Řehoř Vykoupil (Mautilus): I služby má smysl nabízet z Česka globálně

„Nedělám rozdíl mezi tím, zda volám zákazníkovi do Vrchlabí nebo do Londýna,“ říká spoluzakladatel brněnské firmy Mautilus. Češi mají podle něj velký potenciál v globálních službách.

Řehoř Vykoupil
Foto: Ivana Hrubešová

Řehoř Vykoupil

Mautilus je brněnská vývojářská firma, která nás na sebe upozornila ohlášením, že se podílí na vývoji „icflix“, arabské videopůjčovny obdobné službě Netflix.

Mautilus vystupuje jako specialista na multiplatformní vývoj, který vedle mobilních zařízení zahrnuje především chytré televizory. Mezi své zákazníky počítá například Siemens, Telefónicu, CME, ABB, Continental, TV App Agency, dubajský icflix a další.

Jak se z dvojice brněnských vývojářů zrodila jen v několika letech firma s globálním dosahem? O tom jsme si povídali s Řehořem Vykoupilem, spoluzakladatelem a výkonným ředitelem Mautilu.

Kdy a jak vznikl Mautilus?

Působíme na trhu tři roky, ale první rok byl spíše zahřívací a přípravný. Společnost jsme založili s Petrem Mazancem. Jsme softwaroví inženýři. Deset let jsme vyvíjeli software jako zaměstnanci. Ale pak jsme si řekli, že to není úplně to, co bychom v životě chtěli. Už to pro nás nebylo zajímavé.

Jak vypadá okamžik, kdy si tohle řeknete?

Když hledáte práci, ale nemůžete najít takovou, která by vás zaujala a motivovala. Něco vám vždy schází, a to vymýšlet a uskutečňovat nápady od začátku až do konce. Pracovat s novými technologiemi, dělat to, co vás baví; nebýt jen článkem v řetězu nadnárodních firem.

Petr Mazanec
Foto: Ivana Hrubešová

Petr Mazanec

Petr měl tehdy vynikající znalosti Symbianu a doufali jsme v poptávku po mobilních aplikacích třeba v průmyslu. Symbian ovšem nedopadl, tak jsme přibrali Android, pak iOS, Windows Phone, BlackBerry, až jsme ovládli postupně kompletní portfolio mobilních platforem.

Vyzkoušeli jsme i několik slepých cest. Zkusili jsme i vlastní produkty, ale bez větších peněz zvenčí a bez zdravého cash flow jsme nemohli zajít moc daleko.

Jako softwaroví inženýři jsme zpočátku ani neuměli nabízet produkt a vysvětlit zákazníkům jeho výhody. Tehdy nám došlo, že nejlepší je nabízet to, co umíme nejlépe, tedy nabízet svou službu — vývoj aplikací na zakázku.


Foto: Ivana Hrubešová

Asi před dvěma a půl roky jsme dostali první poptávku v oblasti chytrých televizí. Pro televizory se píše v javascriptu a v HTML5, jsou to většinou linuxová zařízení s webkitem. Nikdo se tomu nechtěl moc věnovat, ale my si řekli, že to zkusíme, že je to zajímavé. Časem se to pro nás stalo strategickou dovedností, jelikož aplikace pro televizní platformy nejsou taková komodita jako aplikace pro chytré telefony. Už musíte mít dobře vybavený testlab a potřebujete obsáhnout více platforem. Tím se pak odlišujete od hlavního proudu na trhu. Postupně jsme se v tom stali jedničkou přinejmenším ve střední Evropě.

Na televizních aplikacích jsme se chytli a navázali styky v komunitě. Od té doby stále rosteme. Možná i rychleji, než bychom chtěli, ale je to tím, že se snažíme všem zákazníkům vyhovět.

Jak jste nyní velcí?

V současné době máme dvanáct vývojářů pro chytré televize. Všichni jsou plně vytíženi. Pak máme ještě androidí vývojáře a iOS vývojáře. Celkem je nás 25 interních zaměstnanců, a s nějakými externisty je nás kolem 35, včetně účetních, grafiků a konzultantů.


Foto: Ivana Hrubešová

Loňský účetní rok jsme skončili s obratem 12 miliónů korun; letošní odhaduji na 25 miliónů. Jak přibíráme nové kolegy, snažíme se držet příjmy ve výši asi 1,5 miliónu ročně na člověka. Hodně peněz dáváme také do zařízení a vlastně si tu dost hrajeme s novými technologiemi.

Snažíme se sice o to, abychom se pořád chovali agilně jako malá firma, ale zároveň musí mít naše každodenní činnost už určitý řád — v tomto počtu lidí už to nemůže být výroba softwaru úplně na koleni.

Nyní jsme schopní připravit aplikace pro set‑top boxy, pro chytré televize, pro chytré telefony a pro prohlížeče. Videotéky, živé vysílání — to vše potřebuje vývoj pro mnoho platforem a zvládnutí speciálních technologií. Aplikace musíte začlenit do určitého ekosystému, musíte projít schvalovací procedurou u výrobců, jako třeba u LG, u Samsungu nebo u Toshiby, a vše se musí zkoordinovat až do úspěšného konce.

Co vás odlišuje od jiných firem?

Naše největší výhoda — když to hodnotím zpětně — byla a je, že nám je úplně jedno, jestli komunikujeme s někým tady z Brna, nebo s někým z Dubaje. Pokud mají obě strany dobré internetové připojení, můžeme pro ně vyvíjet.

Jak se tedy nabízí služba do zahraničí?

Jak říkám, nedíváte se na to, zda zákazníkovi voláte do Londýna, nebo do Vrchlabí. Neděláte v tom rozdíl a máte na to firmu nastavenu. Nesmí pro vás být překážkou jiný právní systém nebo jiné zvyklosti. Má‑li právník problém s tím, že je to v Londýně, a ne ve Vrchlabí, vyměňte právníka. Jestliže vaše účetní není ochotná vystavit fakturu, řekněme, do Kazachstánu — neumí si to nastudovat a domluvit to s nimi — vyměňte účetní, protože jinak vás bude brzdit. Když tohle uděláte, pak vám bude jedno, s kým obchodujete.

Ale jak jste se dostali k úplně první zahraniční zakázce?

To bylo pro rakouské firmy. Doporučili nás jiní Rakušané. První zakázky jsme získali díky tomu, že už nás znali jako softwarové vývojáře podle naší předchozí práce. V komunitě softwarových vývojářů se pohybujeme dlouhodobě.

Jak jste se dostali k zakázkám z Anglie?

Buď nás naši zákazníci našli na internetu, nebo jsme se s nimi potkali na konferencích, nebo s nimi spolupracovali partneři, nebo na různých technických fórech — oni se třeba ptali na nějaký technický problém, a my jsme jim byli schopni poradit. Podle toho oni viděli, že víme, jak na to, a oslovili nás.

Tak jsme získali svého největšího partnera z Anglie. Jejich tehdejší dodavatel nebyl schopen dodat jednu aplikaci, která měla využívat speciální API od Samsungu na komunikaci mezi mobilním zařízením a televizí. Potřebovali to do 14 dnů rozchodit, a my jsme byli schopni ujmout se toho. Kolegové tehdy jeli dva víkendy v kuse, aby jim to rozchodili. Takhle se dostáváme k našim zakázkám — že jsme rychlí, agilní a jsme schopni dotáhnout je do konce.

Ale musíte se s těmi lidmi z Londýna nebo z Dubaje setkat i osobně?

Jak kdy. Vždy v nás musí mít ta společnost důvěru. Je to jen otázka toho, jak ji získá. Možná se s námi setkali, někde nás viděli, anebo na nás dostali doporučení, kterému věří.

Třeba když jsme začali spolupracovat s icflix, nejprve jsme se spojili přes LinkedIn — oni potřebovali vývoj, my jsme byli schopni nabídnout parádní doporučení. Během tří až čtyř dnů jsme pro ně dokázali udělat demo. To se jim líbilo, přiletěli sem, demo jsme jim předvedli naživo, domluvili jsme se na základech spolupráce, a měsíc nato jsme odletěli do Dubaje podepsat smlouvy.

Ale pak jsme zjistili, že tito konkrétní lidé z Dubaje už měli velice dobrou zkušenost s Čechy. Někteří předtím obchodovali se sklem nebo s porcelánem a byli tu už mnohokrát. Znali zdejší obchodní partnery a věděli, jak s nimi komunikovat. Když jednali s námi, už věděli, co mohou nebo nemohou očekávat.

A to byl vlastně základ našeho úspěchu, nejen naše doporučení, ale i to, že už měli s Čechy dobré zkušenosti. Češi mají velký potenciál v tom, jak uvažují a jak komunikují. Ostatní se s nimi proto mohou snadno domluvit.

Když si například Brit bude vybírat, kam outsourcovat, pak přestože se nabízí, že mu rozumějí Indové, jsou důvody, proč outsourcovat právě do České republiky — protože když my řekneme ‚ano‘, je to ‚ano‘, když řekneme ‚ne‘, je to ‚ne‘. S námi vědí, na čem jsou. To je ve službách velice důležité.

Je tu velký potenciál nabízet i služby globálně, nejen produkty — nebudovat jen AVG a Avasty, když uvedu příklad úspěšných globálních produktů. Svět je ochoten přijmout od nás i služby.

Stalo se vám, že jste se někde spálili?

Risk může být klidně i v Čechách — s nějakou společností, která je lidsky neprůhledná. Nevíte pak, co od nich očekávat. A potom uděláte dobrý obchod třeba v Caracasu.

Proč sídlíte v Jihomoravském inovačním centru?


Foto: Ivana Hrubešová

Jako firma potřebujeme někde prostory. Tak jsme si na začátku řekli: Proč ne v JIC? Proč být někde jinde samostatně? Přestože tu máme jen kanceláře a dalších služeb nevyužíváme. Šlo nám o to, abychom sídlili v inovativním prostředí. Je tu spousta mladých lidí, pořádají se tu různé inspirativní workshopy. Je pohodlné zajít si na ně jen o několik pater níže.

Každá firma potřebuje k úspěchu mít kolem sebe určitý ekosystém. My kolem sebe potřebujeme inspirativní lidi, potřebujeme kolem sebe i další vývojáře s různou odborností. V Brně je to právě JIC, který napomáhá k budování takového prostředí.

Jak velký je trh s chytrými televizemi?

Ve Spojených státech byl v roce 2012 podíl chytrých televizí kolem dvaceti pěti procent. Na některých trzích v Evropě to bylo až ke 40 procentům. Ale ne každý majitel chytrého televizoru jej skutečně připojí k internetu. To udělají zhruba jen tři čtvrtiny, a ne každý pak bude spouštět aplikace pravidelně.

Problém je ve špatném ovládání a v nízkém výkonu. Chce to čas. Zatím většinou děláme pro lídry trhu. Ti nad penetrací neuvažují. Oni musí jít do nových technologií, i kdyby se jim náklady na to zatím nevracely, protože jde o jejich vedoucí postavení na trhu.

Mají aplikace pro televizi nějaká specifika?


Foto: Ivana Hrubešová

Že jsou ovládané dálkovým ovladačem. Uživatelská zkušenost je tedy úplně jiná než na zařízeních dotykových. Zatím se aplikace takto ovládají těžko. Výrobci se proto snaží přijít s novými druhy ovladačů, například s kinetickými ovladači, nebo s ovládáním prostřednictvím aplikací pro mobily. Hledají se uživatelsky příjemnější způsoby, aby to lidé přijali masově. Protože je to zajímavé. Mám‑li v obývacím pokoji televizor, proč jej nevyužít například pro Skype?

Zásadní je přitom to, že když uživatel zapne televizi, chce vše hned. Chce se na svůj oblíbený film dívat do několika vteřin.

Jak budeme ovládat televizory za pět let?

Jsou dva základní směry. Jeden spoléhá na mobilní zařízení. Do obývacího pokoje přijdete s mobilem, na něm si vyberete film a pustíte si ho na velké obrazovce.


Foto: Ivana Hrubešová

Druhý směr je na mobilních zařízeních nezávislý. Někdo totiž přijde domů, telefon hodí někam do kouta, a už nechce mít starosti a povinnosti a být někým kontaktován. Chce si raději pustit oblíbený film. A v tom případě mu musí v obývacím pokoji ležet nějaké universální zařízení, nebo musí mít možnost jiným způsobem ovládat televizi vzdáleně: třeba hlasem nebo pohyby, nicméně první pokusy v tomto směru ještě nedostačují. Za dva, tři roky to možná bude něco jiného, ale zatím ještě stále potřebujeme ovladače.

Na IBC v Amsterdamu předváděli kinetické dálkové ovladače, kterými šlo pěkně a přesně směrovat kursor i z poměrně velké vzdálenosti. Kinetický ovladač snímá rozdíly pohybu. Máte‑li na obrazovce kursor, pak kinetický ovladač se v klidu kalibruje s polohou kursoru, ale když jím pohnete, o nějaký kus se pohne kursor na obrazovce. Tak tedy jednoduše dostanete kursor tam, kam potřebujete.

Také jsou nápady, že by bylo něco jako mobilní telefon přímo v dálkovém ovladači. Možností je řada, stále se hledá, co bude pro uživatele nejsnazší a hlavně nejrychlejší.

Mimo ovládání, brzdí rozvoj chytré televize ještě něco?

Rychlost samotná. Aplikace jsou většinou ještě poměrně pomalé.

Čím to je?

Tak, jsou televizory levnější a dražší, a v televizi za dvanáct tisíc korun nemůžete předpokládat takový výkon, abyste si mohl videotékou projít rychle a ještě s různými efekty. Musí tedy dojít k posunu i v rychlosti procesorů v televizorech. Všechno je to otázka vývoje v příštích letech.

Na čem největším jste pracovali?

Bohužel naši současnou největší zakázku nesmím jmenovat. Obecně se totiž nemůžeme veřejně pochlubit až šedesáti procenty toho, co vyvíjíme. Často poskytujeme dílčí řešení pro partnery, kteří pak zákazníkovi dodají celek pod svým jménem. Nyní nás nejvíce zaměstnává projekt videopůjčovny, který jedna významná technologická společnost dodává jednomu arabskému mobilnímu operátorovi.

Jak bude Mautilus vypadat za tři roky?

Předpokládám, že budeme dvakrát větší a že kolem Mautila vyroste několik na něj navázaných startupů. Mautilus s nimi bude finančně provázán a bude pro ně vyvíjet.


Foto: Ivana Hrubešová

Na začátku podnikání jsme sice neuměli nabízet produkt a nechápali jsme důležitost včasného cash flow, ale teď už máme dost zkušeností na to, abychom si znovu troufli na vývoj i vlastních produktů. Už víme, že úvodní aktivity je třeba minimalizovat a mít co nejdříve zákazníky, přivést to co nejdříve k nějakým tržbám.

CIF16

Kromě toho sami postupně přicházíme s inovacemi, které nabízíme svým zákazníkům. Už pro ně neděláme jen to, co si u nás sami nejprve objednají. Například jsme vyvinuli a úspěšně nabídli spouštění aplikací z „klíčenky“ zasunuté do HDMI za pomoci našeho SDK pro chytré televize.

Největší odměnou pro mě však bude, budeme‑li i za tři roky všichni v Mautilu stále dělat to, co nás baví a motivuje.

Školení UX: Jak zapojit uživatele do designu

  •  
    Jak dostat ono tajemné UX do designu.
  • Ve kterých fázích zapojit uživatele, abyste dostali nejvíc muziky za nejmíň peněz.
  • Jak vytvářet jednoduché a srozumitelné persony

Detailní informace o školení UX »