Hlavní navigace

Širokopásmový přístup k Internetu v USA

Rita Pužmanová

Boj o "rozkvět" širokopásmového přístupu k Internetu ve Spojených státech vrcholí. Tuto otázku totiž neřeší jen síťoví výrobci a provozovatelé, ale teď už i zákon. Ale co chtějí vlastně uživatelé? 70 procent Američanů má už totiž širokopásmové sítě dostupné, a to prostřednictvím kabelových rozvodů a/nebo digitálních přípojek xDSL.

Spojené státy mají obavu, aby se svou telekomunikační infrastrukturou nezůstaly pozadu za svými rivaly ve světě. V širokopásmových sítích se totiž podle OECD (Organization for Economic Cooperation and Development) nacházejí až na čtvrtém místě (!), a to za Jižní Koreou, Kanadou a Švédskem. Ozývají se proto hlasy, že pokud se ve Spojených státech nezačne s širokopásmovým přístupem včas něco dělat, mohly by podle tohoto dílčího technologického hodnocení vypadnout i z první světové desítky.

Není to ale jenom tato politicko-technologická obava z „prohry“, která politikům ve Washingtonu zapříčinila mimořádné starosti. Důvodem je také tlak ze strany výrobců síťových zařízení pro širokopásmové sítě, kterých je ve Spojených státech opravdu mnoho a jsou na odbytu těchto zařízení do značné míry závislí.

Proti tomu však stojí zájmy samotných uživatelů nebo přesněji: nejsou to uživatelé, kteří volají po širokopásmovém přístupu. Na rozdíl od českých podmínek totiž (podle McKinsey & Co. and JPMorgan H&Q, Broadband 2001 a International Data Corp., 2001) má už 70 procent Američanů širokopásmové sítě dostupné, a to prostřednictvím kabelových rozvodů (předpokládá se, že 90procentní pokrytí bude dosaženo v roce 2005) a/nebo digitálních přípojek xDSL (Digital Subscriber Line s dostupností 45 procent a do tří let se počítá s 75 procenty), viz obrázek. Více než polovina účastníků si dokonce může vybrat z několika typů, ale pouze 10 procent širokopásmový přístup skutečně využívá (podle Information Technology Association of America, ITAA).

591

Širokopásmová komunikace je v těchto statistikách definovaná jako komunikace vhodná pro přenos různých typů signálu – jak dat, tak obrazu a zvuku (rychlost nad 1,5 Mb/s) – a to především směrem k uživateli (downstream). Dostupnost širokopásmových služeb a cena předplatného rychlých služeb však nejsou právě dobrým základem, proč v nejbližší době předpokládat ohromný nárůst zájmu o širokopásmo­vé sítě.

Pro domácí konzumenty je širokopásmový přístup stále považován za luxus a využívají ho především pro zábavu. Neexistuje žádná killer application, která by znamenala průlom v zájmu pro domácnosti ani malé firmy (pro elektronickou poštu není širokopásmová síť třeba). Jedním z možných využití širokopásmového přístupu je např. práce na dálku (teleworking), online vzdělávání (e-learning) nebo třeba medicína na dálku (telemedicine), protože šířka pásma v těchto případech hraje důležitou roli pro interaktivní komunikaci, přenos videa v reálném čase apod.

V Spojených státech se připravuje zákon podporující deregulaci, a tím i konkurences­chopnost subjektů nabízejících širokopásmové sítě. Tyto místní organizace (Regional Bell Operating Companies, RBOC, neboli Baby Bells) by měly možnost poskytovat rychlý přístup k Internetu i za hranicemi svého regionu (z místních by se rázem stali národní provozovatelé), a to bez toho, aby otevřely svůj vlastní trh konkurenci (čímž by se změnilo stávající ustanovení telekomunikačního zákona z roku 1996). Kritici poukazují na jasnou podporu RBOC (jako Verizon Communications Inc. nebo BellSouth Corp.) oproti konkurenčním místním provozovatelům (Competitive Local Exchange Carriers, CLEC), poskytovatelům přístupu k Internetu (Internet Service Providers, ISP) i kabelovým společnostem. Ostřílení oponenti návrhu zákona jeho dopady dokonce označují jako „neregulované monopoly posvěcené zákonem“.

Zainteresované společnosti se k tomu staví asi následovně: provozovatelé rozlehlých sítí a alternativní operátoři sítí místních tvrdí, že „staré“ místní monopolní organizace budou mít rázem navrch, protože jakákoli konkurence v lokálních službách skončí. Stávající monopolní provozovatelé na oplátku pláčou, že neunesou konkurenci kabelových firem, které jsou tradičně vystaveny menšímu tlaku ze strany regulátora, a mohou proto nabízet své služby levněji.

Sněmovna měla o novém zákoně, známém pod pracovním názvem Internet Freedom and Broadband Deployment Act of 2001 (H.R. 1542, přezdívaný podle jeho předkladatelů „Tauzin-Dingellův zákon“), hlasovat již na konci loňského roku, ale své rozhodnutí odložila. Rozhodnutí se očekávalo v březnu, ale připravovaný zákon přišel na pořad hlasování sněmovny ještě na závěr února. Před tím ale sousta lidí v diskusích na Internetu nabádala zodpovědné Američany, aby navštívili svého poslance (aspoň virtuálně) a řekli mu své, ať už pro nebo proti připravovanému zákonu (pozice byly nezvykle vyhraněné – oba póly mají hodně zastánců). Zákon nakonec ve Sněmovně prošel se skóre 273 : 157. Ale ještě ho čeká boj v Senátu, a ten se očekává výrazně ostřejší.

NMI17

Oponenti politických snah kolem nutnosti podporovat širokopásmové sítě (mj. ITAA) ale tvrdí, že ne všechny domácnosti chtějí být a budou připojeny k Internetu. Pokud tomu tak je, pak většinou v rámci jeho využití nestahují nebo neposílají objemné soubory, které by volaly po širokopásmovém přístupu. A pod vlivem krachů řady dot-com firem existují obavy z přílišného soustředění se na rozvíjející se technologii na základě nějakých spekulací. Širokopásmová komunikace se prostě nezdá zásadní pro život (i když u telemedicíny by to jistě nebylo až tak daleko od pravdy).

ITAA ohledně širokopásmového přístupu zahájila pozitivní kampaň. Cílem je soustředit se na zájmy uživatelů, obsah služeb a jejich daňové zvýhodnění (např. pro práci na dálku nebo online vzdělávání).

Anketa

70 procent uživatelů bude mít v České republice přístup k širokopásmovým službám v roce...

Našli jste v článku chybu?
14. 3. 2002 13:46
Gumabona (neregistrovaný)
A vite na co to mj. pouzivaji? Na sledovani e-sportu. pro vetsinu je to asi novinka, ale v koreji jsou nektere hry hrane na skutecne profesionalni urovni se vsim vsudy - tedy ligy, turnaje s vyhrami xx.xxx USD, jeden hrac ma napr. fanklub s vice nez 100.000 lidmi atd. Mnohe zapasy je samozrejme mozno diky internetu sledovat.
13. 3. 2002 14:57
Michal Kubeček (neregistrovaný)
Myslím, že nikdy nedojde k tomu, že by 70 procent uživatelů mělo doma broadband. Službu, kterou má doma 70 procent uživatelů, totiž nikdo za broadband považovat nemůže. Až bude mít 70 procent uživatelů doma xDSL, bude xDSL standard. Až bude mít 70 procent uživatelů doma 2MB/s, bude to standard. Až bude mít 70 procent uživatelů doma gigabit, bude to standard. Za broadband se bude pokaždé považovat něco jiného.