Stalo se: hrozí i nám digitální gilotina?

Dva klíčové výbory evropského parlamentu schválily návrh nového regulačního rámce elektronických komunikací. Ovšem s dodatky, které již míří spíše k regulaci Internetu. Mohly by přinést i celoevropské zavedení „digitální gilotiny“, jak se v poslední době začalo říkat francouzským snahám o násilné odpojování uživatelů od Internetu?

Počátkem minulého týdne zasedaly ve Štrasburku výbory Evropského parlamentu. Na programu měly řadu témat a mezi nimi i revizi stávajícího regulačního rámce elektronických komunikací, který připravila Evropská komise a který pochází z dílny komisařky Viviane Redingové a jejího direktorátu pro informační společnost a média.

Dva klíčové výbory europarlamentu (konkrétně výbor pro průmysl, výzkum a energetiku, a výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele) podle očekávání schválily svou verzi předloženého návrhu, která se ale od původního návrhu Komise poněkud liší. Například v tom, že již nepočítá se zřízením nového celoevropského superregulátora. Nadále však počítá s možností tzv. funkční separace (alias „roztržení vejpůl“).

Oba výbory však přijaly i další pozměňovací návrhy, které již výrazně vybočují z dosavadní „čistě telekomunikační“ linie a míří spíše do oblasti regulace Internetu a způsobu jeho využívání.

Kritici těchto pozměňovacích návrhů bijí na poplach a tvrdí, že se skrze ně podařilo propašovat do nového regulačního rámce hned několik bezprecedentních opatření. Včetně prostoru a podmínek pro to, aby se francouzské snahy o odpojování uživatelů mohly rozšířit na celou Evropu.

Podle předkladatelů příslušných návrhů naopak není situace nijak dramatická, a jejich záměrem prý bylo naopak posílit práva a postavení uživatelů.

Rozhodnutí výborů ale ještě musí potvrdit (či pozměnit nebo odmítnout) plénum celého europarlamentu, které se k tomu sejde po letních prázdninách, konkrétně 3. září. Následně, koncem listopadu, by finální podobu nového (zrevidovaného) regulačního rámce mohli potvrdit ministři členských států na Radě Evropské unie. Tedy pokud s jeho podobou budou všichni souhlasit. V opačném případě, který osobně považuji za pravděpodobnější, se bude dále jednat. Nejspíše i po současném francouzském předsednictví, již v době předsednictví českého.

Konec superregulátora

Než se podíváme podrobněji na ony kontroverzní pozměňovací návrhy z oblasti regulace Internetu, shrňme si stručně, jak europoslanci naložili s původním tématem, tj. s regulací klasických telekomunikací.

Jak jsem již naznačoval již v jednom z předchozích dílů tohoto seriálu (Stalo se: týden evropských odmítnutí), původní záměr Komise na ustavení nového celoevropského regulátora (EECMA či ETMA) nenašel pochopení ani u ministrů zastupujících členské země, ani u europoslanců. Ti podle očekávání představu superregulátora, fakticky podřízeného Evropské komisi, jednoznačně odmítli.

Místo ní europoslanci odsouhlasili (zatím jen skrze zmiňované výbory) vlastní alternativu v podobě koordinačního orgánu BERT (Body of European Regulators in Telecommunica­tions), který by vznikl ze stávajícího sdružení národních regulátorů (ERG, European Regulators Group). Hlavní rozdíl je samozřejmě v tom, kolik moci by se přitom přesunulo z národních úrovní na úroveň centrální (do rukou Komise): v případě superregulátora by jí bylo hodně, v případě orgánu BERT naopak mnohem méně.

Co europoslanci komisařce Redingové v původním návrhu naopak ponechali, je možnost tzv. funkční separace, spočívající v oddělení provozu infrastruktury a poskytování služeb. Bylo by možné ji uložit jako nejtvrdší formu nápravného opatření, když už všechny ostatní formy nepřipadají v úvahu.

Europoslanci ale poněkud pozměnili pravidla pro ukládání takového extrémního nápravného opatření (i dalších závažných nápravných opatření): Komise nebude moci rozhodovat víceméně sama, bude potřebovat souhlas i od nového orgánu BERT, se kterým bud muset vše konzultovat. Jinými slovy, opět by se tak posílila pozice národních regulátorů, zastoupených v BERTu, zatímco Komise by měla naopak více svázané ruce.

Co všechno se navrhovalo?

Pojďme ale už k výše avizovaným pozměňovacím návrhům, které do nového regulačního rámce chtějí prosadit sami europoslanci.

Vhledem k tomu, co se v poslední době děje ve Francii (podrobněji viz článek Francie chce odpojovat uživatele porušující autorská práva), i jak sílí ofenziva různých zájmových skupin (včetně „velkých jmen starého mediálního světa“, za zachování starých pořádků a ekonomických modelů), se vcelku dalo očekávat, že se vše nějak promítne i do příprav revize současného regulačního rámce. Ostatně, jak lépe a efektivněji uložit někomu nějaké povinnosti a restrikce, a to na úrovni celé Unie, než právě tudy, skrze nový regulační rámec?

Pravdou je, že už poměrně dlouho před jednáním výborů (minulý týden) se objevilo velké množství nejrůznějších pozměňovacích návrhů (přes 1000). Nakonec se je podařilo zredukovat do již menšího počtu „kompromisních návrhů“, o kterých poslanci ve výborech nakonec skutečně hlasovali.

Nezávislé organizace, zabývající se ochranou uživatelů a jejich práv (jak například francouzská La Quadrature du Net), tyto pozměňovací návrhy analyzovaly, a následně začaly bít na poplach. Našly v nich totiž celou řadu záměrů, které by zásadním způsobem změnily podobu dnešního Internetu: od monitorování veškerého datového přenosu přes povinnou instalaci spyware na koncových zařízeních uživatelů (pod hrozbou obvinění ze stahování nelegálního obsahu) až po celoevropské rozšíření francouzského přístupu s odpojováním uživatelů, kteří mají (podle názoru držitelů práv) stahovat „nelegální“ obsah. Mimochodem, tento postupu byl mezitím trefně pokřtěn na „digitální gilotinu“, byť formálně je označován jako „odstupňovaná reakce“.

Celkový smysl a cíl pozměňovacích návrhů shrnul Christophe Espern, spoluzakladatel francouzské organizace Quadrature du Net, takto:

[Tyto pozměňovací návrhy] dláždí cestu k tomu, aby Internet mohly monitorovat a filtrovat soukromé subjekty, aby zde působily mimořádné soudy a účinkovala orwellovská technická opatření.

Asi nejdále zašel v hodnocení chystaných změn bruselský zástupce organizace FFII (Foundation for a Free Internet Infrastructure) Benjamin Henrion, když řekl:

Zítra by oblíbené softwarové aplikace, jako třeba Skype či Firefox, mohly být v Evropě prohlášeny za nelegální, protože by nebyly úředně certifikovány. To by ohrozilo otevřený charakter a rozvoj Internetu, tak jak jej známe dnes.

Jak to nakonec dopadlo?

Jednání europoslanců ve výborech nakonec některé pozměňovací návrhy smetlo ze stolu, ale jiné naopak odsouhlasilo. Konkrétní výčet těch, které prošly, se mi do uzávěrky získat nepodařilo. Zřejmě v europarlamentu pracují obdobně jako v našem a finální verze odhlasovaných textů jsou k dispozici až za delší dobu.

Podle organizace Quadrature du Net přitom finální podoba návrhů, o kterých se mělo hlasovat ve výboru pro vnitřní trh, nebyla k dispozici ani v době samotného hlasování – a poslanci pak ani nemohli vědět, o čem na výborech vlastně hlasují.

Hlavní problém ale kupodivu není ani tak v tom, které konkrétní návrhy prošly přes výbory a které ne. Problém je v tom, že i ty odsouhlasené pozměňovací návrhy jsou tak vágní – ať již neúmyslně či naopak záměrně – že je možné je interpretovat diametrálně odlišně. Kdo v nich chce najít ty nejhorší úmysly, najde je (najde příslušnou interpretaci). Naopak, kdo v nich chce hledat jen ty nejlepší úmysly, dokáže je najít také.

Možná proto se také tolik liší i mediální ohlasy na jednání výborů europarlamentu: některé komentáře konstatují, že „mediální lobby“ si prosadila svou a bude moci kontrolovat Internet a jeho uživatele (příklad). Jiné komentáře to vidí opačně a konstatují, že europoslanci takovéto snahy odmítli (příklad), a zastavili i snahy exportovat „digitální gilotinu“ z Francie do celé Evropy (příklad).

Jenže kdo má pravdu?

Příklad

Ukažme si vše na příkladu (výborem odsouhlaseného) pozměňovacího návrhu, který je jedním z nejvíce kontroverzních:

Národní regulační orgány a další relevantní orgány také budou, tak dalece, jak je to vhodné, prosazovat spolupráci mezi provozovateli sítí a/nebo poskytovateli služeb elektronických komunikací a odvětvími, zainteresovanými na ochraně a propagaci legálního obsahu v sítích a službách elektronických komunikací.

Pro jistotu ještě v anglickém originále, pro případ, že by můj překlad obsahoval chyby:

National regulatory authorities and other relevant authorities shall also as far as appropriate promote cooperation between undertakings providing electronic communications networks and/or services and the sectors interested in the protection and promotion of lawful content in electronic communication networks and services.

Osobně si myslím, že takto vágní a nejasná formulace nemá v daném kontextu (návrhu regulačního rámce) skutečně co dělat, protože opravdu připouští diametrálně odlišné interpretace. Třeba jen: kdo všechno jsou ony „relevantní orgány“, kterým jsou ukládány určité úkoly, resp. povinnosti? O jakou „adekvátnost“ se má jednat, podle jaké míry má být posuzována a kým? Jak je vymezen „legální obsah“ a kdo bude jeho legálnost posuzovat? To jsme přesně u toho, o čem se diskutovalo nedávno i zde na Lupě, v souvislosti s blokováním „ilegálního obsahu“ ze strany českého Vodafone.

Nebo jinak: má regulátor spolupráci nařizovat, nebo jen prosazovat (anglicky: promote, což lze přeložit i jako podporovat, podněcovat, propagovat, napomáhat k ní atd.). A hlavně: co všechno má být předmětem „spolupráce“ a „kam až“ má jít? Až k tomu, že by ISP měli monitorovat obsah veškeré komunikace jejich zákazníků, vyhodnocovat ho atd.?

Sám autor tohoto pozměňovacího návrhu (britský europoslanec Malcolm Harbour) to v jednom ze svých vyjádření vysvětluje tak, že národní regulátoři mají spolupráci prosazovat („promote“) a nikoli vynucovat („force“). A také že prý je to něco úplně jiného než francouzská „odstupňovaná reakce“ (digitální gilotina) – a že zde se nijak nepředjímá výsledek takovéto spolupráce.

No, asi je to jedna z možných interpretací – ale stejně tak by se našly i dosti opačné interpretace. A to je právě ten problém, s tímto i dalšími pozměňovacími návrhy: jakmile se nějaké ustanovení dostane do výsledné direktivy, už ho bude naplňovat (a tím i interpretovat) někdo jiný. A na názory, pohledy či cíle autora pozměňovacího návrhu už si nejspíše nikdo ani nevzpomene. Natož aby se jimi řídil.

Co bude dál?

Z pohledu možností dalšího vývoje je dobré si připomenout, že vše je zatím jen usnesením dvou výborů Evropského parlamentu, a že plénum europarlamentu se ke všemu bude teprve vyjadřovat (počátkem září). Takže bude hodně záležet na tom, co a jak se odehraje v mezidobí, které bohužel připadne na období parlamentních prázdnin. Lobbyisté, na všech zainteresovaných stranách, však nejspíše budou pracovat a působit nadále.

EBF16

Stejně tak ale budou působit média, i nejrůznější aktivistické organizace. A jejich tlak, upozorňující na nebezpečnou vágnost a nejednoznačnost pozměňovacích návrhů, již zřejmě přinesl první částečný efekt. Autoři většiny úspěšných pozměňovacích návrhů jsou dva, shodou okolností oba britští europoslanci – a oba svorně deklarují, že jejich návrhy mají jednoznačně za cíl ještě dále zlepšit a posílit otevřenost a nezávislost Internetu. Nyní ale, pod tlakem reakce na jejich návrhy, naznačují ochotu upravit jejich znění tak, aby byly přesnější.

Jen mne ale tak napadá, když se nad tím vším zamyslím poněkud obecněji: kam až jsme se to v Evropě dostali, pokud jde o rozhodování o budoucnosti něčeho tak důležitého (až přímo strategického), jako je Internet? Tady už opravdu přestává legrace a začíná velmi nebezpečná hra. Pokud to půjde dál tímto tempem a hlavně způsobem, za jak dlouho se budeme muset definitivně rozloučit s tím, co dnes známe jako Internet? Nebo to vidím moc černě?

Anketa

Obáváte se o další osud Internetu?

26 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 22. 7. 2008 10:12

Školení: Právo pro e-shopy

  •  
    Jak provozovat e-shop v souladu se zákonem.
  • Jak přistupovat k vrácení zboží a spory se spotřebiteli.
  • Jak v souladu s právem marketovat e-shop.

Detailní informace o školení Právo pro e-shopy »