Rychlost je nanic, následuj instinkt

„Jooo, to by bylo bezva, kdybychom měli ten rychlý Internet,“ říkali jsme si celé roky, visíce přitom na dial-upu. To by se to brousilo, stahovalo, hrálo, koukalo na filmy a já nevím co všechno. Spousta lidí je na dial-upu závislá dodnes, ale přinejmenším pro 120.000 zákazníků s kabelovým Internetem a ADSL už „to“ přišlo. Někteří z nich to možná doopravdy ocení (a pak obratem spadnou do osidel FUP), většina si však zákonitě musí říci: „No, hezký, ale co s tím?“

Samozřejmě, kabelový Internet i ADSL má spoustu výhod samo o sobě: je to pevné připojení, není třeba hlídat čas ani data, dá se v pohodě chodit po webu a stahovat zároveň, nemluvě už o tom, že novou záplatu do Windows (a že jich je!) si natáhnete za pár minut místo několika hodin. Na druhou stranu vám z vlastní zkušenosti mohu říci, že když se vám pak rychlost zvýší ze 768 kbit/s na zmíněných 1.536, nebýt e-mailu od UPC byste si toho ani nevšimli.

Asi to chce jenom čas: jakmile bude dostatečné množství konzumentů, zákonitě se objeví i nabídka obsahu, který rychlé připojení využije. O něco se snaží – zatím velmi spoře – Český Telecom se svým Starzone; tudy nejspíš půjde cesta. Do té doby je však přebíjení rychlostmi jen reklamní trik.

Z Internetu se zkrátka stává komodita. Jak mi nedávno vysvětlil nejmenovaný šéf jednoho nejmenovaného operátora, prvních pět míst v žebříčku priorit při výběru poskytovatele připojení zabírá cena. Až pak následují další vlastnosti, jako je značka, kvalita služby či technická podpora. Záchranou mají být služby s přidanou hodnotou. S těmi je to však stejné jako s Bohem v jednom otřepaném vtipu: všichni je vzývají, ale nikdo je nikdy neviděl.

Možná je to ale všechno úplně jinak. Jak tvrdí zlí jazykové (mj. v diskusi na Lupě), důvodem zvýšení rychlosti u UPC je jen snaha vytvořit si prostor pro levnější nabídky připojení, které by mohly konkurovat nižším variantám ADSL. Inu, uvidíme.