Popularita Arduina stoupá už nejen mezi hobby kutily. I mnozí profi vývojáři zjistili, že Arduino je docela zajímavý nástroj pro prototypování a pro rychlé ověření konceptu nějakého zapojení. Samozřejmě – nezbytným předpokladem přijetí je změna mentálního nastavení, že “hračky” a “vážná práce” jsou dvě oddělené situace, co se nesmí míchat, a pro “profíka” je nějaké takové hraní nedůstojné.
Líbí se mi, že některé firmy jdou zcela opačným směrem, a právě tuhle “neprofesionální” a “hrací” techniku pořizují svým zaměstnancům, aby je povzbudily v experimentování a vlastních pokusech. Četl jsem o velké strojařské korporaci, která používá 3D tisk k modelování výrobků. Samozřejmě na to mají profesionální 3D tiskárny za stovky tisíc, ale zároveň si všimli, že mezi zaměstnanci je docela velký zájem o tyto technologie. Předpokládám, že si spočítali, že je pro ně výhodnější zájem v lidech podpořit, než lpět na striktním rozdělení “ty vyvíjíš, ty kreslíš…” Takže nakonec pořídili několik desítek kusů levných 3D tiskáren a la RepRap a dali je k dispozici zaměstnancům s nevysloveným: Hrajte si! Zaměstnancům se to líbilo, firma nemusela mít těžkou hlavu, že si načerno budou tisknout blbůstky na drahých tiskárnách, a zároveň to vzala i jako trenažér, kde se budoucí obsluha “velkých” tiskáren seznámila s tím, co 3D tisk obnáší.
Hledal jsem obdobné firmy, co třeba svým zaměstnancům dávají na hraní Arduina či Raspberry, a shodou okolností jsem narazil na příklad firmy, co šla v tomhle směru ještě dál. Čtenářům Lupy asi není potřeba představovat Y Soft, ostatně před nedávnem tu byl rozhovor se zakladatelem. Y Soft má, ačkoli to název nenapovídá, silné zájmy i v oblasti hardware. Vyvíjí vlastní embedded řešení, a v rámci toho hledali způsob, jak umožnit zaměstnancům, kteří mají zájem, aby si elektroniku takříkajíc “osahali na vlastní kůži”. Namísto klasického Arduina nebo Raspberry tedy vyvinuli vlastní vývojový kit a nazvali ho IOTA Play.
Deska má rozměry Arduina, stejné rozložení konektorů, takže je teoreticky kompatibilní s existujícími shieldy. Píšu teoreticky – důvod je v tom, že deska používá 3.3V logiku a případné pětivoltové shieldy nemusí fungovat. Na některých pinech je ale 5V tolerantní. Ve skutečnosti jde o klon Arduina Zero/ M0 s procesorem ARM Cortex M0 ATSAMD21G18.
IOTA Play obsahuje ale i některé periferie, které můžete při pokusech využít. Nabízí dvě uživatelsky ovládané LED, dvě tlačítka, obsahuje snímač teploty a vlhkosti SI7006-A20 , tříosý akcelerometr LIS3DE, kryptografický čip ATECC508A a v neposlední řadě i radiový modul pro bezdrátovou komunikaci v pásmu 868MHz RFM69. Tvůrci se navíc rozhodli trošku ubrat na regulátorech napětí (300mA pro 5V, 200mA pro 3.3V) a optimalizovat desku pro napájení z baterií.
Kde si ji můžete koupit? Zatím nikde. V Y Softu ji navrhli primárně jako interní nástroj, na kterém si vývojáři testují vlastní zařízení a zájemci si na něm zkouší práci s elektronikou. Ona i pro ryzího softweráře je zkušenost s minipočítači a embedded elektronikou podnětná a přínosná. I když třeba dělá “jen” serverový backend, se kterým taková zařízení komunikují. Navíc, co si budeme nalhávat, to je docela fajn hračka.
Možná jednou přijde IOTA Play na trh. Nebojím se toho, že by zapadla, na to je to docela zajímavé zařízení, navíc pod otevřenou licencí. Kompatibilita s Arduinem je pak vítané plus.
Mně je takový přístup velmi sympatický a myslím, že právě tohle, tedy že se s elektronikou budou moci lidé seznámit formou “hracích desek” třeba přímo v práci, udělá pro rozvoj IoT mnohem víc než pět konferencí. Atmosféra, v níž přijde programátor za HW vývojářem a řekne “hele, já si s tím hrál a asi bych uměl udělat tohleto a támhleto” bude ve výsledku pro firmu mnohem přínosnější než desítky školení, teambuildingů a motivačních plakátů na stěnách.
