Aha, uz tomu patrně rozumím. Já celou dobu myslel, že Vy nechápete to, co jste vlastně celou dobu chápal a tak jsem stale dokola vysvetloval již vysvětlené :-).
Smlouva je vždy velmi individuální akt, projev vůle dvou stran, který je třeba posuzovat se zřetelem ke všem okolnostem (i např. k IQ smluvních stran, k technickým schopnostem stran, apod.). Osobně jsem tedy v článku stručnou a pro čtenáře (doufám) srozumitelnou formou popisoval svou argumentaci u soudu (kde bych si -jak doufám- neuzavření těch souvisejících smluvních ujednání obhájil).
Osobně jsem se (přiznávám) ani neobtěžoval pátrat po tom, zda bude proces uzavírání smlouvy v budoucnu probíhat stejně či nikoliv. A to zejména proto, že nerad používám v článcích slova jako "kdyby" nebo "in eventum", ci neco podobného. Neprijde mi to profesionálni. Byt pripoustím, že jsem nova pravidla posuzovat mohl (musel bych tam ale uvést, ta "kdyby" - např. "...když zůstane zachován stávající proces...") a to se mi nechtělo.
Stejně tak jako nemůže (a nikdy ani nebude) soud posuzovat ne\uzavreni smlouvy nebo neplatnost smlouvy, která ještě nebyla uzavrena, tak jsem něco takového ani nechtěl psát já. Prostě jsem se CHTĚL zabývat tím co platí a nikoli tím, co teprve (patrně) platit bude.
Redakce LUPY na mne opravdu žádný nátlak nevyvíjela (ani ten běžný). Článek jsem LUPĚ nabídl sám a dobrovolně a vycházel jsem z vlastních zkušeností s procesem registrace. Posuzování platnosti těch dalších ustanovení (Smlouvy a Pravidel) byla pak jakýmsi mým vedlejším produktem, které navíc dle mého soudu vůbec nebylo nutné (proč posuzovat platnost něčeho co patrně ani nebylo uzavřeno).
Snad je teď vše jasné.
JM