Hlavní navigace

Spam - nejlepší možné řešení

13. 2. 2004
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

[eWorkshop] Jaký je tedy závěr našeho workshopu? Třetí a poslední díl přináší shrnutí současných metod boje proti spamu, několik nových postřehů a zjištění, že nejlepším řešením spamu je se s ním smířit. Nikdo nezpochybnil základní předpoklad, totiž že spamování je podmíněno ziskovostí inzerenta i spammera.

Troufám si proto tvrdit, že úspěšnost protispamových opatření lze posuzovat podle toho, jak se jim daří tento zisk snižovat, a také podle toho, jak se jim daří naopak zvyšovat zisk finálních uživatelů. Pokusím se tedy nápady z diskuze rozdělit podle ekonomického hlediska.

Snížit výnosy inzerentů

Inzerenti musejí dostatečně pocítit, že spamování se jim nevyplatí. Návrh zněl bojkotovat jejich zboží, jejich akce, jejich weby. To je dnes v podstatě splněné (kdy jste si naposledy nechali zvětšit penis?) a skutečně to i funguje, protože spamy od slušných firem prakticky neexistují.

Jinou, v současnosti nejrozšířenější, metodou je snižování účinnosti inzerce tím, že se příchozí pošta filtruje (sem lze počítat i různé blacklisty). Její nevýhodou je, že zároveň zvyšuje i náklady uživatelů, resp. ISP (podle typu). Poměr nákladů a účinnosti (a tím pádem užitku příjemce) se liší v závislosti na použitém systému, takže každý uživatel si může vybrat, co mu nejlépe vyhovuje. Největším nedostatkem tohoto postupu je zřejmě fakt, že představa filtru o tom, co je spam, se bude vždy poněkud lišit od představy finálního příjemce. Dovolím si jenom trochu popustit uzdu fantazii: Extrémním případem takového filtru je sluha – má vysokou účinnost (nasazuje na řešení problému svou lidskou inteligenci), ale zároveň velmi vysoké náklady (požaduje plat). Ona to není jenom čirá fantazie. Myslím, že fungování např. kanceláře prezidenta se tomuto systému svým způsobem podobá.

Zvýšit náklady inzerentů

Hlavní metodou, která by se zde mohla uplatnit, je zákonná úprava. Ideální by byly celosvětově platné antispamové zákony, ale i v případě, že spam zůstane v některých zemích nepostižitelný, náklady se zvyšují, protože je nutné podnikat (alespoň fiktivně) v cizí zemi. Je ale otázka, zda jsou to náklady dostatečně vysoké, aby změnily chování firem.

Firmy, které umožňují platit offline (tj. třeba na dobírku), lze sankcionovat tím, že zboží objednáme, ale nezaplatíme. Spamů od takových firem je ale poskrovnu (že by právě kvůli tomu?) a kromě toho se zvyšují náklady příjemce, protože musí strávit nějaký čas objednávkou.

Nápadem, který zatím nezazněl, je zvýšení alternativních nákladů inzerenta, tj. hodnoty nejlepšího alternativního ale neuskutečněného použití ekonomického statku. Inzerenti ve skutečnosti nestojí o to, aby jejich nabídky byly zasílány co nejširšímu okruhu příjemců, ale spíš o to, aby oslovily ty uživatele, kteří si inzerovaný produkt zakoupí. V ideálním případě by dostali pro každou nabídku seznam právě jen těch příjemců, kteří nabídku využijí. Pak už se ale nejedná o spam. Podmínkou je, že inzerenti by dokázali nějak posoudit kvalitu databáze.

Osobitým způsobem, jak inzerentům zvýšit náklady, je dát jim do huby, jak také někdo navrhoval. Pokud tomu chtějí zabránit, musí zase platit ochranku. To ale může být pro některé inzerenty zanedbatelný fixní náklad, nezanedbatelné je zato riziko potrestání uvědomělého uživatele.

Snížit výnosy spammerů

Jedinou poznámkou k tomuto tématu byl postřeh, že inzerce formou spamu je častá v odvětvích, kde je přímá forma reklamy zakázaná nebo regulovaná. Pokud by se pravidla uvolnila, vedlo by to ke snížení poptávky a následně k poklesu ceny spamu, případně tzv. „leads“. Mělo by to samozřejmě právě ty důsledky, kterým se zákonodárci snaží regulací zabránit.

Zvýšit náklady spammerů

Jeden požadavek je evidentní, přestože jsme ho nikde přímo neformulovali. Je potřeba zvýšit variabilní náklady na odeslání spamu. Zvýšení fixních nákladů spammeři hravě pokryjí z výnosů, leda že by bylo skutečně astronomické. Takové by mohlo být např. zvýšení rizika nad únosnou mez, čili zákonný postih. Platí v zásadě totéž jako u inzerenta.

Z principu nepomůže registrace. Náklady se sice zvýší, ale jednak se nezvýší nijak drasticky, jednak se zvýší i uživatelům, a to jak příjemcům, tak odesílatelům (a s ohledem na možnosti technického provedení i ISP). Je složité nastavit systém tak, aby výsledný efekt byl kladný. Dan Lukeš abstrahoval od myšlenky registrace a píše, že odesílatel musí vlastnit nějaký statek, který je nereplikovatelný, jeho první získání je triviální a opakované získání nikoli. I v takto obecně formulovaných zásadách je principiální díra, protože budou-li náklady na opakované získání onoho statku moc vysoké, spammeři začnou využívat bílé koně. Budou-li naopak nízké, výsledný efekt nebude dostatečný.

Také nastavení restriktivnějších pravidel na SMTP serverech zvyšuje náklady spammerů, protože je to nutí investovat do vývoje. Na druhou stranu jsou to opět fixní náklady a spammerům se pravděpodobně dříve nebo později vrátí. Totéž lze v zásadě říci i o různých důvěryhodných sítích. Princip spamu nestojí a nepadá s fingovanými adresami. Pokud se dnes spammeři nezdržují registrací skutečné osoby, je to spíš proto, že rozesílání funguje i bez toho.

Zvýšit výnosy uživatelů

Jako výnos lze v tomto případě chápat nejen peněžní prostředky, ale v širším slova smyslu i užitek uživatele. Dá se říci, že dnes užitek převažuje nad náklady (jinak by lidé email už opustili), ale to nemusí platit pro každého uživatele. Někdo může dosáhnout lepšího poměru u proprietárních systémů, a to i tehdy, když do nákladů zahrne, že bude moci přijímat email jen od uživatelů stejného systému.

Zvýšení výnosů formou plateb jsem navrhoval v předchozích dílech a ukázalo se, že takový systém by neúnosně snížil zisk ISP. Pokud by ISP svoje náklady přenesli na uživatele, pak by tyto náklady zase převážily nad užitkem. Kromě toho se užitek snižuje také v případech, kdy odesílatel posílá email, z kterého má prospěch příjemce, což je ovšem poněkud ošemetná kategorie, protože někteří marketingoví stratégové mohou být přesvědčeni, že příjemce má prospěch i z jejich reklamní kampaně.

Snížit náklady uživatelů

Největším pomocníkem jsou zde opět filtrovací programy. Probrat jednou za čas schránku „spam“ a najít těch pár nesprávně rozpoznaných emailů je totiž zřejmě snazší než třídit všechny emaily hned.

O snížení nákladů se snaží také osvěta. Uživatelé, kteří dodržují některá základní pravidla (nezveřejňují své adresy na webu ve strojově zpracovatelné formě, nezadávají svou adresu do kdekterého formuláře apod.), dostávají méně spamu.

Systematicky se tímto směrem ovšem zatím nikdo nevydal a po pravdě řečeno nevím, jestli existuje jiný postup než zdokonalovat se v askezi a prohlížení spamů chápat jako vítaný prostředek odříkání, který nám pomáhá v duchovním růstu. :-)

Definitivní řešení neexistuje

Proč? Zatím jsme nezmínili, co vlastně implicitně požadujeme od každého řešení spamu:

  • Musí zachovávat všechny výhody současného systému SMTP, tj. bezplatnost, všeobecnou dostupnost, decentralizovanost, existenci offline SMTP serverů, rychlost doručení…
  • Musí být pro uživatele transparentní.
  • Jeho zavedení nesmí vyžadovat (téměř?) žádné organizační zásahy.
  • Jeho provozování nesmí být dražší než u současného systému.
  • Musí zajistit 100procentní ochranu proti zneužití.

Už když se podíváme na tento seznam, je zřejmé, že takový systém neexistuje a je marné jej hledat.

Nejlepším řešením je tedy ponechat stávající protokol SMTP a spam chápat jako černého pasažéra. Ekonomie se problému černého pasažéra věnuje, a pokud bych její závěry aplikoval na email, vyplývá z nich, že dokud je užitek z používání emailu se současnými výhodami i nectnostmi větší než náklady, které nám způsobuje spam, budeme jej používat, a to i v době, kdy se rozdíl snižuje. Do nákladů je ovšem potřeba počítat i alternativní náklady, tj. objeví-li se systém, který nabízí více výhod a není zatížen ještě větším počtem nevýhod, přejdeme na něj. Spam zatím není natolik závažným problémem, abychom email opustili. V mezičase můžeme vlastnosti existujícího systému vylepšovat výše popsanými metodami.

No, a pro ty, kdo hledají email bez spamu, kde se přísně dodržuje etiketa, je tu přece FidoNet. :-)

BRAND24

Odkazy

Na závěr ještě pro úplnost uvedu několik odkazů, přestože předpokládám, že většina čtenářů je zná (a kromě nich i spoustu dalších – svoje oblíbence přidávejte do diskuze). Pokud ale tento workshop u někoho teprve probudil hlubší zájem o spam, doporučuji:

Spam Links velmi rozsáhlý rozcestník, FAQ, seznamy software, blacklistů, atd.
spam.abuse.net FAQ, návody pro uživatele i pro administrátory
Spamhouse provozovatel SBL (Spamhouse Block List)
MAPS provozovatel RBL (Realtime Blackhole List)
SpamCop další systém hlídání spamů
Open Relay DataBasedatabáze serverů „open relay“
SpamAssassin jeden z populárních programů pro filtrování spamu
Vipul's Razor software pro distribuovanou detekci a filtrování spamu
Seznam snad všech existujících programů pro filtrování spamu
Better Bayesian Filtering popis algoritmu pro filtrování spamu

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je spoluzakladatelem firmy Internet Info. V minulosti se zabýval testy poskytovatelů, v současné době studuje překladatelství a tlumočnictví na FFUK.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).