Poněkud nechápu tok vašich myšlenek v prvním odstavci.
Pokud budu jako firma mít svoji budovu v SL a provážu ji z určitou částí svých webových stránek, pak to přeci vůbec neznamená, že by lidé, kteří jdou rovnou na můj web, museli o té "second-life" sekci vůbec vědět. Naopak, předpokládám, že ten, kdo půjde přímo na web, nechce být "obtěžován" podružnostmi a naservíruju mu přesně to, co si myslím, že chce obdržet (nebo přinejmenším to, co mu chci vnutit).
Vůbec netvrdím, že by zákazníci firem měli být posíláni na SL. Výhodou Second Lifu pro firmy je opačný tok, tedy že se uživatelé SL s firmou seznámí (třeba prostřednictvím jejích služeb a výrobků v SL) a mohou pak zavítat i na web, kde se jim dostane dalších, tentokrát už nevirtuálních nabídek.
Já takhle před mnoha lety vyzkoušel projekt eCity, který použila eBanka (tehdy Expandia Banka) jako zajímavý pilotní projekt při svém vstupu na trh. Mělo to spoustu much, ale hezky to předvedlo, jak vypadá internetové bankovnictví. Výsledek? Založil jsem si tehdy na zkoušku účet u eBanky a jsem jejím (víceméně spokojeným) klientem dodnes. A vím o mnoha dalších, u nichž to bylo stejné. Takže i hloupá webová hra vedla k tomu, že se z lidí stávali zákazníci. Samozřejmě, za tou herní částí musel být zajímavý produkt, aby to zákazníka udrželo i nadále.
Tutéž možnost mají firmy v SL. Mají dobrou platformu pro vybudování té herní části. Mají možnost pochytat potenciálníá zákazníky. Je to na firmách a na jejich kreativitě, nakolik se jim to podaří. Kdo jen postaví v SL domeček a umístí do něj židli, stůl a leták s kusými informacemi, ten opravdu jen zbytečně utratí peníze a výsledek z toho nebude žádný.
Co se týká výřečnosti, bohužel, už jiný nebudu. Jsem zkrátka upsaný.
Názor k článku
Second Life vyhrává cenu pro nejvyhypovanější projekt
