho, kterak velký objem služeb mohou koncoví zákazníci „zkonzumovat“. Toto omezení je nutné proto, aby se vyhovělo kapacitním omezením, která objektivně existují.

V České republice je dosud tímto omezením minutové zpoplatnění – uživatel platí za každou minutu svého připojení, a to samozřejmě působí jako účinný a efektivní regulátor poptávky. V tomto ohledu je zajímavé, že Vladimír Kapoun došel ve svém článku k celkem logickému závěru, že klesající sazby (tj. minutové ceny, které s délkou hovoru klesají), praktikované Českým Telecomem, nebezpečí přetížení sítě nesnižují, ale naopak zvyšují. Mimochodem, alternativní operátoři a ZUI požadují při minutovém zpoplatnění lineární ceny, zatímco Český Telecom naopak trvá na nelinearitě (chce dražší minutové sazby u kratších hovorů) a dokonce tuto nelinearitu chce ještě dále zvyšovat. Proč?

Zřejmě proto, že se chová jako řádný podnikatelský subjekt. Nejspíše tedy vyšel ze statistik internetových hovorů a dosavadního chování uživatelů a optimalizoval své ceny tak, aby v celkovém součtu vydělal co nejvíce. Zda přitom poskytuje také maximum služeb, které by jeho síť byla schopna nabídnout, nebo jen 50 procent, či pouze 10 procent atd., nelze bez znalosti relevantních údajů odvodit.

Nicméně podstatné je, že úplným odbouráním minutového zpoplatnění (zavedením 24hodinového paušálu, ve smyslu definice ZUI) by zmizel i regulační efekt minutové ceny. V situaci, kdy existující kapacitní omezení (byť nejsou přesně identifikována) nedovolují poskytnout každému úplně vše, co by teoreticky mohl chtít, musí nastoupit jiné mechanismy s regulačním účinkem. V zahraničí to jsou nejčastěji různé strategie násilného odpojování uživatele po určité době připojení tak, aby se „dostalo i na ostatní“.

Zajímavé ale je, kdo tato opatření aplikuje (kdo uživatele odpojuje): nikoli poskytovatel přístupu, ale typicky až ISP. Důvodem je to, že skutečné úzké hrdlo nebývá v síti operátora telefonní sítě, ale až na samém konci celého řetězce, vedoucího od koncového uživatele. Jde o omezený počet portů na straně internetového providera – pokud on si pořídí např. 30 portů, může na nich v každém okamžiku „viset“ nejvýše 30 uživatelů. Tudíž v telefonní síti bude obsazeno (a blokováno) jen 30 linek. Mimochodem, na tento argument lidé z Českého Telecomu reagovali tím, že jejich síť pak přetěžují uživatelé, kteří se nemohou dovolat.

Jednání v rámci Fóra se ale dosud moc nezabývala pohledem na celý řetězec, od jednoho konce až k druhému konci. Zabývala se spíše izolovanými pohledy Českého Telecomu jako poskytovatele přístupu (první části celého řetězce) a AO/ISP jako subjektů, které zajišťují druhou část tohoto řetězce. Když se Český Telecom díval na svou část, všímal si úzkých hrdel ve své síti, začal argumentovat možným přetížením a řekl, že 24hodinový paušál nepřipadá v úvahu. AO/ISP pak už jen těžko mohli začít slibovat koncovým zákazníkům 24hodinový paušál, když by sami museli platit Českému Telecomu minutové ceny za originaci hovorů. Následně pak ani neměli proč začít uvažovat o jiných regulačních opatřeních, když zde působil regulující faktor minutové koncové ceny.

Bude FRIACO?

Na jednom z posledních jednání Fóra, ještě před vánočními svátky, konečně padla zmínka i o tom, co skutečně brání, aby i jiné subjekty než Český Telecom mohly zavést skutečný 24hodinový paušál: absence tzv. paušální originace. Tedy toho, aby alternativní operátor či ISP, který od Českého Telecomu přebírá „začátek“ hovoru, za to Českému Telecomu platil nikoli po minutách, ale také paušálně, tj. fixní částkou. Dosud je to tak, že za takovouto „originaci“ hovoru musí alternativní operátor či ISP platit v minutových sazbách, a tak sám těžko bude kasírovat koncového zákazníka fixní částkou, nezávisle na tom, kolik toho provolá. Jedinou alternativou by bylo dimenzovat onu fixní částku podle maxima, které může zákazník teoreticky vyčerpat – což by ale z pohledu koncového uživatele bylo vždy méně výhodné než minutové zpoplatnění.

BRAND24

Možnost paušálního zpoplatnění originace internetových hovorů (v odborné terminologii označovaná jako FRIACO, Flat Rate Internet Access Call Origination) není ve světě žádnou raritou. Jde vlastně o formu velkoobchodní služby, kterou jeden operátor poskytuje jinému operátorovi. Například ve Velké Británii tamní Oftel nařídil dominantnímu British Telecom poskytovat FRIACO již v roce 2000, a to za regulované (Oftelem určené) ceny. Nejprve to bylo 424,25 liber za jeden 64 kb/s port (za rok!!), nyní již jen 341,90 liber. V přepočtu podle aktuálního kurzu to vychází na cca 1.380 korun na jeden port za měsíc! Současně s tím Oftel stanovil i to, že každý ISP smí získat jen určitý maximální počet takto zpoplatňovaných portů (konkrétně 40 na tranzitní ústřednu, kvůli kapacitním omezením). Obvyklá praxe ve Velké Británii je nyní taková, že ISP „předprodávají“ každý takovýto port cca 10 svým zákazníkům – tj. poměr počtu zákazníků a počtu portů vychází na 10:1.

Doufám, že o FRIACO se na Fóru ještě bude jednat, a že se jej podaří prosadit i v České republice – a následně i skutečný 24hodinový paušál.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).