Sociální sítě – cesta ke strukturovanějšímu Internetu?

Pokud by se obsah Internetu alespoň trochu více formalizoval, mělo by to obrovský dopad na kvalitu vyhledávání. Je však možné existující obsah ručně projít a utřídit? Těžko. Nebo lze snad donutit uživatele k větší pořádnosti a formalizaci jejich zápisů? Těm přece nikdo nic nenařídí – navíc pokusy „shora“ tu už byly (jmenujme aspoň zavádění různých sémantických metatagů do HTML) a vesměs vyzněly do ztracena.

Pokud však nefungují zásahy „shůry“, mohlo by fungovat něco jiného. V našem posledním eWorkshopu jsme popsali pomyslný „trychtýř“ tří stavebních kamenů Internetu: obrovskou skupinu internetového obsahu (se kterým lze jen těžko manipulovat), již menší, ale stále velkou skupinu uživatelů (podobný problém) a nakonec celkem malou skupinou vyhledávačů. Došli jsme k závěru, že právě vyhledávače jsou úzkým hrdlem celého systému a možným řešením problému. Právě vyhledávače by mohly mít schopnost donutit uživatele k větší „pořádnosti“ a systematičnosti, a ve svém důsledku tak zapříčinit i vyšší strukturovanost internetového obsahu.

Uplynuly tři roky a je to tady: objevily se sociální sítě a v jejich důsledku se Internet stává přece jen strukturovanějším místem k životu.

Co je to sociální síť?

Systémy sociálních sítí nejsou v podstatě ničím jiným než kombinací specializované webhostingové služby a specializovaného vyhledávače. Uživatel si vyplní svůj strukturovaný profil a hned po té může hledat a být nalézán. A jak dobře to funguje! To, o čem se klasickému vyhledávači nemůže ani snít – mít k dispozici strukturovaná data v přesně stanoveném formátu a položky kategorizované do přesných číselníků –, se náhle stává realitou. Potřebujete najít bývalé kolegy, kteří pracovali ve stejné firmě jako vy, ale pouze v době, kdy jste tam byl vy? Žádný problém. Nebo odborníka na rybaření z Norska? Nebo svého jmenovce z Hong Kongu? Prosím, jak je libo. Lze tedy nalézat přátele a známé, lze ale nalézat i nové kontakty, které by nám mohly být užitečné. Navíc se s nalezenými lidmi můžeme propojit, což znamená, že si navzájem zpřístupníme své kontakty. S tím, jak se počet našich přímých kontaktů zvyšuje, je pro nás systém stále užitečnější, neboť můžeme vidět i prohledávat stále větší síť. A pokud chceme mít celou síť k dispozici hned, provozovatel nám nabízí alternativu: zakoupení prémiového členství.

Tyto systémy fungují dobře a jsou stále populárnější. V důsledku toho významně narůstá počet jejich uživatelů. A v důsledku toho nastává zajímavý jev: sociální sítě začínají tvořit důležitou část internetového obsahu a – světe div se – Internet se tak stává organizovanějším místem k životu. Mimochodem, není to poprvé v historii eWorkshopu, kdy se nám určitý vývoj podařilo předpovědět.

Náš plán

Náš eWorkshop rozdělíme do tří částí. Nejprve se podíváme na to, proč sociální sítě fungují tak dobře a jak to udělat, aby fungovaly ještě lépe. Vyjdeme samozřejmě ze znalostí jejich existujících pravidel, ale hned vzápětí si zkusíme tato pravidla modifikovat a zjistit, zda by sítě nemohly existovat na zásadách zcela jiných. Pak (zřejmě v pátek) se zaměříme na business model těchto sítí – nebudeme přitom zastírat, že dnešní model prodávání přístupu ke komunitě (prémiové členství) je v přímém rozporu s původními zásadami networkingu. Pokud se mi za prémiové členství nechce platit a přesto chci, aby mi síť byla užitečná, budu prostě otevřený ke každému propojení, které mi kdo nabídne. Moje síť pak poroste a brzy mi umožní prohledávat ve všech kontaktech, které mi mohou být užitečné. A právě takto uvažuje drtivá většina dnešních členů. Tím je ovšem původní filosofie přímého spojení pouze s omezeným počtem přátel, kterým důvěřuji, pasé. Business model, který by tento rozpor neměl, se přitom přímo nabízí…

Studijní materiál

Problematiku popíšeme na dvou dnes nejpopulárnějších profesních systémech LinkedIn (4,8 milionu uživatelů) a OpenBC (jeden milion uživatelů). Pokud nejste členy a chcete se s těmito sítěmi seznámit, pošlete mi mail na jd@centrum.cz. Večer vám pošlu pozvánku do své sítě kontaktů, které v těchto systémech mám, abyste nemuseli začínat z nuly. Existuje samozřejmě ještě řada dalších sítí – z těch profesních uveďme zejména ZoomInfo, které se honosí 27 miliony profilů, ale speciálně v tomto případě platí „něco za něco“. ZoomInfo je totiž tzv. sumarizačním vyhledávačem: profil, který si uživatel nevytvoří sám, je sestaven automaticky z různých webových zdrojů. Musím však dodat, že často s pozoruhodnými výsledky. Tak například prof. Jiří Voříšek, vedoucí katedry informačních technologií VŠE, která pořádá jednou ročně na Žofíně konferenci Systémová integrace, je zde uveden jako – inu, podívejte se sami. Mně třeba byla přisouzena prestižní role redaktora Prague Business Journal – ale nejsem v tom sám. Úplně nejhezčí pak jsou profily umně zkompilované z informací několika naprosto odlišných osob. To ovšem neznamená, že bychom měli odsoudit metodu jako takovou. Snaha o automatickou kompilaci je určitě chvályhodná a věřím, že se k ní v diskusi ještě dostaneme.

A pak jsou tu sítě typu Orkut. Nazval bych je sítěmi ryze sociálními. Ty se hodí nejlépe v situaci, pokud si chceme řekněme sjednat rande. Tyto sítě mají stejný způsob fungování jako profesní sítě, struktura dat je v nich ale jiná. V Orkutu například můžeme vyhledat lidi s piercingem v uchu či kroužkem v nose. Ze stejného důvodu mají takové sítě řádově více členů než sítě profesní – Orkut jich měl ke včerejšímu večeru 13.473.632.

Silné a slabé stránky

Dnešní sociální systémy jsou tedy velmi dobré, pokud chceme najít určitou osobu. V detailech se samozřejmě liší. Silná stránka LinkedIn je ve vzájemném hodnocení členů: propojení uživatelé si mohou poskytovat profesní reference, a zvyšovat tak svoji hodnotu a věrohodnost v síti. OpenBC má oproti tomu integrován vlastní systém pro výměnu zpráv (analogie e-mailu), kalendář a diskusní fóra. Následující vlastnosti jsou ale těmto sítím společné:

1. možnost vytváření vztahů mezi jednotlivými kontakty (je přítel / není přítel)
2. mechanismus postupného odkrývání sítě, kdy vidím pouze své kontakty (první úroveň) a jejich známé (druhá úroveň) a mohu prohledávat pouze v kontaktech do třetí úrovně
3. způsob rozšiřování mé sítě tak, že požádám své existující „známé“ o zprostředkování kontaktu k jejich známým.

Je to vaše

Otázka prvního dne tedy zní:

Myslíte si, že dnešní „digitální“ přístup k přátelství (tedy 1=je přítel, 0=není přítel) odpovídá realitě? A pokud ne, jakým přístupem by šel nahradit?

Podotázka první: „Přátelství“ v existujících systémech je statické – jednou sjednaný kontakt platí, dokud se jej některá ze stran nerozhodne zrušit (s čímž jsem se v praxi dosud nesetkal). Nešlo by to udělat nějak jinak?

Podotázka druhá: V dnešních sociálních systémech probíhá velmi mnoho „jalové korespondence“ (Chcete se propojit? Předáte moji zprávu přes některého vašeho známého člověku, kterého vůbec neznáte?) Tato korespondence tvoří dokonce naprostou většinu komunikace uživatelů dnešních sociálních systémů. Šlo by tuto „sociální korespondenci“ odbourat? Ve kterých situacích by to bylo smysluplné a ve kterých nikoliv?

Jak už bylo řečeno v úplně prvním eWorkshopu v době, kdy jsme byli o šest let mladší: nebojte se jít s kůží na trh. V oblasti budoucích aplikací Internetu neexistují „příliš ztřeštěné nápady“. Vždyť i sociální sítě takovým nápadem ještě docela nedávno byly…