Hloupý Honza (neregistrovaný)
9. 7. 2004 16:44
Nový
celé vlákno
Kdykoliv je řeč o softwarových patentech, začne někdo mluvit o léčivech. A vždycky o tom, co s patenty na software nemá vůbec nic společného -- o registraci či patentování, nebo jak se tomu správně říká, léčiv.
Patentový systém v oblasti léčiv je dobrý, nebo aspoň neškodný. Proč? Protože v oblasti léčiv nikdo k udržení monopolu vágně formulované patenty na triviality nepotřebuje. Tam se to dělá jinak.
Proč začínají náklady na vývoj léku na sto milionech dolarů? Naivní odpověď zní, že protože vyvinout nový lék je těžké. Idealistická, že protože ověřit, zda nový lék pomáhá a neškodí, je drahé. Cynická, že protože velké firmy potřebují, aby si malé něco takového nemohly dovolit.
Když v UOCHB vyvinou nový lék proti rakovině nebo AIDS, odchází od nich lék vyvinutý -- známá látka, známý postup přípravy, známý účinek -- s náklady mnohem menšími než stamiliony dolarů. Odchází od nich za hranice k bohatší firmě, která si může dovolit závěrečné testy, od zvířat po lidi, nutné pro povolení léku. Trik na udržení monopolu ve farmacii spočívá právě v těchto testech: Velkým firmám se podařilo využít naší opatrnosti a strachu a prosadit přehnaně paranoidní bezpečnostní procedury, které spolehlivě vyřadí ze hry kohokoliv, kdo by si bez patřičného finančního zázemí dovolil hledat nový lék. Ačkoliv žádné testy nejsou zcela zbytečné -- protože absolutní jistotu, že to či ono nemůže v kombinaci se třemi dalšími přípravky, zeleným čajem a kaprem na modro způsobit, že se vám za deset let, tři měsíce a sedm dní za deštivého počasí v osm třicet ráno zatočí hlava nebo zastaví srdce, nebudeme mít nikdy -- dávno jsme překročili hranici, za kterou další testování zabrání menším škodám, než jaké způsobí, že lék bude zaveden později. Už dávno jde hlavně o to zabránit nástupu nové konkurence -- a díky drahým testům k tomu není potřeba podminovat oblast patenty.
Výroba generika za pár haléřů je zajímavá věc, protože nevím o nikom, kdo by to dělal. Bohužel nemám přesné informace z oboru -- jakožto chemik mimo obor léčiv vím jenom něco málo o jejich vývoji z přednášek a seminářů na PřF UK, informace o výrobě mi scházejí naprosto --, a tak si neumím představit, jak nákladnými procedurami musí projít ten, kdo si chce nechat schválit výrobu starého známého léku. Teoreticky by nároky na takovou výrobu nemusely být o mnoho větší než na výrobu potravin, ale prakticky asi jsou, protože ceny léků, pokud vím, nejsou zrovna zanedbatelné, ani u generik.
Řekl bych, že vhodným indikátorem síly farmaceutických monopolů jsou ceny homeopatik. Homeopatikum je doslova nic, jeho cena je vysloveně umělá a představuje téměř čistý zisk (něco málo přece jen výroba toho nic stojí, když je nutné napustit je do cukru nebo do vápence, aby se dalo užívat, zabalit a rozvézt do obchodů). Kdyby byl přístup na trh volný, musela by taková cena letět pěkně rychle dolů, protože by se vždycky našel někdo, kdo by zkusil vydělat na tom, že si místo tisíce procent přirazí jenom devět set devadesát. Zatím se to neděje.
Softwarové patenty by bylo lépe srovnávat s bezpečnostními testy léčiv než s jejich patenty -- ochranu monopolů s ochranou monopolů. Ale aby z toho porovnání něco kloudného vzešlo, chtělo by to hlubší informace, než mám já. Technicky přesný popis bezpečnostních předpisů a procedur například. Jejich analýzu, nejlépe s odhadem, která část zachrání kolik životů -- plus odhady, kolik životů by zachránilo, kdyby byl lék zaveden dříve, a kolik životů stojí jeho cena.
Bez pořádných informací mohu udělat snad jen jeden závěr: Vyřešit problém nadměrné bezpečnosti léčiv ve stylu gordického uzlu nelze, protože zrušit šmahem veškeré testy by stálo lidské životy. Zrušit šmahem veškeré patenty by tak drastické následky nemělo, takže to můžeme udělat.
Zákonodárci by si měli opatřit statistiku, jaké příjmy z patentů mají vědci a vynálezci (třeba i za předpokladu, že plat výzkumníka ve firmě je jeho podílem na příjmu firmy z licenčních poplatků spíše než odměnou za to, že pomáhá firmě zdokonalit výrobu), a jaké právníci a úředníci. Doporučuji zvolit velkoryse poměr 2:1 ve prospěch těch druhých jako mez -- a jestli ti, kteří něco skutečně vymysleli, mají z toho, co za právo užívat jejich myšlenek ostatní platí, méně než třetinu, zrušit veškeré patenty bez náhrady.
