RIPE NCC pátrá

Předchozí odstavec ve stručnosti charakterizuje hlavní téma 55. RIPE Meetingu. Pokud to náhodou nevíte, RIPE NCC je regionální internetový registrátor spravující IP adresy v Evropě a na Blízkém východě. Dvakrát ročně pořádá týdenní RIPE Meeting, jehož 400 účastníků se seznámí s aktuálním děním v celé řadě oblastí a může se vyjádřit k návrhům a plánům RIPE NCC a dalších organizací.

Poslední meeting se konal koncem října a dobrá čtvrtina příspěvků se točila kolem blížícího se vyčerpání IPv4 adres, nasazení IPv6 a souvisejících otázek. Z prezentace Geoffa Hustona jsem si vypůjčil obrázek, který vydá za tisíc slov:

Něco na něm rozhodně bude, protože záležitost krátícího se adresního prostoru IPv4 byla projednávána s intenzitou, která paniku silně připomíná. Zatímco před půl rokem se jen tu a tam objevil náznak (například návrh na řízené ukončení přidělování IPv4 adres), tentokrát jeden příspěvek stíhal druhý.

Část z nich korespondovala s titulkem článku. Hledá se, kde ještě zbývají nebo by se daly získat nějaké adresy. Jedním z kandidátů je přirozeně horní šestnáctina adres (aneb 240.0.0.0/4), která je podle stávající politiky rezervována. Míru zoufalství ilustruje, že se vedou diskuse také o jednotlivých osmibitových prefixech, jako je 14.0.0.0/8 pro veřejné paketové sítě X.25. Přitom při současném tempu spotřeby osmibitový prefix vydrží zhruba měsíc. V diskusi k těmto příspěvkům celkem pravidelně zaznívalo, že situaci neřeší, jen odkládají průšvih na později.

Za poněkud překvapující považuji, že podle všeho panuje všeobecná shoda na tom neměnit podmínky přidělování IPv4 adres. Leckdo (včetně mě) očekával, že s ubývajícím adresním prostorem porostou nároky na přidělení adresy, že získat adresu bude stále těžší a tím se zpomalí jejich čerpání. Zatím se zdá, že změny tohoto typu nenastanou a že s hlavou vztyčenou dojede přidělování IPv4 adres až do hořkého konce.

Opakovaně se v této souvislosti mluvilo o obchodování s IPv4 adresami. Podle některých lze očekávat, že za adresy se bude platit a cena poroste s jejich krátící se nabídkou. Podle jiných je třeba obchodu s adresami zabránit. A konečně podle třetích je debata ryze akademická, protože obchod s IPv4 adresami se již stal realitou – domácí zákazníci si leckde musí připlatit, pokud chtějí veřejnou adresu. Je jen otázkou, do jakých dalších forem se toto obchodování promění.

Mezi odpůrce trhu s adresami patří i organizace ETNO, která sdružuje evropské telekomunikační operátory. Jejími členy jsou zpravidla velcí hráči internetového trhu (z České republiky mezi ně patří Telefónica O2). Přestože tyto společnosti nepochybně dovedou zalobovat ve vládních kruzích k obrazu svému, přijaly stanovisko [PDF, 29 kB], v němž odmítají případné snahy státní správy zasahovat do přidělování adres v rámci nouzových scénářů a jednoznačně podporují stávající uspořádání a postupy. Případné změny v politice přidělování musí být podle nich přijaty standardním způsobem.

Stranou nelze ponechat dvě výrazné osobnosti, které také řekly své na toto téma. Randy Bush [PDF, 236 kB] tvrdě kritizoval IETF, respektive jeho pracovní skupiny zabývající se IPv6. Vadí mu zpětná nekompatibilita nového protokolu, neustálé přidávání nových vlastností, opuštění NAT-PT a celková nefunkčnost nástrojů pro přechod k IPv6 obecně. Podle jeho názoru se bez určité formy NATu překládajícího mezi sebou obě verze protokolu nedá obejít a IPv6 v krátkodobém a střednědobém horizontu povede k růstu používání NATů namísto jejich předpokládané eliminace. IETF by podle jeho soudu mělo zmrazit vývoj protokolu a poskytnout tak pevnou půdu pod nohama pro implementace. Není třeba přidávat další lákavé vlastnosti, nedostatek IPv4 adres se postará o popularizaci IPv6 sám. Na straně druhé je ale podle něj třeba identifikovat hlavní problémy přechodu na nový protokol a odstranit je.

S tím koresponduje vývoj pracovních skupin IETF. Skupina pro vývoj IPv6 ukončila svou činnost, místo ní dnes pracuje IPv6 maintenance, která by měla odstraňovat problémy protokolu, nikoli připravovat významné změny. Vedle ní má skupina IPv6 operations na starosti praktické otázky nasazení IPv6 a nástroje pro jeho podporu.

       

Geoff Huston [PDF, 2,25 MB] ve svém poněkud morbidním vystoupení analyzoval cesty, jak zmírnit dopad blížícího se průšvihu. Rozebíral klady a zápory možných scénářů – především masivního nasazení IPv4 NATů a přechodu k IPv6. Je přesvědčen, že v obou případech budou IPv4 adresy potřeba ještě dlouho poté, co dojde jejich zásoba. Stávající scénář přechodu k IPv6 prohlásil za zjevné selhání – dobrovolně se poskytovatelé připojení a služeb do IPv6 nehrnou, protože změna nutně bude více či méně bolet. Podobně jako v případě digitalizace televizního vysílání bude podle něj třeba tlaku shora (ze strany centrálních autorit Internetu), aby došlo ke změně.

Vážnost situace se projevila i v tvorbě tajné pracovní skupiny, která vždy sérií limericků glosuje dění. Zatímco minule přišla s velice dekadentní vizí, tentokrát se vzepjala k heroickému výkonu, jehož výsledkem je více než pětiminutová balada The Day that Routers Died. Poslechněte si ji, rozhodně stojí za to.