Ilustrace: Nenad Vitas
Ingredience č. 1: Datové schránky
Jsem asi poslední, kdo ještě k datovým schránkám nic nenapsal, tak to nyní napravuji. Před několika lety, kdy ještě existovalo ministerstvo informatiky a každý znal Vladimíra Mlynáře jako pokrokového ministra, se hodně povídalo o „tom e-governmentu“, digitalizaci státní správy a o novém přístupu ve vztahu stát-občan. Vznikl z toho třeba nechvalně proslulý Portál veřejné správy. Nebyl jsem na něm snad rok, neb téměř veškeré informace hledám přes vyhledávače a PVS tam zatím nějak zatím není k nalezení. Vlastně kdyby přestal existovat, asi by si toho moc občanů nevšimlo.
Co bych však nerad zažil, by bylo ukončení existence datových schránek ještě před tím, než vůbec začnou existovat. Datové schránky měl na starosti, tlačil dopředu a propagoval Zdeněk Zajíček, který zastával post náměstka ministra vnitra (již byl odvolán). Potkal jsem ho před nějakým časem na jedné či dvou přednáškách na téma e-government. To, co tehdy prezentoval, jsem považoval za napůl bláznovství a napůl pokus o odvážnou a skoro sebevražednou misi. Ne snad proto, že by to neměl v hlavě srovnané. Ale zejména proto, že jsem si nedovedl představit, že to někdy může u nás fungovat. Jednotné registry, spolupráce mezi úřady, elektronický oběh dokumentů, elektronická občanka atd. Po nějaké době z toho vzešel dnešní projekt datových schránek (ostatní části budou snad později). Ale ještě se to nestihlo rozběhnout naplno a už to chytlo patinu nezdaru.
Například nadpis článku „Obavy se vyplnily. Soudům zkolabovaly datové schránky“ vlastně říká: „nic nefunguje, všechno je špatně“. A přitom jen pár lidem někde kdesi nefungovaly jeden den přístupy do schránky. Kdo ví, jestli za to nemohl nějaký lokální ajťák, který si zrovna hrál s firewallem.
Když se vžiji do kůže vývojářů, kteří pracovali na takovémto velkém systému, a představím si, kolik za tím musí být práce, musím smeknout.To nemluvím o tom, že se to celé musí uřídit. Každá, i ta nejobyčejnější webová stránka vykazuje při pilotním provozu (nezřídka i po spuštění do ostrého provozu) chyby a nedostatky. U systému podobného rozsahu, jakým datové schránky bezpochyby jsou, se dají chyby očekávat s relativně vysokou pravděpodobností. Ale zároveň se stejně vysokou pravděpodobností se objeví velká skupina (zde se slovo komunita moc nehodí) remcalů a pochybovačů. Kde se berou?
Tak dlouho jsme volali po elektronizaci státní správy, teď tu máme konečně první pořádnou vlaštovku, tak jí dejme čas, ať se zahnízdí, povyroste z dětských let a za rok uvidíme. Myslí si tu někdo, že příští rok bude tento projekt nominován na Projekt roku v Křišťálové lupě? Já bych to úplně nevylučoval.
Ingredience č. 2: Sedmým divem světa jsou nová Windows
Velká událost podzimu. Microsoft vydává konečně nová Windows s pořadovým číslem 7. Sedmička je šťastné číslo, tak doufejme, že si to budou myslet i uživatelé i po sedmi měsících používání. Měl jsem tu čest si je také zkusit a docela rychle jsem si na ně zvykl. Nepřekvapuje, že uživatelé stávajících Windows se na nové těší, uživatelé Mac OS nad nimi ohrnují nos (nic nového vlastně nepřinášejí) a linuxářům je to úplně jedno.
Relativně nové a i překvapující je ale to, že se jednak Microsoft nesnaží přesvědčit skupiny Mac OS + Linux, aby změnily systém. Spíše cítím snahu po nepodařených Vistách dokázat skupině windowsářů, že jejich nový operační systém je hoden pozornosti. To sice nesnižuje riziko hádek, který systém je lepší, ale tím, že Microsoft oslovil desetitisíce lidí a posbíral od nich připomínky, tak tím vlastně vytvořil komunitu, která se na vývoji systému také určitou měrou podílela. Byť trochu jinak než v případě open source.
Důležité je, že nyní mohou uživatelé Windows říkat, že i oni mají systém, na jehož vývoji se podílela nezanedbatelně velká komunita. Zda to však přinese nějaké ovoce, uvidíme až za pár měsíců či let.
Ingredience č. 3: Barack Drupal Obama
WhiteHouse.gov, tedy webové stránky nejmocnějšího černocha na světě, jedou na open source systému Drupal. Zřejmě zde není nikdo, kdo o tomto systému ještě neslyšel. Je to takové Audi mezi open source content management systémy (CMS). Na jeho vývoji a rozvoji se podílí také komunita. Určitě ne méně početná než ta předchozí u Windows, ale i tak zde lze najít jisté shodné znaky. Třeba to (a na to vsadím boty), že 99,99 % lidí jen diskutuje, vznáší připomínky a požadavky, ale nikdy žádnou komponentu, funkci či novou větev Drupalu nevytvořili. Opravdu nepatrný rozdíl oproti Windows 7 je v tom, že zdrojový kód Drupalu si může každý stáhnout a prohlédnout. Většina lidí tedy opravdu skončí jen u toho prohlédnutí, neboť kdo by se chtěl hrabat v cizím kódu, že?
Není úplně zdraví prospěšné myslet si, že i když je Drupal open source, tak že se o stránky Bílého domu stará nějaká komunita vývojářů rozptýlených po celé zeměkouli. Tak či tak musel Bílý dům uzavřít smlouvu s dodavatelem, který bude ručit za bezproblémové fungování, bude průběžně látat díry a starat se o rozvoj. To samozřejmě platí obecně o (veskrze chvályhodné) snaze dostat do státního sektoru open source. Alespoň z marketingového hlediska je to fajn. A pokud si dodavatel (i klient) uvědomuje rizika, třeba že si autor softwaru (pokud to není tatáž osoba jako dodavatel) mohl nechat v systému zadní vrátka, pak je vše v naprostém pořádku. Ale který odvážlivec na sebe toto riziko vezme? Málokterý. Všechna čest odvážným.
Ingredience č. 4: Komunita jen pro krásné
A trochu pepře na závěr. Na komunitní síti typu Facebook je krásné to, že se tam může spojovat každý s každým. Dědula s děckem, kamarád s kamarádkou, kolega s kolegou a dokonce třeba i ošklivka s ještě větší ošklivkou. A nikoho to neurazí. Existuje však uzavřená skupina krásných lidí, kteří se nechtějí přátelit s kdekým. Chtějí se přátelit jen se stejně krásnými lidmi. Že to asi funguje, ukazuje portál www.BeautifulPeople.com, který sdružuje pouze krásné lidi. Oškliví lidé tam mají zakázaný přístup. Registrace je zdarma, ale pravděpodobnost, že vás tam přijmou, prudce klesá s úrovní vašeho zevnějšku. Asi se ptáte, kdo rozhoduje o tom, zda vás připustí či nikoliv? Rozhodují ti, kteří tímto sítem již prošli. U každého nového zájemce se hromadně hlasuje. Líbíš se mi, pojď dál. Nelíbíš se mi, vypadni. Geniální.
Přiznám se, že jsem se raději ani nezkoušel registrovat. Ne snad proto, že bych se bál toho, že mi ukážou červenou kartu, ale zejména proto, že web nejde přepnout do angličtiny z jazyka, kterému nerozumím. A tím pádem vlastně ani nevím, jestli to není nějaká legrácka či virální reklama na pleťové krémy. Jen mám trochu obavu, co přijde dalšího. Co takhle CleverPeople.com, RichPeople.com, BlackPeople.com či PeopleWithHugeEgo.com?
Nechat uležet, ale nemíchat
Co mají všechny tyto ingredience společného, kromě toho, že je máte naservírované v jednom hrnci? Každý guláš získává na té správné chuti až po nějaké době. A proto i všechny výše uvedené události je dobré nechat nějaký čas pěkně uležet a pak až teprve zhodnotit, jestli se povedly či nikoliv.
