Služby s přidanou hodnotou? Jednou možná.

Pokud si dnes, jako koncový zákazník, objednám prakticky libovolný způsob přístupu k Internetu, je pravděpodobné, že dostanu, nebo mi alespoň bude nabídnuta, možnost zřízení emailové schránky. Navíc mi ISP, pokud tedy nepůjde o nabídku zcela anonymního dial-up připojení, pravděpodobně zpřístupní několik megabajtů na svém WWW serveru pro vytvoření primitivních stránek. Tím však jeho péče o mé blaho, nepočítaje v tom technickou podporu, pravděpodobně skončí. Jako uživatel sítě musím sám využívat služeb, které se mi nabízejí, sám vyhledávat všechny informace, které potřebuji, sám si konfigurovat například internetovou telefonii a pak platit třetím stranám za její použití. Můj ISP, který mi je obvykle prostorově nablízku, nedělá nic jiného, než že mne připojí k síti. A to je škoda.

Bylo by naivní hovořit o poskytování služeb s přidanou hodnotou ISP poskytujícími pomalý analogový dial-up. Avšak už v případě ISDN a ideálně u ADSL je technicky možné suchou nabídku připojení k Internetu obohatit o vlastní, a placené služby, které by zákazníci mohli uvítat. Tak například už zmiňovaný VoIP mezi uživateli jednoho ISP se speciálním, třeba ad supported programem, optimalizovaným, jednoduchým a s automatickým telefonním seznamem, by jistě byl poměrně zajímavou záležitostí. V současné době i v České republice pozvolna stoupá počet soukromých rádií vysílajících online. Ale což takhle svádět do prostředí IP sítě z éteru lokální rádia a nabízet je uživatelům konkrétního ISP, kteří jsou třeba daleko od domova a přesto by si je rádi poslechli?

Video On Demand je donekonečna diskutovanou, avšak jen v minimální míře realizovanou službou. Jeho problémem je kromě potřebného rychlého připojení také fakt, že pro dosažení optimální kvality a plynulosti přenosu by, bráno z hlediska topografie sítě, měly být vysílací a klientská strana co nejblíže k sobě. Tedy, služba jako stvořená pro větší ISP.

Internet je obrovským, nadnárodním a nadregionálním prostředím. To ale v žádném případě neznamená, že na něm nejsou uživatelé, kteří mají zájem o služby, zboží a nebo kontakty regionálního charakteru. Vytváření regionálních katalogů společně s například vlastními konferencemi nebo službami Instant Messagingu by také mohlo být dobře fungující službou s přidanou hodnotou.

       

Pokud někdo chce poskytovat jen „suchý“ přístup do sítě, jistě tak může činit a již činí. Mezi firemními zákazníky našich ISP beztak snad s výjimkou VPN služeb zájem o přidanou hodnotu není. Avšak zákazníci ISP, to nejsou pouze firmy a instituce. Přinejmenším část domácností využívající ADSL, kabelové televize nebo radiolinky by se do budoucna mohla stát šťastnými zákazníky těchto služeb.

Asi největším problémem, na který poskytování přidané hodnoty ISP naráží, je zdůvodnění těchto funkcí. VoIP lze provozovat s využitím stávajících aplikací, totéž platí pro IM, katalog si může vytvořit kdokoliv. Není vůbec jisté, zda se investice do takové služby vrátí, jestli ji zákazníci budou chtít. Přesně to ovšem služby přidané hodnoty v českém prostředí a nejen zde soustavně zabíjí – a to je velká škoda. V posledních několika letech proběhla specializace subjektů podnikajících na Internetu na ISP a poskytovatele služeb a obsahu. Ještě předtím se pokoušeli všichni prodávat všechno – nefungovalo to. Dnes můžeme pozorovat návrat k tomuto počátečnímu stavu nově ve formě kooperace mezi různými společnostmi (jako třeba připojení iDnes). To však nejsou služby s přidanou hodnotou v pravém slova smyslu, jedná se jen o skrytou propagaci jedné značky jinou. Trh ISP, ve kterém by byly služby přidané hodnoty důležitým elementem na jazýčku konkurenčních vah, tak zatím stále ještě neexistuje a nezbývá než doufat, že se na tomto stavu, pro dobro zákazníka, v dohledné době něco změní.