Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Neházejte staré Spectrum do šrotu

Martin Malý

Pod rukama nám mizí kus historie. A ty stroje, a to nejsem žádný technomorous, mohou fungovat a užitečně pracovat i dneska.

Byl jsem v Alze v Holešovicích a řešil jsem s jednou šéfovou z téhle firmy cosi na reklamacích. No a jak tak diskutujeme, tak jsem si všiml výstavky starých osmibitových počítačů. Koukám, že máme podobný koníček, povídám. Paní se na mne dívala trošku udiveně, trošku překvapeně, asi tak, jak se díváme na člověka, co si schovává třeba modely vláčků nebo Lego. Proč by si někdo schovával starý počítač?!

Je pravda, že od éry PC mě počítače přestaly zajímat jako artefakty a jako stroje s duší. Od prvního PC to byly už jen pracovní nástroje jako třeba lopata. Přestal jsem k takovým počítačům usedat s pocitem, že objevuju něco nového v jejich systému, jak jsem to měl s osmibity a ještě trochu s Amigou a Atari ST. Už jsem najednou měl pocit, že ty stroje nemají žádné kouzlo, už to byl jen “nástroj na spuštění programu”. Taková radost, jakou jsem zažíval, třeba když jsem zjistil, jak přepínat na Spectru obrazovky, taková už se na PC moc nevyskytovala. Chvíli jsem ještě lezl do hlubin, četl jsem si specifikace videoprocesorů a tvořil jsem si vlastní nízkoúrovňové programy, ale už to nebylo ono.

Myslel jsem si, že to bylo dobou, že prostě osmibity byly první počítače, které jsem používal, navíc k nim bylo málo literatury, takže všechno bylo mnohem dobrodružnější, ale víte vy co? Není to tak! Já se po nějakých pětadvaceti letech ke Spectru a ostatním starým počítačům vrátil a vybudoval jsem si takovou zajímavou sbírku – pro neznalého je to starý neprodejný šrot, v bazaru za to nedostanete ani padesát korun, ale pamětníka, znalce a milovníka té techniky zahřeje u srdce už jen, když ty názvy čte: Spectrum. QL. Amiga 500 – 600 – 1200. Oric. Thompson. Acorn Electron i Archimedes. Sord m5. Co jméno, to nostalgická vzpomínka.

Ne pro každého. Pro mne ale ano. A nejsem sám ani jediný, kdo s láskou vzpomíná na dobu strávenou před televizí Merkur a u pípajícího magnetofonu, popřípadě cvakající disketovky. Ale nemusíte být ani “elektrošotouš”, aby se vám u téhle reportáže neudělalo trošku mdlo – paní nese do sběru krásně zachovalé ZX Spectrum+, podle záběrů kompletní a v pěkném stavu (je to vidět, když to „sběrač“ otáčí se slovy „to je klávesnice – a kde je počítač?“). Na Aukru se takovéhle kousky prodávají docela dobře a sběratelé a milovníci starých počítačů by se ho rádi ujali.

Nojo, holt dneska už málokdo pozná rozdíl mezi béžovou PC škatulí z roku 2000, která je většinou opravdu na vyhození, protože takových je (zatím) všude plno, a sběratelským kouskem krásného osmibitu, 35 let starého…

Mimochodem, víte, že teď v neděli 23. dubna to bude přesně 35 let ode dne, kdy se ZX Spectrum začalo prodávat? Ano, přesně onen legendární “gumák”. Ale to jen tak na okraj.

Jestli se vám něco takového „válí na půdě“ a vy zvažujete, že to o příští železné neděli půjdete taky vyhodit do kontejneru, tak jste barbaři a radši to nabídněte k prodeji. Nejde o peníze, jde o to, že tuhle krásnou starou techniku někdo udrží při životě, opraví, postará se o ni… Ne že to necitlivý pohůnek hodí do drtiče elektroodpadu.

UX17

Já vím, že vám to připadá jako neužitečná nostalgická pitomost. Vždyť celé ZX Spectrum má jen o kousek víc paměti než Arduino a výkon má srovnatelný. Jenže, nezlobte se na mne, když vidím, jak někdo hází staré Spectrum do šrotu nebo když čtu aukci “staré integrované obvody, ZLATO!!!!”, tak mám sto chutí řvát. Mizí pod rukama totiž kus historie, a nejen to – ty stroje, a to nejsem žádný technomorous, mohou fungovat a užitečně pracovat i dneska, moderní periferie k nim připojit lze, a myslím si, že taková domácí automatizace, řízená starým Commodorem, bude nejen funkční, ale i unikátní!

Mimochodem, víte, že se pomocí jedné ATMegy a jedné paměti dá vyrobit emulátor PMD-85? Autorem toho zapojení je Peter Chrenko a zajímavé je sledovat, jak to celé funguje: mikrokontrolér naprostou většinu času tráví tím, že vykresluje obraz a ve volných chvílích, kdy je paprsek zatemněný, což je na konci každého TV řádku cca 12 mikrosekund, dělá všechno to ostatní, tj. emuluje procesor 8080 a další obvody.

Našli jste v článku chybu?
19. 4. 2017 9:40
ham (neregistrovaný)

Bohužel mezi hlavní barbary patří ženy , zejména ty posedlé uklízením. Moje dcery i manželka jsou klidně schopny vyhodit mou sbírku literatury ( povětšinou militaria) v ceně cca 200 000 , dle nich to jsou nepotřebné krámy , co zabírají místo.

19. 4. 2017 9:01
Mirek von Zlin (neregistrovaný)

Sakra, není tenhle pocit, kterému tak přesně rozumím, příznakem toho, že pomalu stárneme, pánové?))) Naštěstí se objevil fenomén Arduina, který zase nabízí tu možnost objevovat a vymýšlet a tvořit, navíc dnes bez zásadních omezení typu "Máte tyhle tranzistory? - Zeptejte se za tři týdny..." Proto jsem toho názoru, že tým lidí, který stvořil Arduino, by si zasloužil nobelovku. Ne proto, že by to vše bylo vysoce sofistikované, ale právě proto, že je to tak jednoduché a dostupné. Díky tomu to dává …