Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Chytré domácnosti lidi moc nechtějí

27. 7. 2016
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: bloomua / Depositphotos.com
Chytré domácnosti jsou největší PR tahák Internetu věcí. Když novináři chtějí psát o IoT, zvolí právě chytrou domácnost.

Minulý týden jsem mluvil se specialistou na IoT ze společnosti IDC. Ze všeho nejvíc mě zaujala jedna pasáž, která sice nebyla úplně k tématu hovoru, ale rozhodně stála za zamyšlení. Zkusím ji volně interpretovat: “Chytré domácnosti jsou největší PR tahák Internetu věcí. Když novináři chtějí psát o IoT, zvolí právě chytrou domácnost. Ale všimněte si jedné věci: Koncept chytrých domácností tu je minimálně čtyřicet let. Firmy stále dokola předvádějí koncepty chytrých domácností. Dnešní technika už bez problémů takové domácnosti dokáže postavit. Jenže to naráží na zásadní problém – lidi je moc nechtějí!” 

Má pravdu. Lidi opravdu moc nechtějí “chytré domácnosti”. Proč taky?! Lidé rádi věci ovládají a příliš velká autonomie strojů je znepokojuje. Hlasové ovládání světel je možná „kůl“ vymoženost, když ji ukazujete návštěvám, ale pro praktický život…? Nemluvě o tom, že “blbý” vypínač za stovku a “chytrý” za patnáct set je setsakra velký rozdíl a přidaná hodnota zase tak velká není. 

Apropo hlasové ovládání: nevím, jaké s ním máte zkušenosti vy, ale já jen ty nejhorší. Jasně, jakmile se začalo objevovat, třeba v mobilech, tak jsem taky podlehl a začal jsem ostentativně “vytáčet telefony hlasem”. Vydrželo mi to asi tak týden. Pak už to všichni kámoši viděli a mě to přestalo bavit. Siri jsem na vlastní kůži nezažil, ale známí, co mi ji nadšeně ukazovali, dnes zase raději googlí a hledají tak, jak byli zvyklí, a při dotazu na Siri se jen rozpačitě tváří a říkají nějaké historky o tom, jak to teď nefunguje spolehlivě… 

Ne, vážně: možná máte ve svém okolí někoho, kdo používá Siri, Cortanu či jak se tyhle voice recognition technologie nazývají, a já mám jen špatnou sociální bublinu. Ale nezdá se mi, že by to nějak zásadněji měnilo způsob, jak nahlížíme na ovládání techniky. 

Jeden follower na Twitteru mě upozornil na podobnou situaci s virtuální realitou. Jasně, že se těším na “konečně užitečnou, smysluplnou a funkční virtuální realitu”. Těšil jsem se na ni v roce 1988, 1994, 1999, 2003, 2008 i v roce 2012, tak proč bych se na ni netěšil letos?! Zase firmy ukazují “teď už ale opravdu užitečné” brýle pro virtuální či augmented realitu. Před lety nabízely helmu. Bohužel výsledek je spíš tristní. Virtuální realita je možná užitečná v některých velmi specifických oblastech; pro běžného člověka je to zajímavá technologická hříčka bez praktického významu. Sice se mnou budete mnozí nesouhlasit, budete argumentovat rozvojem techniky, který již brzy umožní, abychom ve virtuální realitě provozovali třeba třicet procent svých interakcí, ale upřímně: teď si tam neobjednám ani rohlík, a až si ho tam budu moct objednat, tak bude stále jednodušší udělat to přes prohlížeč (odvážlivci s normálními sociálními interakcemi pak klidně i zatelefonují…). Ve virtuální realitě je zajímavé modelovat 3D objekty, ale s myší či tabletem a modelovacím programem to jde rychleji a pohodlněji. 

Ostatně k tomu hlasu jsem slyšel historku, nevím, nakolik je pravdivá, ale rozhodně je hezká. V počátcích těchto technologií jakýsi výrobce oznámil, že má počítač, který rozumí mluvenému slovu a podle toho píše text a vykonává pokyny a tak. Technologii zkoušeli dobrovolníci v laboratořích oné firmy. Byli v místnosti s počítačem a ovládali ho hlasem. Co nevěděli bylo, že hlasové ovládání ve skutečnosti vedlo do vedlejší místnosti, kde seděla zručná písařka a přepisovala, co slyšela. Dobrovolníci byli nejprve nadšeni: Rozumí to textu, skvěle to píše… Jenže po několika hodinách neustálého mluvení svorně prohlásili, že nechtějí tolik mluvit. Že klávesnice je podstatně jednodušší a pohodlnější nástroj pro ovládání techniky. 

Jak píšu: nevím, jestli to je pravda, nebo ne, ale reálné zkušenosti s hlasovým ovládáním naznačují, že tam nějaké zrnko pravdy bude. Problém není v technice, ale v tom, že takové technologie vlastně ani moc nechceme. Což zjistíme až ve chvíli, kdy je máme. 

BRAND24

Totéž bude s největší pravděpodobností platit i pro chytré domácnosti. Je to sice mediálně přitažlivé, lidé si rádi představují, že jejich domácnost bude “chytrá”, ale fantazie se většinou zasekne na domácí automatizaci a na “vytápění, když se blížím autem z práce”. Upřímně – to nechcete. 

Pokud hledáte místo pro Internet věcí a stále vás svrbí na jazyku to “Chytré (něco)”, zkuste třeba “chytrá města”. Tam už mnoho z chytrých technologií používáme, aniž bychom o tom třeba věděli. Zkušenosti navíc ukazují, že lidé se s těmito vymoženostmi naučili velmi rychle žít a vnímají je jako něco, co jim opravdu zvyšuje komfort při “využívání města”. Na rozdíl od geeky vypínače za 1500…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Sleduje, popularizuje a učí moderní webové technologie (HTML5 a podobné). Popularizuje nové nástroje a elektroniku, provozuje weby, sleduje dění na internetu, píše o něm a komentuje ho.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).