“Internet věcí,” povídám já. “Chytrý dům,” zazní ve čtyřech z pěti případů odpověď. “Proč zrovna chytrý dům? A co to vlastně je?” ptám se, a jsem za morona.
No přeci dálkově ovládané světlo, inteligentní termostat a měření spotřeby energií. Jo a taky ovládání hlasem. Copak to nechápeš? Skvělá věc. Tak tam stojím a potřásám hlavou a říkám: “Jojo, a taky menší soukromí a víc možných způsobů, jak to někdo může napadnout, a taky to stojí víc peněz a upřímně, všechno tohle je pořád zatím spíš cool než fakt užitečné.”
Jenže na druhé straně – někde musí vznikat ty nadšené zprávy o IoT a miliardách zařízení (už už jsem chtěl napsat “miliardách protékajících systémem”, ale to je jiná story), a kvůli tomu, že někdo ztlumí doma světlo hlasem, to fakt nebude.
Že by to byl ten slavný průmysl čtyřinula? Docela to vypadá, že ano. Zajímavé čtení nabízí třeba materiál od DHL, protože tam, kde “chytrými žárovkami” vybavený “chytrý dům” potěší tak maximálně pár lidí a přinese pár (set) dolarů zisku výrobci, tam “chytré žárovky” v “chytré fabrice” mohou změnit hospodaření o desítky tisíc dolarů ročně. Sledování vašeho auta může být cool, ale když se staráte o stovky aut speditérské společnosti a najednou můžete jejich stav sledovat online, tak jsou dopady a vlivy o řády větší. Totéž platí pro městské systémy, kanalizační sítě, inženýrské sítě, zemědělské provozy… Kdybych si měl vybírat, jestli udělat “vzorový chytrý dům”, nebo “vzorovou chytrou farmu”, udělám to druhé!
Web of Things
IoT je, když použiju módní slovo z novořeči, “disruptivní technologie” (nezlobte se, já když to slovo slyším, tak cítím spojení s rupturou, což je prasknutí nějakého orgánu, a mám z toho velmi nepříjemné pocity). Je to živý a dynamický obor, kde jsou tisíce hráčů, každý z nich má šanci ukrojit si svůj krajíc a každý z nich má šanci, že zrovna ten jeho způsob se stane standardem.
Z druhé strany, poměrně očekávaně, se do věci vkládají standardizační orgány a různé meziresortní pracovní komise s cílem vytvořit nějaké jednotící prvky. Trošku to připomíná osmdesátá léta a počítače nebo devadesátá léta a web. Tehdy to taky vypadalo dlouho tak, že si kdekdo dělal vlastní HTML a vlastní technologie, až nakonec přišlo konsorcium W3C, které po mnoha letech sjednotilo nějak úsilí, vydalo standardy, výrobci se jich nakonec přidrželi, a i když šel vývoj nakonec trošku jinudy než cestou XHTML2, tak role W3C byla velmi výrazná a pozitivní – minimálně pro lepší ukotvení sémantických elementů a oddělení obsahu od způsobu prezentace.
Loni v prosinci W3C spustilo pracovní skupinu “Web of Things”, jejímž cílem není nic méně ambicióznějšího, než vytvořit standardy pro to, aby spolu mohla různá zařízení od různých výrobců komunikovat a fungovat. Hlavními cíli WoTWG jsou standardy pro popis věcí, skriptovací API nebo pro bezpečnost. Více naznačí WoT White Paper.
Tipy
Ale to teprve bude, zatímco vy si můžete s IoT hrát doma už teď. Pro kutily mezi námi mám dnes tři tipy. První je žhavá kickstarterová novinka, nazvaná VGAduino II. Nabízí grafické rozhraní pro projekty s Arduinem, s rozlišením 400×300 pixelů a 256 barvami, to celé ovládané po sériové lince pomocí “AT příkazů”. Je to zajímavé a ověřené (už před lety existovalo třeba GameDuino), ale upřímně si říkám, že kdybych snad měl někdy potřebu udělat rozhraní s monitorem, použiju třeba nějaké Raspberry Pi či Orange Pi – i kdybych ho měl ovládat úplně stejně přes sériové rozhraní, a cenou se dostanu na pětinu, možná i míň.
Když už budu mít v ruce to Raspberry, tak možná udělám i to chytré zrcadlo. Což není zas tak těžké, v zásadě to je monitor nebo tablet, a před ním polopropustné sklo (nebo fólie). A pro Raspberry existuje dokonce i speciální software, který se jmenuje Magic Mirror, a s ním se postaráte o softwarovou část během několika minut. Detaily najdete třeba v MagPi 54 a další tipy na specializovaném webu.
Pokud jste si už pořídili ESP8266 a zkusili s ním zapojit různá čidla a obvody (a to jste určitě udělali, a pokud ne, tak to napravte, a začněte klidně stavebnicí WeMos, o které jsem tu před časem psal), tak si možná říkáte, jestli není nějaký dostatečně obecný firmware, se kterým by bylo jednoduché připojit k ESP nějaké čidlo a nakonfigurovat jej, ideálně přes nějaké webové rozhraní, a rovnou propojit s existujícím systémem, například Domoticz. A takové řešení existuje – podívejte se na ESPEasy.