Stahovačům hudby přituhuje

Sdílení hudby a filmů ve výměnných sítích jde už dlouho mimo mne. Ve srovnání s rychlostmi, kterých dosahují výkonní stahovači v akademické síti, mohu své kabelové připojení stěží nazývat širokopásmovým. Proto se mě stahování nelegálních kopií z Internetu netýká – důvodem nejsou jen morální zábrany, ale jsem rád, když si mohu přes Internet naladit alespoň rádio ve snesitelné kvalitě, abych při poslechu ještě zvládl vyřizovat poštu a procházet stránky webu. Přesto, když mě Mirek Zeman nabídl možnost napsat pro Lupu článek, měl jsem ve vteřině jasno: bude to o stahování a stahovačích.

Nejdříve jsme minulý týden na tiskové konferenci CZ.NICu s Tomášem Maršálkem zavedli hovor k neustále vzrůstajícímu provozu na síti, za kterým stojí především výměnné systémy, takže českému NIXu brzy možná nebude dostačovat gigabitová kapacita. Když jsem se pak vrátil do redakce DigiWebu, našel jsem v publikačním systému článek Internetovému pirátovi hrozí dva roky vězení a v poště jsem objevil pozvánku na slavnostní předání ceny Nejlepší protipirátský bojovník za rok 2002. Tohle přeci nemůže být náhoda.

Z poskytovatele policajtem
Už nějakou dobu zahraniční média informují o tažení proti výměnným systémům. Původně se Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) zaměřovala především na boj s výměnnými systémy jako takovými. Když ale zjistila, že za každý zničený Napster vyroste deset Kazaa, přesunula svou pozornost z nástroje na jeho uživatele. To je, myslím, velmi rozumné rozhodnutí. Zásadního obratu ve vývoji jsem si poprvé všiml při čtení zprávy z 22. ledna letošního roku, kdy americký soudce John Bates nařídil poskytovateli připojení Verizon spolupracovat se správci autorských práv při odhalování uživatelů, kteří si z Internetu stahují nelegální kopie.

Ačkoli naprostá většina mých příjmů pochází z autorských honorářů, nemohu se zbavit zvláštního pocitu, který ve mně zůstal po přečtení a domyšlení Batesova rozhodnutí. Nechť poskytovatelé připojení odevzdávají důkazy policii a soudům. Nechápu ale, proč by poskytovatel měl sledovat informace o mém chování ve prospěch nějakého sdružení.

V březnu se boj proti sdílení autorských děl přesunul na americké univerzity. Asociace amerického nahrávacího průmyslu (RIAA) obžalovala čtyři vysokoškolské studenty – ti měli se soubory nezákonně „obchodovat“ v akademické síti. A v dubnu se vlna přelila do České republiky. M. B. z jižních Čech půjde před soud za to, že na webu covers.cz nabízel booklety ke kompaktním diskům.

Velké ryby a malé ryby
Zatímco v minulosti se IFPI zaměřovala na piráty, kteří ve velkém lisují kompaktní disky pro zisk, nyní obrací a jejím cílem se stávají i malé ryby, které nahrávky rozmnožují bez komerčních úmyslů. Jelikož se místnímu gramofonovému průmyslu od roku 1997 do roku 2002 snížily tržby z 2,8 miliard na 743 milionů korun ročně, bude nejspíš inkvizice pokračovat. Kapitáni gramofonových firem s nadějí sledují aktuální vývoj na poli boje proti softwarovým pirátům. Poté, co vstoupily v platnost předpisy o evidenci a softwarových auditech, výrobcům programového vybavení tržby mírně rostou.

Jsem skeptický k tomu, že by se podobný obrat mohl odehrát i na trhu s hudebními nahrávkami. Hudbu si totiž nepořizují firmy, ale soukromé osoby. Ty ji nepotřebují jako prostředek k tvorbě zisku, a proto neexistuje tlak na legální nákup hudebních nosičů. Lze zastrašit piráty a snížit tak počet nelegálních kopií, ale růst tržeb to nepodnítí.

Ztráta pro gramofirmy – zisk pro Internet
Ale zpět ke stahovačům. Pokud se gramofirmám podaří učinit přítrž peer-to-peer výměnným systémům, větší naději než v prodeji kompaktních disků vidím v Internetu. Ať už vznikne více placených online rádií, nebo lidé začnou platit za stahování hudebních souborů, měl by se jejich zájem příznivě odrazit na příjmech „nové ekonomiky“. Zatímco z výměnných systémů těží jen telekomunikační společnosti, které takto snáze prodávají širokopásmové připojení, ze zastavení distribuce nelegálních nahrávek začnou profitovat poskytovatelé obsahu. Vedle samotných gramofirem především ti internetoví podnikatelé, kteří mají s online prodejem zkušenosti – tedy provozovatelé internetových obchodů a především portálů.

Pokud IFPI, RIAA, BPI a další sdružení nahrávacích společností neztratí na své křížové cestě dech, měl by z toho profitovat především internetový a mobilní obchod.