Názor k článku
Soukromí jako nechtěné dítě

Asi jdu proti proudu (i zde v diskusi), ale ochrana osobních údajů je ve své podstatě absurdní a kontraproduktivní. Od pravěku je důležité sociálně předvídat své okolí, k čemuž slouží právě "znalost osobních údajů" lidí, se kterými se stýkám či mohu setkat. Tedy vědět, s kým mám tu čest, abych se podle toho dokázal zařídit.
Pokud však dnes je zakázané vědět, že dotyčný kdysi porušil zákon, společensky obcuje s podivnými spolky, co zastává za světonázor, jaký má sociální či ekonomický statut, výledkem je, že o něm nevím nic podstatného a snadno mu naletím. (Možná toto je cílem naší společnosti (západu obecně), ale to sem nepatří)
České zákony (a zřejmě i ty západní, demokratické) většinou (přes verbální deklarace) dávají téměř vždy hlavní výhodu pachateli (vše mu musí být na 100 procent prokázáno a i pak jsou tresty směšně malé a odškodnění skoro žádné), a naopak oběti se kladou nepředstavitelné překážky v obraně i ochraně(ochrana osobních údajů je jednou z nich). Výsledkem je rezingace na důvěru ve stát, jakožto jediného myslitelného garanta systému, včetně osobních svobod každého z nás, a stále narůstající potřeba brát spravedlnost do svých rukou, popřípadě ztráta obav z překračování zákonů tedy přechod potencionálních obětí na stranu pachatelů.
Shrnuto: nevidím vůbec nic špatného na tom, když se obecně o každém ví, co kdy provedl, jak na tom je s názory, kolik je mu let, jak je na tom s majetkem a odkud pochází, protože je tisíciletá lidská zkušenost, že jedině na základě těchto informací je možné s člověkem jednat jako rovný s rovným.
Každý případný nováček či anonym se s tím musí poprat a nějak se projevit. To je jeho hendikep, ale ti dobří to zvládnou a o ty špatné není co stát.