Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Kdo si nepřečte manuál, tomu IoT do ruky nepatří

Martin Malý

Ve světě spotřební elektroniky proběhla fáze akceptace důležitosti UX už velmi dávno. Ve světě spotřebitelského IoT nás, mám dojem, stále ještě čeká.

“Gratulujeme k zakoupení technologicky nejvyspělejší žárovky Blink-o-lux! Díky připojení k wifi a bluetooth se z ní stane opravdové centrum vašeho chytrého domu…” To začíná slibně.

“Blink-o-lux se ovládá jedním jediným tlačítkem.” Tak hlavně že to není složité. “Při prvním zapojení musíte zadat IP adresu vašeho routeru. Postup je následující: Držte tlačítko po dobu šesti sekund. Poté se žárovka v půlsekundových intervalech rozbliká. Blikání růžovým světlem signalizuje nastavovací mód, blikání červenofialovým světlem signalizuje poruchu. Pokud žárovka blikne 28× a pak následuje pauza, je špatně zašroubovaná. Pokud blikne 34× a pak pauza, signalizuje to poruchu napájení. Pozor, nesplést: pokud blikne 35×, znamená to, že napájení je v pořádku, ale ve vaší lednici je prošlý salám, který byste neměli jíst.” Tak to je fajn, že je to takhle jednoznačné a že to dokáže signalizovat konkrétní chybu.

“IP adresu zadáte pomocí stisknutí tlačítka v sekundových intervalech. Mezi číslicemi nechte 2 sekundy mezeru. Příklad: 192.168.0.254 zadáte tak, že 192× stisknete tlačítko v sekundových intervalech, pak počkáte dvě sekundy, pak stisknete tlačítko 168× atd. Nulu zadáte podržením tlačítka na 1,5 sekundy. Pokud jste při zadávání udělali chybu, můžete hodnotu opravit podržením tlačítka na dvě sekundy.”

Jako programátorovi je mi to naprosto jasné: “0×22, porucha napájení, 0×23, prošlý salám v lednici, jak jinak to chcete signalizovat? Vždyť je to v manuálu jasně napsané, a kdo si neumí přečíst manuál, ten ať si místo toho koupí obloukovku od Křižíka, l0l n00bz l4m4…”

Pamatuju se, jak to bylo na webu s UX. Jaké řeči měli staří ostřílení (a mladí nevycválaní) vývojáři v diskusních fórech: “UX je blábolení nějakých frikulínských konzultantů, úplně zbytečný obor, paodborné tlamocviky…” Jasně, proč by oni, vysoce kvalifikovaní odborníci, měli poslouchat nějakého pošuka s jeho psychologickými řečmi o designu?! No, nakonec se UX stalo standardní součástí života webových služeb, a jen ti nejzabedněnější nevidí, že pro uživatele je dobře navržené rozhraní zásadní věc, která rozhoduje o úspěchu stejnou měrou jako jeho vlastní práce.

Ve světě spotřební elektroniky proběhla fáze akceptace důležitosti UX už velmi dávno. Ve světě spotřebitelského IoT nás, mám dojem, stále ještě čeká. Ne že by nebylo co řešit.

Nejsou standardy

Jasně, ta scénka, kterou jsem psal na začátku sloupku, je smyšlená a úmyslně zveličená, ale zas tak daleko od reality nebývá. Uvědomil jsem si to už před časem, kdy mi jisté zařízení signalizovalo svůj stav nikoli pomocí tří LEDek, ale pomocí jedné LEDky s různými barvami – bohužel velmi nešťastně zvolenými, takže rozdíl mezi červenou a oranžovou zas tak velký nebyl, a zmatení napomohlo i to, že celá LEDka byla utopená kdesi v barevném plastu v milimetrovém otvoru. I kdyby utopená nebyla: podle Wikipedie 9 % mužů a 0,4 % žen v populaci trpí nějakou poruchou vnímání barev, takže pro ně signalizace různými barvami jedné LED nemusí být moc vypovídající.

Pojďme dál: až budete navrhovat něco, co si lidé mají dát do ložnice, tak prosím zapomeňte na vysoce svítivou modrou LED, která bude signalizovat, že zařízení je v zásuvce. Dejte tam, když už musíte něco, tlumené červené světlo. Je spousta lidí, kterým tahle jasná modrá světla při spaní vadí. Bohužel, je i spousta návrhářů, kterým modrá LEDka připadá jako dobrý nápad.

Pokud navrhujete internetovou verzi spotřebiče, který už existuje, myslete na to, že připojení může mít výpadky. U počítače i mobilu to jsou lidé zvyklí řešit a jsou na to připraveni, u mixéru nikdo nečeká, že bude nějak záviset na tom, jestli funguje internetové připojení.

U počítače a smartphonu jsou lidé zvyklí na výpadky, na druhou stranu očekávají, že pokud výpadek není, reakce je okamžitá. Což je opět v rozporu s různými low power zařízeními, která šetří baterie třeba tak, že komunikují v delších časových intervalech. Uživatel pak může být zmaten, když vidí, že v mobilu má termostat nastavený na 22 stupňů, ale samotná řídicí jednotka má stále předchozí hodnotu, protože se ještě nepřipojila a nestáhla aktualizaci.

Velký problém v IoT je roztříštěnost rozhraní. Máte fitness náramek, domácí termostat a třebas chytré auto. Každá z těchhle věcí má vlastní aplikaci pro smartphon, a dohromady spolu nespolupracují, ačkoli by to dávalo smysl… Tady není problém ani tak ve špatném návrhu rozhraní, ale v neexistenci zastřešujících standardů. Dokud nebudou vhodné široce přijaté standardy, bude ovládání jakýchkoli větších IoT celků nekoherentní a protivné.

Nějak to dopadne

Větší IoT celky budou mít i jiné problémy, třeba to, že je může používat víc lidí najednou, tito lidé budou mít různá oprávnění a různé priority… Nejde o to, aby systém věděl, jak na to, to je technikálie: bude uživatel vědět, jak to nastavit? Dokáže to?

A co teprv ten hlavní tahák, totiž automatizace: už jste přemýšleli nad tím, jak uživatelé zadají třebas komplikovaná pravidla? A kde budou (ta pravidla) běžet? Bude to v cloudu, v nějakém IFTTT-like systému, s tím, že nebudou fungovat, když se přeruší spojení? Nebo to přenesete na lokální úroveň, někam do routeru, do základnové stanice? Nebo do jednotlivých zařízení, kterých se to týká? Dokážete uživateli jasně vysvětlit inkonzistenci stavu?

Tip Content Kortanová

Obávám se, že ten, kdo nad takovými otázkami mávne rukou s nadějí, že to nějak dopadne, a “kdo si nepřečte manuál, tomu IoT do ruky nepatří; na auto taky potřebuješ řidičák”, spláče nad výdělkem. K čemu vám je vysoce sofistikovaný systém, když ho uživatel nepochopí, a pokud ho pochopí, tak ho nedokáže pohodlně ovládat?

Fakt, před tvůrci IoT leží víc problémů k řešení, než najít vhodnou bezdrátovou platformu…

Našli jste v článku chybu?
8. 2. 2017 7:55
Petr M (neregistrovaný)

S IoT jsem se prvně setkal v letech 2003-2005. Dělal jsem elektroměry pro Enel Distribuzione. Posílalo to data po silovce do koncentrátorů na trafačce (PC104 + GPRS) a odtud do centrály. Bylo to jednoduchý, funkční a elegantní. Ale nikdo tehdy nehonil machra, že dělá IoT - říkali jsme, že děláme automatický sběr měření energie (s bonusem v podobě tamperu místo plomby a vyrážecí cívkou pro neplatiče).

Od té doby jsem se namočil do pár projektů komunikujících zařízení, ale jedna věc byla společná…

8. 2. 2017 8:39
Petr M (neregistrovaný)

Ne. Ta varná deska není IoT, to je implementace konkrétní featury, kterou se chystá výrobce zaujmout zákazníky. Že je tam k tomu nutná konektivita, to je jiná věc.

Pokud je "IoT" na krabici, je to z pohledu marketingu OK. Ale pokud to slovo zazní na na meetingu, kterýho se účastním (jako vývojář), tak jde o to, že zákazník neví, jaký konkrétní (reálný nebo domnělý) problém jejich zákazníka řeší, ale ví, že ten bazmek musí být na netu.

Ono totiž kde konektivita měla smysl, tam se neřešilo, jest…