Rychlost médií v ČR

Když jsem minulou neděli psal komentář o nigerijském SCAMu odesílaném z českého serveru, byla to už asi tak deset dnů stará záležitost, s mírným opožděním publikovaná již i v ČR a v té době zapadlá. Smyslem článku nebylo informovat o bombastickém objevu srovnatelném snad jen s krvavým řezníkem Smíchovským a horším, než byl Texaský masakr motorovou pilou.

Chtěl jsem ukázat, co to nigerijský SCAM je, jak se šíří, kde jsou jeho kořeny a jak vypadá „aktuální“ verze. Událost již byla vyšumělá, protiopatření provedená a, jak pevně věřím, nikdo na to neskočil a o své peníze nepřišel.

       

Nejsem divák bulvárního zpravodajství, a tak jsem se o reportáži TV Nova na stejné téma pouze dočetl. Podle popisu na Technetu (mimochodem pochází ze svodky ČTK, což je zarážející) tam nechybělo nic, co má ve správné thrill-reportáži být. Policajt, odborník, lidský příběh. Super. Reportáž se odvolává na „informace serveru Lupa.cz“. Hm. Nevím o tom, že bych nějaké měl, ten článek, jak se panstvo může samo přesvědčit, je více komentář než ukázkou investigativní žurnalistiky. V době, kdy z Novy vypadla, šlo o nejméně jedenáct dnů starou záležitost.

Abych se dostal k „jádru pudla“. Podívejme se na to, jak v ČR skutečně fungují média. Prvního něco vyjde někde v Británii. Čtvrtého to někdo přeloží a udělá z toho bleskovku. Jedenáctého to někdo okomentuje a pokusí se o analýzu již prošlé záležitosti. Ten stejný den je na stejné téma žhavá reportáž na nejsledovanějším kanále. O den později naši žhavou reportáž jako senzační odhalení přepíše veřejnoprávní tisková kancelář a server zabývající se technikou a technologiemi to od ní převezme. Ve světě odpadků se tomu říká recyklace. Ale jestli takhle skutečně fungují česká média, pak se za ně upřímně stydím.