Ahoj,
nadhazuji úvahu o pokrytectví, u nás docela rozšířeném jevu.
Opravdu mi přijde zajímavé, kolik lidí dá přednost tomu, že buduje virtuální svět, který je stejnak maximálně po pár letech přestane bavit, místo aby šli s kamarády na badminton, na pivko, pozvali pěknou holku do kina... Chápu ještě střílečky chodičky mlátičky, je to adrenalin a akce, kterou reálný svět nenabídne, ale simulovat běžný život? To je jediným cílem shnít na žídli u compu?
Ale což o to, to se ještě pokrytectví netýká. Pokrytecké mi přijde to, když někdo pilně buduje VR městečko, a pak vyjde ze dveří svého (dejme tomu) panelákového bytu, nevšímá si otlučené špinavé omítky, sjede špinavým vrzajícím výtahem do přízemí s hnusnými kachličkami, jde po rozbitém chodníku, vyhýbajíce se prohlubním plným bláta, do obchodu, kde ho naserou důchodci, co zdržují u rohlíků, koupí si rohlíky a nutelu, naserou ho důchodci, co zdržují pokladny, zavrčí na prodavačku, a pak si opět sedne ke svému max. rok starému počítači, vesele a ochotně buduje městečko a moc ho baví být s lidmi, které si myslí, že zná.
Je to stejný jev jako načinčané slečinky, které mají na sobě hadry za cca 25 tisíc, a na svých jehlových podpadcích rachotí nočním sídlištem na okraji prahy po stejném rozbitém chodníku, kterým prorůstá plevel, na zastávku, kde si zapálí, když pak přijede bus, cigáro hodí kamkoliv, nejlépe tam, kde je jich už hromada, protože tam se ztratí, nasedne do busu s poškrábanými skly a jde se hrozně moc bavit na diskotéku, kde je to fakt prostě holky bomba.
Zkrátka, zdá se mi, že v ČR lidi komunisté uzavřeli do bytů a chalup na několik m2, které ještě s porevoluční bohatší dobou rozšířili o moderní auto, a mimo tyto prostory je nám zcela jedno, jak žijeme, a jsme smířeni s tím, že tak to prostě je.
Proč místo budování 3D města nezasadíte u vašeho domu záhon, nenatřete chodbu, nepopovídáte si se svým dědou / otcem, proč nenapíšete na svůj městský úřad žádost o opravu chodníku místo dotace na další stadion na nějaký sport?
Závěrem bych soudruzi rád dodal, že se živím IT, je mi kolem 25 a hry hraju rád, ale zrovna při spatření tohoto typu zábavy je mi trochu smutno a napadají mě právě výše uvedené myšlenky, protože mi pořád ještě záleží na reálném světě víc, než na jakémkoliv virtuálním.
A teď se do mě pusťte, zejména děcka kolem 12 let prosím o co nejvíce dvouslovných odpovědí.
Názor k článku
Second Life – život ve virtuální realitě
