Requiem za RSS

Důvod je nasnadě, mohl by se nakonec také označit nějakou zkratkou, Třeba TFF - Twitter, Facebook, FriendFeed. Jako novinář sleduji denně poměrně velké množství informačních zdrojů. Vedle relevance zpráv je po mne nejdůležitější aktuálnost (čerstvost, syrovost) těchto dat, která poskytuje značnou konkurenční výhodu. Dost možná až příliš velkou, abych si mohl dovolit ten luxus ji přenechat konkurenci.

RSS kanály tuto výhodu svého času plnily skvěle, tomu je však již dávno. Bylo to kdysi v mýtickém zlatém věku, kdy bezstarostní lidé z nějakého důvodu navštěvovali hlavně klasický web a obskurní tajuplné inovace, jakými byla i dravá řeka „feedů“, v nich vyvolávaly jen posvátnou hrůzu. Pro dravé ryby v informačních řekách pak představoval permanentní přísun nového krmiva, navíc z více ramen řeky zároveň. Fenomén RSS feedu navíc také změnil způsob, jakým přijímáme, zpracováváme a v konečném důsledku také vnímáme informace. Stačilo mu k tomu v zásadě velmi málo, mávnutím kouzelného proutku proměnil archaické hledání v tlak a obsah v lidi, kteří za ním stojí (poněkud možná na úkor jiných značek).

V dobách, než jsem RSS objevil (bylo to kvůli článku do nejmenovaného zaniklého časopisu), jsem vyhledával většinu informací přímo na webu. Byla to metoda velmi neefektivní a z dnešního pohledu dokonce trochu směšná. Jednoduše jsem brousil po zpravodajských serverech, hledal podněty, následně je zadával do vyhledávačů a metavyhledávačů (později již jen do Google). Zásadní problém spočíval v tom, že Informace neexistovala, dokud jsem ji neobjevil.

Oproti tomu RSS mi umožnilo identifikovat lidi, kteří píší zajímavé věci, nebo (což bylo bohužel častější) alespoň o zajímavých věcech a brzy jsem mohl přestat informace hledat a začal je zkrátka dostávat. Samozřejmě nic není a pravděpodobně ani nikdy nebude dokonalé, a tak v každé řece plavaly vedle užitečných informačních ryb také pneumatiky a prázdné PET lahve, ale to bylo pořád ještě snesitelné. Přesně řečeno, bylo to snesitelné, do té doby, než většinu proudu začala tvořit reklama, neboli částečné feedy, jejichž jediným smyslem bylo vytrhnout vás z přemýšlení a donutit vás se znovu navrátit do původního rybníka, kde si konečně můžete informaci celou ulovit.

Jenže i původní informační rybník se po příchodu RSS kanálů proměnil. Když už vás jednou měli zpátky, bylo jejich cílem vás tam také udržet, případně přelinkovat na další weby svého portfolia. Jinými slovy, dnes je RSS jen vysychajícím korytem původního proudu. Schválně říkám vysychajícího a ne vyschlého, jistě že RSS je pořád ještě tady, navíc výše uvedené služby, tedy zejména FriendFeed, by bez RSS byl lehce bezzubý. Nicméně nepochybuji, že vnímáte ten rozdíl, RSS využívá FriendFeed, ne já, takže je to vlastně jeho problém. Ale vážně, RSS trochu degradovalo na krmivo pro agregátory obsahu, je stále také určeno pro lidi?

Problém je v tom malé revoluci, kterou RSS sama nastartovala, ve věku informační hojnosti, kterou první feedy přinášely, se základní hodnota přesunula z inspirace (značkami) na inspirované - na lidi, kteří za těmito nápady stojí. A právě tady s přehledem vítězí ona výše zmíněná trojka Twitter, Facebook a FriendFeed, který je agreguje. Nevím jak u vás, pro mne je to v 70 % případů právě Twitter a ne RSS (zbytek tvoří archaické navštěvování samotného webu), kdo mne upozorňuje na nové zajímavé podněty a kdo se stará, aby mi neunikl žádný zajímavý aktuální obsah. Facebook, a ne RSS, je sociálním Rolodexem pro události a agregaci lidí, kteří stojí za feedy. A v neposlední řadě je zde ještě FriendFeed, který se pro změnu mimo jiné zmocnil komentosféry.

Co nabízí RSS navíc? Dnes již nic, naopak, jako bonus je zde množství spamu a nechtěného, neutříděného a neutřiditelného obsahu. Ještě nedávno jsem si myslel, že mi bude RSS scházet, když se ho zřeknu úplně. Opak je ale pravdou, neschází, naopak mám díky inteligentnímu předvýběru, který nové kanály umožňují, více času s informacemi pracovat. Otázkou je, na jak dlouho je tento informační ráj udržitelný, ale to už je zase do jiné pohádky. Každopádně RSS R. I. P. Buďte sbohem feedy, jenž jste respektovaly lidského čtenáře, přinášely nové podněty a nesly spoustu autonomní informační hodnoty. A jak jste na tom vůbec s využíváním RSS feedů vy?