Ve hře o nic nejde, hraje se. Je tam cíl, pravidla. SL je otevřené prostředí, dají se tam věci vytvářet a prodávat.
No v tom je právě ten problém a příčina té vleklé diskuse pod článkem. Spousta dnešních onlinovek totiž do této definice "o nic nejde, cíl, pravidla" už dávno nespadá. A naopak, standardem už se stávají stále komplexnější výrobní mechanismy, které dávají hráčům možnost vyrábět předměty podle vlastních parametrů. Hráči si vytvářejí vlastní tradice, pořádají akce, setkání, sportovní utkání. Online hry se stávají virtuálním komunitním prostředím.
Mezi Second Life a dnešními RPG onlinovkami je rozdíl především v tom, že v onlinovkách dostáváte za vykonanou činnost zkušenostní body, za které si "nakoupíte" lepší dovednosti a vůbec vylepšíte svou postavu, kdežto v SL svou vykonanou činnost zpeněžujete. V konečném důsledku ale záleží jen a jen na lidech - virtuální prostředí (nebo chcete-li "hra") je jenom nástroj, nic víc. Když osadíte SL populací třináctiletých žáků ZŠ, nestačíte se divit, jakou vám z toho udělají hru...
Názor k článku
Second Life – život ve virtuální realitě
