Second Life for Dummies: začínáme

Nejpopulárnějšímu virtuálnímu světu, Second Life (SL), už bude brzy šest let. A od roku 2002, kdy se objevila první uzavřená beta verze (listopad), se v něm toho změnilo opravdu hodně. Na druhou stranu v něm řada věci přetrvává v roky staré podobě, ačkoliv jde o věci, které jeho obyvatelům znepříjemňují život. Českému Second Life, tedy pokud to budete měřit podle vzniku českých ostrovů Valuta či Czechoslovakia, je v podstatě zhruba rok. Alespoň Czechoslovakia rok slavila právě o uplynulém víkendu (přesně 14. září) a Valuta se podle dostupných údajů vyskytovala v SL od ledna 2007.

Dnešní Second Life se od toho několik let starého opravdu hodně liší. Rozrostlo se do nevídaných rozměrů, denně se v něm pohybuje přes padesát tisíc obyvatel, v měsíčním měřítku přes milion. A těch zaregistrovaných má patnáct milionů. Nejvíce pochází z USA, českých je, pokud budu hodně optimistický, pár tisícovek. A počty ostrovů (v SL se jim říká SIMy) jdou do stovek a řada z nich je něčím, co stojí za návštěvu (naopak řada z nich je děs a bída). Pokrok je ale vidět i v technické oblasti, byť SL bude vždy doplácet na to, že nabízí ničím neomezené prostředí pro virtuální svět a 3D modely, včetně obrovských možností programování. Dnešní SL tak má podstatně kvalitnější grafiku, hlasovou komunikaci, propracovaný 3D systém i funkční ekonomiku. A pokud jste snad zkoumali SL někdy před rokem či dvěma, to dnešní je někde úplně jinde.

Do světa Second Life se dostanete snadno. Na www.secondlife.com stáhnete klienta (pár desítek MB), založíte si virtuální postavu (avatar) a pak už zbývá jenom se přihlásit (vstoupit). Pokud ale očekáváte něco na způsob interaktivní  hry, kde se snadno zorientujte, připravte se předem na velké zklamání. SL není ani střílečka, ani MMO(RPG), ani něco, kde budete moci plnit nějaké úkoly. Second Life prostě není hra. Je to virtuální svět, který se už šest let snaží prošlapávat cestu pro něco, co je občas označováno jako Web 3.0. A popravdě, s webem má společného hodně. Pokud ho jako web budete brát, bude se i lépe chápat. Samozřejmě si nejprve patřičně zkomplikujete život tím, že se budete muset svět (a svůj avatar) naučit ovládat. Bezprostředně poté budete tápat v tom, kam se v tak rozlehlém světě vydat a co v něm vlastně můžete dělat.

Je libo cesta vzducholodi?

A ke škodě věci vám v tom „české“ (a „slovenské“) ostrovy moc nepomohou, natož česká komunita, která vyniká typicky českými vlastnostmi – je rozhádaná a izolovaná od světa okolo. A odvážím se tvrdit, že se většina Čechů a Slováků od té „pravé“ komunity drží poněkud dál. Second Life je uspokokuje, podnikají v něm (nebo se prostě baví) a války mezi Martinem Dvořákem (beVirtual) a Jaroslavem Peňaškou je nudí. A pokud mluvím o podnikání, tak je to podnikání se vším všudy – v řadě případů totiž podnikání v SL neznamená jenom úhradu vložených nákladů, ale i možnost slušných výdělků.

Do začátků v Second Life je přesto nejlepší si zapamatovat, že existují (v tuto chvíli) v podstatě čtyři místa, kde můžete najít Čechy a Slováky. Je to za prvé skomírající Valuta, která ze všeho nejvíce připomíná komunistický skanzen. Další, je něco méně skomírající Czechoslovakia, kde je ale vše diktováno tím, jaké „sponzory“ dokáže beVirtual přitáhnout, a dva nové ostrovy – Tornado City a Slovakia. Zatímco Tornado City je jednoznačně orientované na zábavu v tom nejširším smyslu, Slovakia se k tomu snaží dodat něco originálního a zajímavého. A za návštěvu, klidně i častou, stojí. Možná i proto, že se neustále vyvíjí.  Všechna čtyři místa najdete nejlépe ve vyhledávači (Search) a dostanete se na ně „teleportací“ – což je ten nejrychlejší způsob pohybu ve virtuálním světě, tedy pokud nepočítáte možnost létat.

Česko-slovenský ostrov Slovakia z ptačí perspektivy

Čtyři základní česko-slovenská místa svým způsobem odpovídají i existenci několika znepřátelených frakcí, které mnohdy proti sobě bojuji na život i na smrt a své antipatie přetahují i do světa reálného. Pochopitelně ke škodě věci, s velkou pompou a bez viditelného výsledku. Ve výsledku na jejich dětinské války doplácejí jen a pouze čeští/slovenští uživatelé, už třeba jenom tím, že se jednotlivé ostrovy (simy) snaží navzájem přetahovat návštěvníky a klasicky „mlčí“ o existenci „těch druhých“. Ve finále to nakonec spíš vede k tomu, že noví uživatelé zklamaně odcházejí. Částečně díky nepochopení toho, že SL není HRA, částečně také díky problému v komunikaci znepřátelených frakcí.

A také dílem toho, že Second Life samotné „nic“ nenabízí, jeho tvůrci prostě nabízejí ničím neomezené prostředí a počítají s tím, že samotní uživatelé budou aktivní. A najdou si dostatek zábavy a aktivit pro sebe i pro ostatní.

Second Life a ekonomika

Second Life je zadarmo, to je asi první nejzásadnější informace. Klient nic nestojí, stejně tak jako pobyt ve virtuálním světě je zdarma. Přesto je vhodné popřemýšlet nad zaplacením Premium účtu (72 USD ročně) – získáte tak totiž nejenom týdenní rentu 300 lindenů (L$), ale také možnost vlastnit 512 čtverečních metrů pozemku, aniž byste museli platit měsíční poplatky (okolo 8–9 dolarů za dvojnásobně velký pozemek). A budete mít také jednodušší život, pokud budete chtít něco v SL tvořit – za upload vlastních textur se totiž také platí, 10L$. A nebudete navíc omezeni tím, že si nebudete moci koupit to, co chcete. Lindeny si nakonec můžete kupovat prostou směnou za dolary, v rámci aktuálního výhodného kurzu za 100 USD získáte až 22 tisíc lindenů – a nutno podotknout, že jde to velmi slušná částka (běžné pozemky stojí například okolo 4 tisíc lindenů za 512 metrů čtverečních).

Na ekonomiku prostě dříve nebo později narazíte a pokud nebudete mít žádné peníze, budete na tom tak jako většina českých uživatelů – ti po SL pobíhají v oblečení a vybavení získaném zdarma a neutrácejí ani korunu, natož lindeny či dolary. A ačkoliv by si peníze mohli i vydělat, raději si stěžují na to, jak je to zlé, že si nic nemohou koupit. Případně žadoní o peníze o těch „movitějších“ – jev ostatně dobře známých ze všech online her, kde jakoukoliv roli hrají virtuální peníze.

Dlužno dodat, že absence vlastního pozemku vás připraví o hodně možností, stejně tak jako případná absence peněz. Právě v možnostech vytváření vlastních věcí je Second Life nepřekonatelné. Ať už jde o oblečení či vzhled vlastního avatara, domy či jakékoliv další věci – zbraně, letadla, dopravní prostředky, nábytek, prostě cokoliv si jenom vzpomenete. A právě na možnostech vytvářet a prodávat vlastní věci je založeno podnikání – točí se v něm „velké peníze“ a pro řadu lidí se Second Life stalo skutečně podnikatelským prostředím. Vznikají zde virtuální firmy nabízející značkové zboží, ať již obdobné tomu z reálného světa, nebo zcela virtuální.

Peníze, lindeny, je nicméně možné získávat i vlastní pílí. Můžete začít třeba tím, že si do „picks“ (oblíbená místa) přidáte taková, která za toto začlenění platí. Přijdete si na pár lindenů za první tři dny a až do stovky lindenů měsíčně. Tedy pokud si toto místo v „picks“ necháte. Případně se můžete věnovat vyplňování dotazníků, které v SL používá řada firem podnikajících v sociologických průzkumech (v Czechoslovakii najdete také jednu českou pobočku podobné firmy) – a přijdete si tak i na 200 lindenů za jeden vyplněný dotazník. Řada obchodů i ostrovu navíc platí i za to, že tam prostě jste – za deset minut tak můžete přijít k pár lindenům.

Tornado City má ve svém středu velký zábavní klub

A v úplně „nejhorším“ případě můžete v SL začít pracovat. Bodyguard baru či klubu, tanečnice u tyči, DJ či eskortní služba jsou asi tak nejrozšířenější příklady. Pokud se tedy nevydáte cestou vytvoření vlastní virtuální firmy a nezačnete vyrábět vlastní předměty. A pochopitelně je prodávat.

Dobrou inspirací toho, jak funguje virtuální ekonomika, jsou nejenom obchody přímo ve virtuálním světě, ale hlavně dvojice webových obchodů – www.slexchange­.com a www.onrez.com. Lze na nich snadno získat přehled, co kolik stojí, ale také na nich později prodávat vlastní věci. A hodí se hodně do začátku v SL. Na obou místech lze totiž vždy vypsat zdarma dostupné předměty a na dvě kliknutí si je nechat poslat avatarovi v SL. Takže než začnete utrácet, je právě možnost získání dostupných předmětů zdarma to nejlepší, co můžete udělat. A nutno dodat, že řada lidí a firem čas od času nabízí zdarma (nebo za symbolickou cenu v řádu jednotlivých lindenů) kvalitní a užitečné věci v omezeném množství.  Výhodou hledání na Internetu je nakonec i to, že „všechno“ zboží ze stovek či tisíců obchodů najdete na jednom místě – ve virtuálním světě byste museli opravdu chodit z obchodu do obchodu a hledat, zejména pokud byste hledali nabídku věcí zdarma (freebie v řeči SL).

V Second Life se podniká i v dalších oblastech a není to nepodobné reálné ekonomice. Kvete obchod s pozemky, dokonce až natolik, že to trápí samotné provozovatele, Linden Labs. Stejně tak je trápí rozrůstající se všudypřítomná inzerce. Většina obchodů nabízí i affiliate program, kdy na své pozemky a obchody můžete umístit nabídku zboží jiných prodejců a dostávat provizi.

Příkladů  najdete nespočet, včetně těch českých – ByteGang a jejich Dirty Lynx a Hanzo Blades, Marinoco Fashion, obchody Vilema Beaumonta, Ignor Vella a jeho obchody, Angara – PXD Toxic a další. V některých jmenovaných případech mají i vlastní virtuální ostrovy, což je, svým způsobem, už dostatečně nákladná záležitost (běžně okolo 30 tisíc lindenů měsíčně) a je s tím spojena spousta práce, včetně potřebného marketingu. A pokud vynecháme „firmy“, najdou se i české kluby – ať už na Slovakii nebo Andie's & Rg's Beach (společný „česko-americký“ klub).

A nezapomeňme ani na řadu jednotlivců, kteří v Second Life podnikají poněkud skrytě, zejména tak, že jiným lidem a firmám staví jejich ostrovy, budovy, programují skripty a starají se o řadu dalších věcí. Včetně „podnikání“ ve světě virtuálního porna, který má v Second Life velmi silnou pozici.

Poslední co je vhodné u ekonomiky je zdůraznit je to, že převod peněz funguje i opačně, tedy z lindenů na skutečné peníze. Prostě o důvod více, proč se vážně nezamyslet nad možností rozšířit aktivity i do virtuální ekonomiky. Za pár let, odvážím se tvrdit, budou virtuální světy něčím běžným a mají dost velkou šanci se skutečně stát něčím označitelným za Web 3.0. Ale o tom až později, v příštím díle našeho malému seriálu o světě Second Life.