Hlavní navigace

ROOT.cz zavádí mikroplatby za čtení článků

Marek Antoš

Před nedávnem jsme na Lupě velmi obšírně diskutovali o tom, zda se servery mohou uživit z reklamy, nebo zda patří budoucnost placenému přístupu. Zpravodajský server ROOT.cz se rozhodl neotálet a zavádí velmi zajímavou novinku v této oblasti. Čtenáři budou platit virtuální měnou Q - ovšem pouze dobrovolně.

Přestože by to na první pohled mohlo vypadat jinak, ROOT nepřichází s žádnou revolucí: i nadále zůstává bezplatně přístupný pro kohokoliv a z jeho stránek ostatně nezmizí ani reklamní bannery. Celá novinka spočívá v tom, že čtenáři mají po přečtení článku možnost převést provozovatelům ROOTa na účet určitý počet Q dle svého vlastního uvážení. Vzhledem k tomu, že o výtěžek se ROOT podělí rovným dílem s konkrétním autorem daného článku, mají čtenáři možnost tímto způsobem odměnit autora za článek, který se jim líbil.

Důležité je, že celý proces je velmi jednoduchý a čtenáře nijak zvlášť nezatěžuje. Po kliknutí na příslušný odkaz se mu zobrazí nová stránka – natahovaná přímo ze serveru I LIKE Q – s formulářem, do kterého vyplní údaje o svém účtu, částku, kterou chce poslat, a případně vzkaz pro příjemce. Dotyčný čtenář musí mít samozřejmě v systému vytvořený svůj účet a na něm příslušnou částku, což patrně nikoho příliš nepřekvapí. Výše příspěvku přitom není nijak určena, je možné poslat cokoliv, nicméně popisek přímo na stránce příkladmo hovoří o 10, 20 či 50 haléřích. Z toho si lze učinit obrázek o tom, jaké platby provozovatelé ROOTa předpokládají.

Osobně se domnívám, že si ROOT tímto způsobem na příliš velké peníze nepřijde, ale to zjevně neočekává ani jeho vydavatel. Přesto je tento model z několika důvodů velmi sympatický. Především vede – nebo by alespoň měl vést – k vydávání kvalitních článků: vzniká tu totiž přímá vazba mezi autorem a čtenářem, kterou prvně jmenovaný pozná ve vlastní peněžence. Dnešní situace, kdy o příjmech rozhoduje především počet protočených bannerů, vede na řadě serverů k určité bulvarizaci titulků a zavádějícím perexům (= odstavec s anotací). V praxi to znamená, že se čtenář nechá nachytat lákavým „obalem“, klikne na článek – a za chvilku ho znechuceně zase zavře. Mezitím se však už stačily načíst bannery, takže provozovatel serveru je spokojený. Dobrovolné čtenářské platby působí určitou změnu: žádný „nachytaný“ čtenář nebude za podobný článek nic platit, důraz se proto od obalu přesouvá k obsahu.

ROOT je navíc pro podobný pokus ideálním průkopníkem. Model dobrovolných příspěvků je totiž prakticky použitelný jen u serverů, které mají kolem sebe silnou a stálou komunitu. Tuto podmínku ROOT plní přímo vrchovatou měrou, navíc jde o server se zaměřením na linuxovou obec, která je velmi semknutá. Lze tedy předpokládát, že čtenáři budou svému oblíbenému serveru přispívat dokonce rádi. Naproti tomu třeba u iDnes nebo Novinek si lze něco podobného představit jen stěží.

Brand

Jak jsem již vysvětlil v tomto článku, a v podstatě to potvrdila i debata v názorech „pod ním“, osobně nevěřím v plošný úspěch placeného přístupu na servery a odbourání reklamy. O nic takového se však ROOT.cz nepokouší – a proto by jeho krok mohl být úspěšný. Spíše než významný zdroj příjmů pro vydavatele v něm však můžeme spatřovat zajímavý motivační systém pro autory.

Doufejme, že ROOT po čase zveřejní objemy těchto dobrovolných plateb. Pak by se třeba jeho přístup mohl stát inspirací i pro ostatní.

Anketa

Kdyby Lupa nabízela možnost dobrovolných příspěvků, za tento článek bych zaplatil:

Našli jste v článku chybu?
21. 5. 2001 12:50
Michal Kubeček (neregistrovaný)
Setapouch - viz. Zdeněk Jirotka, Saturnin. Konkrétně v kapitole o společnosti pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
21. 5. 2001 11:10
Dan Lukes (neregistrovaný)
Protestujes proti cemu ? Vzdyt ja te chvalil ... :-).

Ja preci vubec nehodnotil, jestli perex k veci byl nebo nebyl - ja pouzil tvoje vlastni hodnoceni, kde's uvedl, ze ctenar muze mit chybny pocit - v dobe, kdy znal pouze titulek a perex a relevanci techto dvou jsi tedy zpochybnil sam - ja tve hodnoceni jen prevzal a nasledne jsem ocenil pedagogickou hodnotu prikladu.

Co je za kletbu "setapouch" ?