Spekulant musel převést doménu “oprávněnému uživateli”

Úvodem tohoto článku si připomeňme, že přes různé snahy zákonodárců se registrace domén v zásadě řídí principem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Správcem národní domény .cz je sdružení CZ.NIC, které zároveň vede databázi o doménových jménech (centrální registr). Samotných registrátorů, tedy subjektů oprávněných přistupovat k centrálnímu registru a provádět v databázi změny, je již celá řada.

V květnu 2003 Krajský soud v Brně vydal rozsudek ve věci Europress (žalobce) proti ONE.CZ ohledně držby (oprávněného užívání) domény tina.cz. Tento rozsudek je podle názoru autora bezesporu jedním z nejvýznamnějších rozsudků v oblasti Internetu, ne-li nejvýznamnějším vůbec, protože může výrazně změnit pohled na to, jak rozhodovat soudní pře o internetové domény (na to bylo např. poukázáno již i v Hospodářských novinách z 19. listopa­du 2003).

Tímto rozsudkem nařídil soud spekulantovi, aby:

• se zdržel užívání doménového jména tina.cz,
• aby předmětné doménové jméno (tina.cz) převedl na žalobce a
• uhradil žalobci náklady řízení a náklady nařízeného předběžného opatření, a to ve výši v rozsudku soudem stanovené.

O co vlastně v daném sporu přesně šlo? Stručně řečeno, společnost Europress, která vydává časopis Tina, vysoudila doménu tina.cz. Soud tak v podstatě negoval do té doby platnou zásadu, že doména patří tomu, kdo si ji jako první zaregistruje. Právě na tuto zavedenou praxi se odvolávala společnost ONE.CZ (žalovaný), na niž byla doména zaregistrována. Zajímavé je, že ONE.CZ je zároveň i jedním z registrátorů domén. Dalším obranným argumentem žalovaného bylo tvrzení, že slovo Tina je pouze jedním z obecných jmen a že v České republice žije nejméně sto žen, které jej používají. Navíc tu působí desítky firem, jež mají toto slovo v názvu. Žalobce na druhou stranu zase tvrdil, že je oprávněným uživatelem označení „Tina“ chráněného ochranou známkou. Oba subjekty jsou účastníky hospodářské soutěže a neoprávněnou a spekulativní blokací poškozuje žalovaný žalobcova práva při využívání Internetu, jako významného komunikačního kanálu.

       

Stěžejní pro celý spor bylo prokázat, že žalovaný je spekulantem, který si doménu zaregistroval s cílem získat neoprávněný prospěch, jehož by jinak v běžném obchodním styku nedosáhl. Toto se podařilo žalobci dokázat především s ohledem na skutečnost, že žalovaný si v minulosti nechal zaregistrovat i slovní spojení jako např. „ossz“, „ceska-posta“, „cesky-rozhlas“, tedy šlo o zjevnou kolizi se zkratkou státní orgánu sociálního zabezpečení či všeobecně známými společnostmi. Nemohlo se tedy jednat o pouhou náhodu, ale při výběru slova „tina“ plánoval žalovaný zjevně blokovat hospodářskou soutěž a parazitovat na pověsti jiných soutěžitelů (podnikatelů) a získat tím prospěch, kterého by jinak při podnikání nikdy nedosáhl.

Závěrem ještě podotýkám, že sdružení CZ.NIC v zájmu zvýšení informovanosti veřejnosti o problematice doménových jmen, resp. o rozhodování soudů České republiky týkajícím se doménových jmen, zveřejňuje soudní rozhodnutí ve věcech, v nichž je sdružení CZ.NIC účastníkem, nebo o kterých bylo sdružení soudem nebo některou ze stran sporu informováno. Jedná se ale jenom o předběžná opatření.