Hlavní navigace

Názor k článku Softwarové patenty aneb Poslední dějství počítačového programování? od Vítězslav Novák - Já vím, mole, že to není vaše oiginální...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 7. 7. 2004 11:56

    Vítězslav Novák (neregistrovaný)
    Já vím, mole, že to není vaše oiginální pojetí. Setkal jsem se s ním už několikrát.
    Dokonce mám dojem, že jsem se setkal i s podobným (ne úplně stejným) příkladem ze zemědělství.

    Já tvrdím, že kreativita, pracovitost, schopnost vynalézat nebo objevovat jsou vzácné statky. Jsou, věřte tomu. Ne "většina" lidí, ale "naprostá většina" není kreativní, pracovitá "jen tak", nemá schopnost nebo ochotu dotahovat věci do konce. To poslední se vztahuje i na spoustu kreativních lidí - bóže, kolik já už dodělával programů, které někdo rozjel velice kreativně a nejspíš se při tom obrovsky bavil! Já už míň, ale udělat se to muselo...

    A proto si kreativita (a blababla), zejména ta dotažená k praktické použitelnosti, zaslouží ochranu.

    Jestliže přijmeme tezi, že ne myšlenka, postup, návod si zaslouží ochranu, ale jen to , co nelze snadno okopírovat, pak má pravdu onen svobodník Halík. Na autě je podstatná jen materiální práce. "Tahání gum v mišelince." Ne ABS, desén gum, jejich složení pro teploty od-do, katalyzátor..., ale jen a pouze konkrétní guma, konkrétní katalyzátor, konkrétní bedýnka (nebo jak to vypadá) ABS... Vše okopírovatelné nemá hodnotu, tedy ani cenu a tedy autora té okopírovatelné části netřeba platit - vždyť to, co udělal, nemá hodnotu.
    Pokud to ale může každý obšlehnout a vydělávat na cizích myšlenkách, cizí kreativitě a cizím dopracovávání (a tedy i cizích penězích, protože všecko něco stojí), kdo bude vytvářet ty originály?

    ==========================================

    Vlastnictvím může být to, na čem se společnost dohodne, že to vlastnictvím může být a co dokáže taky jako vlastnictví ochránit. Neexistuje žádné "přirozené vlastnictví", jen v rámci společnosti. Žádný axiom.
    Pojem toho, co vlastnictvím může být, se mění. Do r. 1791 v zemích Koruny Habsburské mohl být předmětem vlastnictví člověk. V USA (některých státech) do r. 1865, v Rusku do 1861. Mohl být prodán, koupen, zabit nebo zmrzačen a platila se jen jeho snížená cena jako pracovní síly. Byl vlastnictvím.
    V ČSR/ČSSR nesměly být výrobní prostředky předmětem soukromého vlastnictví. Někdy od 50. let (nezačalo to hned Vítězným Únorem) do r. 1989. Taky ne zcela přesně, mírně podnikat v mezích zákona se dalo už za Perestrojky (česky Přestrojení, slov. Prekabátenie). Společnost tak rozhodla. Pod vedením KSČ a blablabla, ty kecy v kleci si nechám od cesty.

    Pokud se společnost rozhodne, že duševní vlastnictví není vlastnictví a nezaslouží ochranu, no tak se tak rozhodne. Já tvrdím, že to povede ke zpomalení vývoje, vy že ke zrychlení. Dokládám na historii, na ničem jiném doložit nelze.

    To je všechno.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).