Osobně za užitečné pro rozpoužívání Arduina považuji celkem 3 knihy: zmíněného Průvodce, dále "Arduino: Beyond skecthes" od Simona Monka, a "Matematicko-Fyzikálně-Chemické Tabulky" pro střední školy, dále naprosto nepostradatelnou trojčlenku, Ohmův zákon (fakticky trojčlenka), a alespoň vědomí že existují Kirchhoffovy zákony. A jako užitečný, byť nikoli nezbytný, bonus v podobě shody podmětu s přísudkem, umožňující psát komentáře, nad nimiž si eventuální čtenář (nebo svou předchozí práci recyklující sklerotický původní autor) nevyrve oči hupcukem zapřaženým do navijáku aerovleku a nevhodí je do mixéru naplněného jododusíkem, aby jej následně spustil ručním nahozením jističe po hmatu.
No nevím jak ostatní, ale knížky v češtině jsem vzdal ve chvíli, kdy se jistý nejmenovaný autor - VŠ pedagog, ve svým mistrovským díle pro bastlíře snažil matematicky dokázat, že cyklus přes pole s krokem 1 projde opravdu všechny prvky. Na pět řádků programu tam byly asi dvě strany matematických důkazů, že ten cyklus opravdu vypíše, co má. Stylem "Nechť A je pole deseti prvků, kde jednotlivé prvky patří do množiny tisknutelných znaků, ..." Matiku mám sice celkem rád, ale tohle pán trochu přestřelil. Ne proto, že bych to nedokázal pochopit, ale proto, že po pěti řádkách jsem mrknul a vzbudil jsem se 20 minut. To se dá číst tempem tak 20 stran/rok.
Neexistuje žádná zlatá střední cesta. Existuje jen cíl a cesta k němu. Vše, co čtenáře neposune k cíli, je podružné.
Cíle mohou být různé. Některý autor chce, aby čtenář dokázal vytvořit nějaký funkční celek. Jiný autor si klade za cíl dát čtenáři všechny teoretické předpoklady k tomu, aby pochopil a dokázal, že to funguje. To jsou dva různé cíle. Pokud se vydáte zlatou střední cestou, tak nedojdete ani k jednomu z nich.
Zcela v duchu "měla být vším, ale je ničím".
Osobně mi přijde, že starší odborná literatura na tom byla lépe. I dnes si občas čtu knihy jako je "Bity do bytu" od pana Zajíčka. Jak ten člověk dokázal použít ukecaný styl dialogu, ale přesto vměstnat tolik informací do tak málo stran? Koukněte se na strany 29 a 30. To je základ Booleovské algebry. A současné učebnice? Tam si dnešní autoři nedokáží odpustit věci jako De Morganovy zákony a nenechají si vysvětlit, že pro programátora je jejich znalost zbytečná. Ruku na srdce, který programátor používá AND, OR a NOT? Prakticky všichni. A teď kolik z nich ty výrazy upravuje pomocí De Morganových zákonů? Aha, prakticky nikdo.
Třeba z toho bude druhé, přepracované vydání, kde se z toho autor poučí. To by byl ideální stav. Protože dobrých publikací v téhle oblasti není dost.
Například takový Linux Documentation Project (dnes již zhusta zastaralý) dokázal poradit v každé situaci. Zvlášť v dobách, kdy internet byl ještě v plenkách a relevantní odpovědi se nedaly jentak vy/gůglit.
Hlavně jsou to základní operace, které probíhají v přírodě. Prolistujete-li libovolnou kvalitní učebnici fyziky či elektroniky (= ta, která se nepodbízí čtenáři, jak si přeje článek, ale obsahuje kvalitní informace), pak příroda jasně ukazuje, že integrály a derivace jsou na každém rohu - pokud dokonce nejsou nespojité/nelineární hnusy.
Pomocí integrálů/derivací a několika dalších matematických operací lze shrnout i velice složité téma na mnoho knih (bez integrálů/derivací) na velice malý prostor (řádově listů papírů). Klasickým případem je teorie elektromagnetismu, kde veškeré chování a zákonitosti elektřiny, magnetismu, a elektromagnetických vln (= rádiových vln, světla, infračervnéhého záření, ultrafialového záření a dalších) na 4 jednoduché Maxwellovy rovnice na prostoru zlomku papíru A4, které popisují prakticky vše podstatné.
Je to o volbě: 1) buď čtete tisíce populárně psaných bichlí s popisem - a naučíte se něco za rok; 2) nebo skousnete vyšší level matematiky a dalšího s odborným stylem - a pak totéž často nastudujete a pochopíte za méně než týden.
Nerozumím, proč kniha, kterou jsem si vybral a koupil - mě má navnazovat. Já knihu už koupil, už jsem se pro ni rozhodl, a rozhodl se jí věnovat čas. Něco jiného je u freeware knihy, která má na sebe upozornit.
Autor článku má nicméně pravdu. Napsal jsem jak knihu pro začátečníky (velice úspěšnou, a podle začátečníků čtivou, srozumitelnou a jednoduchou) ohledně programování pro PHP. A pak jsem psal mnoho odborných věcí. Napsal knihu pro začátečníky je asi 10 x náročnější, než vysoce odbornou knihu - je to záhul, má-li být dobrá. Zhruba 3 x jsem ji přepsal, než jsem přišel na správný styl a rozložení kapitol.
Nicméně sám pro sebe si vybírám knihy, které nejsou psané populárním stylem. Které jsou nabité informacemi a znalostmi. Zkušenost ukazuje, že málokdy se pojí erudice a znalosti se schopnosti pedagogickými - to je skoro přírodní zákon.
Pan Malý trochu přehání.
Sice můžete psát a prodávat knihy, které budou tzv. přístupné a přilákáte tak spoustu lidí, ale drtivá většina z nich stejně odpadne, jakmile zjistí, že to nebude zadarmo.
Neříkám hned zájemce zahlcovat vzorci, výpisy pro něj momentálně nesrozumitelných zdrojáků a podobně - to je opačný extrém, ale určitě není optimální se tvářit, že je to pro každého. Není a každý naivka to velmi rychle pochopí. Pak kolem sebe šíří negativismus a odrazuje i ty, u kterých by to smysl mělo. Pověstná zlatá střední cesta bude nejspíš správná... I komplexní a velmi abstraktní věci se dají často vysvětlit tak, aby je motivovaný člověk chápal aniž by měl za sebou univerzitu, ale současně bez přílišných zjednodušení a zkreslení.
Se seriálem o programátorech Silicon Valley je spojený výstižný citát: "Není to magie, jen talent a pot." A to je přesně ono...