Spamování - kouzlo kreativity

Jeden článek mě totiž kdysi inspiroval k tomu, abych bedlivěji sledoval dovětky, kterými pisatelé uzavírají své nevyžádané maily (záměrně se vyhýbám obšírnějším a rádoby vědečtějším definicím) a jimiž adresáty upozorňují, že daný mail není nevyžádanou poštou, nebo – no považte! – dokonce spamem. I když se možná spousta čtenářů setkala s mnohdy zajímavějšími a květnatějšími případy, věřím, že dnešní nahlédnutí do spamerské kuchyně bude osobitým příspěvkem na toto téma a že důkladně vysvětlí můj programově kladný vztah ke spamerům, resp. k jejich kreativitě.

Ve svém hodnocení jsem odhlédl od anglicky psaných nevyžádaných mailů, jimiž se moje pošta hemží, a zaměřil se na maily českých odesílatelů. Pravda, je jich v té záplavě poskrovnu, často ale předvádějí svérázné taktiky, co se týče ujištění příjemce, že jejich reklamní sdělení v žádném případě spam není. Pro úvodní rekapitulaci je ještě důležité, že podle mého sledování asi 60 procent všech českých spamů žádný dovětek neobsahuje a zhruba dvě pětiny z nich pak neobsahují ani možnost zrušení zasílání podobných obsahů.

Vaši adresu jsme získali z veřejných zdrojů

Častým argumentem spamerů bývá tvrzení, že příjemcův mail získali z veřejných zdrojů, někdy dokonce uvádějí, o jaké zdroje se jedná. Jedním dechem navíc přispěchají s vysvětlením, že korespondence je zasílána „vybraným subjektům, neobsahuje připojené soubory a jeho příjemci nevznikají přijetím žádné náklady“.

Máme to podložené zákonem!

Velmi dobře zní, když se spamer odvolá na nějakou zákonnou normu, vyhlášku nebo vyjádření nějaké uznávané autority. Tak se třeba jeden z nich vytrvale obrňuje stanoviskem zainteresovaných stran (které to jsou?) a písemným potvrzením „Ministerstva obchodu a průmyslu“ (podotýkám, že se zmíněný úřad jmenuje Ministerstvo průmyslu a obchodu), které sděluje, že „za reklamu vedoucí k výdajům adresáta se považuje zasílaní nevyžádaných emailů o velikosti přesahující při načítání tarifikovatelnou jednotku, tedy zhruba 20, maximálně 100 kB“. V jedné dřívější verzi dodatku přitom tentýž odesílatel tvrdil, že se jedná o „více než cca 20 kB“. Buď Internet zrychlil, nebo mu bylo 20 kB málo.

Nejlépe je odvolat se na zákon, který ještě oficiálně není, a nemůže být tedy známo, v jaké podobě a zda vůbec projde parlamentem. A ještě lepší je, když se zákon použije na zdůvodnění něčeho, co má zákon zakazovat. Tvrdí-li totiž spamer, že „tento mail by měl odpovídat připravovanému zákonu o službách informační společnosti“, a tvrdí to v nevyžádaném mailu, jak si vysvětlit rozpor s ustanovením uvedeného zákona, které říká, že „elektronické prostředky je zakázáno použít pro šíření nevyžádaných obchodních sdělení“?

Zákonem o regulaci reklamy, který zakazuje „šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje“, se ráda zaštiťuje jiná skupinka spamerů. Jak ale mohou s určitostí tvrdit, že příjemci nevznikají náklady a mail ho neobtěžuje?

Nějak se přece domluvíme

Některé spamy nejdou na věc přes zákony, ale snaží se rozumně s příjemcem domluvit, jako by říkaly – no považte, přece nechcete tvrdit, že by tato zajímavá nabídka mohla být spam. Všehovšudy třířádkový e-mail pak nese informaci, že snahou odesílatele je, „aby vás tento e-mail neobtěžoval, naopak aby byl pro vás zajímavou informací. Proto je jeho velikost pouze 3 kB.“ Jiný odesílatel zvolil podobnou lest: „Vzhledem k tomu, že se z naší strany jedná o bezplatnou službu pro Vás, doufáme, že náš email nebude vnímán jako nevyžádaný.“ Až striktní tón zvolil pisatel jiného spamu, když napsal: „Omlouvám se za nevyžádaný e-mail, a pokud Vás obsah dopisu nezajímá, obtěžuje nebo uráží, vymažte jej.“ Pěkně se vyrovnal s problematikou­ spamu.

Možná jste na nás zapomněli…

Pamatujete si všichni, koho jste kdy přes Internet kontaktovali, s kým jste se v životě setkali a komu jste předali svou vizitku? Já rozhodně ne. Jsem tak snadným terčem pro další typ spamerů, kteří tvrdí, že svou nabídku zasílají jen obchodním partnerům a zákazníkům firmy. Protože jsem o jmenované společnosti nikdy neslyšel (alespoň mám ten dojem) a stejný pocit mám i u jiných zaslaných emailových nabídek, nezbyde než přistoupit na vysvětlení, které spamer nabízí: „Do databáze k obesílání jste byli zařazeni omylem.“ Ještě že mi v takovém případě slibují, že mě z databáze vyřadí co nejdříve, když jim sdělím adresu. Ale pozor! Pokud mi jejich nabídka přijde dvakrát, možná mám více emailových adres!

Neoficiální vítězové

Za neoficiální vítěze přehledu spamových hlášek považuji následující tři, které svědčí o skutečně kreativním vztahu spamerů k jejich dennímu chlebu. Mezi dnešními ukázkami jsou vlastně výjimkami, protože nejsou jen obsahem dovětků, ale celých emailů. První je, řekl bych, spam ze všech spamů dnes zmíněných nejspamovatější, odesílaný podle všeho skutečně hromadně a na adresy bez jakéhokoli pokusu oslovit vybranou skupinu lidí. Jednoho dne jsem se musel dlouho rozpomínat, když mi v Outlooku přistál email od nějaké Ivy, která mi údajně slíbila, že si zařídí prezentaci na Internetu – a poslala mi odkaz. Že by ctitelka? Dávná láska? Zbloudilý mail?

Dva další jsou podobné a jedná se vlastně o „předspamy“ (lingvisté, zapište si prosím toto slovo do slovníku!). Jeden spamer mě vyzval, abych mu dal souhlas k zaslání informací o marketingovém nástroji – databázi všech subjektů registrovaných v České republice na CD-ROM. Kdybych objednal, možná jsem se mohl taky stát spamerem…

Zlatým písmem však do deníčku navždy vyryji jedničku mezi spamy: „Dobrý den, obracíme se na Vás s dotazem, zda bychom Vám mohli zaslat nabídku naší společnosti. Jedná se o inkoustové a tonerové kazety do tiskáren. V současné době probíhá akce se slevami 45–65 %. S pozdravem XY, www.skvelanabid­ka.cz.“