Skutečně se na rozesílání spamu dá vydělat?

Ilustrace: Nenad Vitas

Nápadů na to, jak se bránit proti spamu, existuje celá řada. Nedávno se na Lupě objevil článek, jak před spamem zabezpečit diskusní fóra. Pohled na problematiku filtrování z hlediska manažera IT přináší zase Business World.

Oba články přitom vyznívají skepticky. Text na Lupě má už v titulku spojení „marný boj“ (byť s otazníkem, ovšem novináři se učí, že kde je v titulku otazník, odpověď podsouvaná čtenáři zní „ano“ a otazník se tam dává v podstatě jen proto, aby to nebylo žalovatelné). Na Business Worldu zase autor článku vychází ze studie, která ukazuje, jak často antispamové filtry označí za spam zprávu zcela regulérní. E-mail se tak jako firemní komunikační prostředek dostává na hranici použitelnosti. „Obávám se, že jediný způsob, jak uspokojivě vyřešit problém spolehlivosti elektronické pošty, je, aby společnosti při odesílání pošty používaly standard S/MIME a své zprávy digitálně podepisovaly,“ rezignuje nakonec autor.

Musím se ale přiznat, že jedna věc mi je na spamu po celou dobu jeho existence záhadou: totiž zda na něm jeho odesílatelé vůbec mohou vydělat. Nejde mi teď o podvody lákající různá hesla a čísla karet, při nichž se předstírá, že odesilatelem je třeba nějaká banka (tedy phishing), ba ani o zprávy zneužívající bezpečnostní díry v e-mailových klientech k instalaci čehosi nekalého. Mám na mysli obyčejný spam, který se Internetem pohybuje už od poloviny 90. let, prostě nevyžádané obchodní nabídky na Viagru nebo Photoshop za 10 dolarů. Opravdu si na tomto základě někdo něco koupí? Neznám nikoho. Činí se snad takto spammeři z pouhého rozmaru?

Možná že dobrou radu by tedy potřebovali nejen tvůrci antispamů, manažeři IT či správci diskusních serverů, ale i samotní spammeři. Kudy dál? Mohou samozřejmě (například pro správné zodpovězení kontrolních otázek) vyvíjet metody připomínající až umělou inteligenci, což může být ve výsledku zajímavé nejen pro ně samé. Jinou zajímavou možností je kombinovaný spam, kdy je e-mail a zahlcené fórum kombinováno s dalšími metodami: speciálně za tímto účelem vytvořenými blogy nebo přidáním falešné stránky do Wikipedie (ta sice bude odstraněna, ale než k tomu dojde, může se e-mailová zpráva dovolávat této autority a odkaz směrovat na stránku s nesporně úctyhodnou doménou).

Ale stejně: znáte někoho, kdo si i takhle rafinovaně nabízenou Viagru opravdu koupil? Napadá mě, zda to celé není jeden velký humbuk, doklad fungování kladné zpětné vazby. Spamu je tolik, že si čím dál více podnikavců říká, že na tom prostě musí něco být. Eventuálními úspěšnými success story se sice nikdo nejspíš nechlubí a ani to nikdo neočekává, ale dvojnásobně trapné by bylo vykřikovat do světa neúspěchy („rozeslali jsme tolik a tolik nevyžádané pošty a neprodali vůbec nic“). Tudíž o neúčinnost spamu nic nevíme a legenda o tom, že se takto dá vydělat, žije dál, ba jak se zdá, naopak neustále bobtná.

Samozřejmě že stále mluvím jen o „obyčejném spamu“. Náhled do příslušné složky Gmailu mě však vede k přesvědčení, že právě tahle varianta jasně převládá. Přitom je to typická hra s nenulovým (ovšem záporným) součtem. Spammeři možná nebyli poraženi antispamovými systémy, možná nakonec ochromí e-mailovou komunikaci v její současné podobě, ale z tohoto svého „úspěchu“ podle všeho sami nic nemají. Nebo je to celé jinak?