Opravdu jsem na Internetu v roce 1996 nebyl a dostal se na něj o rok později. Stejně jako ostatní jsem kanály ignoroval, protože jsem nechápal jaký smysl má nechat si webové stránky cpát do počítače, když mě ze všeho nejvíc na webu bere právě browsdání. Tehdy jsem bral Internet do velké míry jako zábavu a trávil prací s ním jen několik hodin týdně. Dnes stejnou dobu trávím jen vyřizováním nutné pošty. Pokud jednou najdu dobrý zdroj, pak jsou pro jeho sledování dvě možnosti: newsletter nebo kanály. Poslední možností je napsat si rozvrh a podle něj pravidleně sledovat vybrané zdroje.
Všimněte si ovšem posunu jednak v chápání, jednak v utváření kanálů. RSS kanály přenášejí jen strukturu informací (nereprezentují webovou stránku, reprezentují obsah webu) — jejich zpracování je zcela na libovůli uživatele. Kromě toho vznikly i servery, které nad těmi kanály provádějí další operace, což před šesti lety nebylo lze.
Vedle toho se výrazným způsobem proměnil samotný web a změnilo se publikování na webu i uživatelé webu a chápání webu jako nástroje. Předně je tu ohromné množství zdrojů i v každém jednom oboru, zdroje se výrazně profesionalizovaly, takže mají pravidelnou strukturu a harmonogram. Vzniklo mnoho zajímavých osobních zdrojů (weblogy a wiki, které stojí zato pravidleně sledovat jen v oboru webdesignu, se počítají na desítky). Rozrostl se také internetový národ a web se změnil ze statusového symbolu v pracovní nástroj (také v zábavní kanál a podobně).
Převratné změny, které se tu za posledních šest let udály, rehabilitují myšlenku push-technologií a propojují ji se současným stavem techniky a vědění. Pokud denně sledujete více zdrojů, nejspíš se bez kanálů už neobejdete.
Názor k článku
Sdílení obsahu: Web nad weby
