Kauzu jsem nesledoval podrobně od začátku, ale v zásadě ta fotka je snímek z kamerového záznamu, kde je jasně patrné, že dotyčný kolo odcizil. Rozhodně nejde o snímek „zákazníka, který se mu nelíbí nebo ho jenom naštval, aby se ho zbavil“. Zde bylo od počátku jasné, že se jedná o nelegální jednání. Vámi uváděný případ „prodavač někoho vyfotí a řekne, že ukradl čokoládovou tyčinku“ je úplně o něčem jiném, neboť v něm chybí právě onen obrazový záznam daného jednání. Soud nerozhoduje o tom, kdo je/není zloděj. Soud rozhoduje o vině/nevině. Zloděj je každý, kdo něco odcizí, ale nemusí být shledán vinným z trestného činu krádeže (např. kvůli promlčení, psychické nemoci apod.).
Pěkná blbost.
Pokud mě někdo vyfotí a vystaví moji fotku s tím, že jsem něco ukrad, tak ho zažaluji. Když se neprokáže, že jsem fakt něco ukrad, tak bude platit jak mourovatej za poškození mé pověsti.
Pokud se prokáže, že jsem zloděj, mám smůlu, pověst mám špatnou, tudíž nebylo co poškodit.
Jednoduchý jak facka.
Ehm. Píšete nesmysly. Každý má právo se soudně bránit a když o někom zveřejním, že je zloděj a on není, tak prohraju a zaplatím mu odškodné.
Když ale o někom řeknu, že je zloděj a on opravdu zloděj je, byť neodsouzený, tak když mě dá k soudu, tak soud bude chtít vědět důkazy pro mé trvrzení a jestliže prokážu, že mé tvrzení bylo pravdivé, pak mi nic nehrozí.
Obdobná analogie je zde. Pakliže by dotyčný nebyl zlodějem, mohl by ekolo žalovat a uspěl by.
Navíc to nebyla žádná hurá akce, ekolo zavolalo policii, sepsalo protokoly, předalo důkazy a další informace a následně pomohli policii pachatele najít tím, že foto zveřejnili, stejně tak jak by to udělala policie, ale možná až za rok, v nějakém pořadu federální kriminální ústředna pátrá, v tv někdy v nesledovaném čase.
A přesně to teď takhle i řekl soud.
Kromě toho také jasně řekl, že se jednalo o škodu ne malou (předpokládám, že elektrokolo stálo někde mezi 30-60 tisíci, jak znám jejich nabídku), takže to je trestný čin, nikoliv přestupek, jako ta vaše spekulace s tyčinkou.
Ano, nesouhlasím s vámi... ale jinak si můžete jít pofňukat nad tím zlým rozhodnutím soudu s dvorním škodičem Igorem "situace je nadmíru výtečná" Němcem. Doporučuju taky nad pivem to, jak škodlivé jsou záznamy ze zasedání městského zastupitelstva a tak vůbec. A kdyby vám snad cestou z hospody někdo rozbil držku, tak nezapomeňte pachatele požádat o souhlas se zveřejněním fotky.
Mimochodem, není to zdaleka poprvé, co soud obdobně "ohodnotil" činnost toho doživotního trafikanta. Např. od Nejvyššího správního soudu se úřadu knížete Ignora dostalo tohoto ocenění:
Nezbývá proto než konstatovat, že rozhodování v těchto typových věcech bylo nepředvídatelné a svévolné. Žalovaný se sám dle své libovůle rozhodoval, které konkrétní zpracování osobních údajů za pomoci kamerového systému pro účely ochrany majetku pod § 3 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů podřadí, a které nikoliv. ... Stěžovatel s ohledem na nejasnost právní úpravy a naprosto nekonzistentní praxi žalovaného nemohl dost dobře předem určit, zda jeho počínání je zákonem dovolené či naopak zakázané. (Viz 1 As 113/2012 – 133)
Každý má svůj názor. A to dokonce i soudci. Soudce rozhoduje podle toho co mu kdo předloží. A pokud žaloba dodá přesvědčivé argumenty, byť už tím upravuji zákon podle svého, tak soudce se může přiklánět na jejich stranu, i když zákon říká něco jiného.
Ostatně to je práce právníků, kteří si vykládají zákony po svém, a snaží se přesvědčit soudce, že ten jejich výklad je jediný správný.
Který ze současných zákonů není padlý na hlavu? Prakticky všechny! Místo, aby zákon nelegální jednání postihoval, chrání zloděje podle jakési debilní listiny základních práv a svobod. V naší ústavě chybí jedna věta a sice, že Listiny základních práv a svobod se smí dovolávat jen ten, kdo neporušuje naše zákony! A pokud někdo jedná nelegálně, neměl by být chráněn nijak a proti ničemu. Jenže to by se počet obyvatel této země asi rychle o minimálně třetinu zmenšil.
Ano, spor dvou osob. Majitel hájí své právo na ochranu svého majetku, zloděj hájí své právo na ochranu osobnosti. Zlodějovo právo v daném sporu hájí ÚOOÚ, ale jak byste se dočetl třeba v tom rozsudku, klíčové je to, jaké mají být určeny proporce mezi dvěma výše uvedenými právy.
Ano, pachatel musí počítat s tím, že jeho práva budou výrazně oslabena, ale pouze v souvislosti s tím pácháním trestné činnosti.
Když ono problém je v tom že soud nemůže subjektivně sám řešit konflikt individuálních svobod. On tak musí dělat primárně podle platných zákonů. A teprve až potom když mu zákon nedává jasné a přímé řešení, může použít další právní principy, mezi kterými je ten zmíněný že "jednotlivec vědom toho, že musí brát ohled i na ostatní" je pouze jeden z mnoha. Mnohem víc těch právních principů převzatých ještě z římského práva říká že soud by měl maximálně a za všech okolnosti dbát na práva obviněného pachatele (než třeba poškozeného či oběti)...Zmiňme třeba onu známou In dubio pro reo - v pochybnostech rozhodni ve prospěch obžalovaného...
soud by měl maximálně a za všech okolnosti dbát na práva obviněného pachatele (než třeba poškozeného či oběti)
To je podle mne překroucený výklad. Obviněný nemá větší práva než poškozený nebo oběť. Je ale potřeba dbát na to, aby ta práva neměl menší (protože je stále jen obviněný a obviněn může být kdokoli aniž by udělal cokoli špatného). A týká se to především trestního práva, kde je na jedné straně sporu stát.
Zrovna v tomhle případě proti sobě stojí dva skutky - krádež nebo neoprávněné zveřejnění fotografie. Pokud by soud dbal více na práva "zloděje", bude zveřejnění fotografie trestné, obviněn bude majitel obchodu. A soud bude víc dbát na jeho práva, zprostí ho obžaloby - a tak stále dokola. Tohle je spor dvou osob, soud musí rozhodovat mezi nimi - nikdo z nich nemá výrazně slabší postavení (jako v případě sporů stát vs jednotlivec), není žádný důvod jednoho z nich institucionálně chránit více než druhého.
Nebavíme se o tom, o jaký spor jde formálně a procesně, ale o tom, jaké dilema soud fakticky řeší. Proti rozhodnutí o pokutě za to, že se majitel neregistroval na ÚOOÚ (kde jde jasně o spor občan vs. stát), majitel žalobu nepodal. Podal ji pouze proti rozhodnutí o pokutě za zveřejnění fotografie, kde jde jasně o konflikt práva na ochranu majetku (majitel obchodu) a práva na ochranu osobnosti (zloděj zachycený na zveřejněné fotografii). A tohle je ten klíčový konflikt, o kterém soud rozhoduje. Vizte také rozhodnutí soudu: V této souvislosti je stěžejní posouzení otázky proporcionality a vyvážení práva na ochranu osobních údajů subjektu údajů v porovnání s právem žalobce na ochranu vlastního majetku. Z judikatury Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. února 2015, č.j. 1 As 113/2012 (dostupný na www.nssoud.cz) vyplývá, že je nutné vždy zohlednit konkrétní situaci, která je v řízení posuzována.
Mate to nejake pomotane. Klidne muzu zverejnit foto na tema "tom krade kolo", protoze si dojdete do obchodu kolo prohlednout a pri te prilezitosti se na nem treba kolem prodejny projedete. Ale to uz pochopitelne zamlcim. Stejne jako to, ze tom nasledne kolo vratil.
Takze jste proste prachsprostej zlodej, protoze jsem to ja prohlasil. A je mi jedno jaky podplaceny soudce prohlasi, ze jste nic neukrad.
Apropos, kolo samozrejme z prodejny skutecne zmizi. Takze je to zcela jasne ...
To, co demokracii především odlišuje od jiných společenských zřízení, je právě to, jakým způsobem řeší konflikt individuálních svobod. To, že se každý snaží maximalizovat svou individuální svobodu, umí kdejaký systém (přičemž možnosti jednotlivců tu svobodu maximalizovat jsou dost odlišné). Demokracie je unikátní v tom, že si je tam jednotlivec vědom toho, že musí brát ohled i na ostatní a tím pádem se často také přizpůsobit. Soud je jedna z forem, jak to přizpůsobování se zařídit. Nebo-li i když se mi nějaké rozhodnutí soudu nelíbí, je pro mne výhodnější ho respektovat, protože vím, že když všichni budou to rozhodnutí respektovat, bude to pro mne nakonec výhodnější. Akorát že tohle většina lidí v ČR nechápe, tady si většina myslí, že právě oni jsou ti predátoři, kteří na anarchii vydělají a kteří oškubou ty slabší.
Spor dvou osob? Ve správním soudnictví, kde druhou stranou je správní orgán (ÚOOÚ)? To jako vážně?
Jinak si dovolím podotknout, že dotyčný zloděj byl pravomocně odsouzen. Pachatel trestné činnosti musí počítat s tím, že jeho práva budou výrazně oslabena. Do důsledku to té míry, že musí počítat s tím, že taky při páchání trestné činnosti může dojít k úhoně na zdraví nebo přijít o život v důsledku jednání v nutné obraně.
Ano, toto se může stát a pokud se to prokáže, měl by mít Tom právo na takové odškodnění, že by ten, kdo ono video tak klamavě zveřejnil, měl do konce života sotva na vodu a suchý chleba.
Ale použít tento scénář pro obhajobu postoje, že i když ve svých prostorách natočím zloděje, tak záznam můžu poskytnout maximálně policii? Ne, to neberu. A není to otázka toho, kdo má co pomotané, jsou to prostě jinak stanovené priority.
Navíc rozdíl mezi "ukradnu kolo" a "půjčím si ho na testovací jízdu" bude obvykle spočívat v (ne)přítomnosti prodejce (a jeho pozornosti) ve chvíli, kdy to kolo z prodejny vynáším, takže při té záměně se bavíme o atypických případech (minimálně na jedné straně).
Celkově tak diskusi z roviny "který princip by měl mít přednost před kterým" přesouváte do "váš přístup je špatný, protože si představme takovýto případ, kdy bude ublíženo nevinnému". Jenže takový příklad najdete pro libovolný princip, realita není testem z matematiky, v němž existují absolutně správné odpovědi.
Nikoli, zákon obsahuje výjimky, které povolují zpracování osobních údajů i bez souhlasu subjektu údajů. Např. § 5, odst. 2:
Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat, … e) pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života,
Vytrženo z kontextu. Nelze brát nějakou pasáž, ale celek.
A jako celek je tam uvedeno, že můžeš zpracovat osobu bez souhlasu, protože vykradl obchod (chráněný zájem), ale i nadále platí, že nesmí být ohrožena jeho práva (nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu..).
Což de facto znamená, že tu fotku můžeš použít, ale jen jako důkaz pro soud nebo policii. Ale už ne ke zveřejnění někde na facebooku.
Asi se mnou bude spousta lidí nesouhlasit, ale takto tedy opravdu NE!
Především, že se jedná o "zloděje" může rozhodnout jedině SOUD - do té doby je to maximálně "podezřelý z krádeže".
Zveřejnění fotografie a označení nějakými přídomky nebo skutky bych povolil, ale až na povolení minimálně od Policie.
Přece jen je to velice snadno zneužitelné a kdyby jakýkoliv prodavač nebo majitel obchodu mohl na net házet fotky lidí a rovnou je na sociálních sítích i sám odsuzovat - jako "zloděje", tak to bude velice snadno zneužitelné.
Klidně tam pak prodavač může hodit zákazníka, který se mu nelíbí nebo ho jenom naštval, aby se ho zbavil.
Nebo se může také jednat o bagatelní a nedokazatelné věci - např. prodavač někoho vyfotí a řekne, že ukradl čokoládovou tyčinku. Dotyčný se nemá jak bránit, protože nemá jak dokázat, že ji nikdy neměl.
Úplně stačí, když zákony zůstanou stejné a Policie bude dělat prostě svoji práci. Myslím, že je naprosto špatně, když policie odloží 95% krádeží a tento stav pak supluje "domobrana" a zloděj se hledá přes sociální sítě...
To už bychom si rovnou mohli rozdat jednoruční meče a chodit s nimi u pasu po městě "jako kdysi" a soudy by to jenom reflektovaly, že je to úplně normálka, protože je tady tak nebezpečno, že vyjít bez meče se přece nedá :-D A nikdo by neřešil PROČ je nebezpečno a proč s tím nikdo nic nedělá :-D