Stalo se: týden evropských odmítnutí

Minulý týden příliš nepřál snahám o ještě větší evropskou integraci. V Irsku tamní obyvatelé odmítli Lisabonskou smlouvu, v Lucembursku ministři členských zemí na Radě Evropské unie odmítli návrh na evropského superregulátora. Poněkud vstřícnější už byli k návrhům na funkční separaci. Komise naopak přitvrdila ohledně regulace SMS a datového roamingu.

Minulý týden skutečně nebyl z těch, které by přály snahám o ještě větší integraci v rámci Evropského společenství. Největší pozornost médií samozřejmě přitáhla stopka, kterou v Irsku vystavili tzv. Lisabonské smlouvě, jako jakési oprášené, částečně odlehčené a znovupředhozené Evropské ústavě. Tuto Lisabonskou smlouvu je ale dobré nezaměňovat s Lisabonskou strategií, která se týká budování informační společnosti a v roce 2000 vytyčila cíl do 10 let „dohnat a předehnat“ nejvyspělejší země světa, včetně Spojených států.

Ale o Lisabonské smlouvě dnes opravdu psát nechci. Ani by to na Lupu nepatřilo. Místo toho bych tento díl seriálu Stalo se rád věnoval jiné události, která se také odehrála minulý týden, a také přinesla odmítnutí určitých snah o ještě větší soustředění moci v Bruselu. Konkrétně jde o čtvrteční zasedání Rady Evropské unie, dříve známé jako Rada ministrů. A ono odmítnutí se týká snah Evropské komise o vytvoření celoevropského regulátora, který by převzal významnou část kompetencí národních regulátorů v oblasti elektronických komunikací.

Co řešila čtvrteční Rada?

Jen pro připomenutí: Rada Evropské unie (dříve Rada ministrů) je orgán společenství, který se zabývá různými (ale předem vymezenými) oblastmi – a podle toho je pak také specificky pojmenován a „naplněn“ těmi ministry ze členských zemí, kteří mají příslušnou oblast na starosti. Minulý čtvrtek se tedy v Lucemburku konalo další zasedání Rady Evropské unie pro energetiku, telekomunikace a dopravu.

Tentokráte šlo o oblast telekomunikací (resp. elektronických komunikací) a dopravy. Pokud jde o telekomunikace, zde měl Českou republiku správně reprezentovat ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, pod jehož resort elektronické komunikace přešly po rozprášení resortu informatiky. Nicméně účasten byl pouze jeho náměstek Martin Tlapa, což oficiální tisková zpráva na webu MPO vysvětlila momentální situací na domácí parlamentní půdě:

Ministr Martin Říman se zasedání nemohl zúčastnit kvůli obstrukcím opozičních poslanců, kteří ho odmítli vypárovat.

Oficiální program jednání [PDF, 139 kB] o elektronických komunikacích zahrnoval následující oblasti:

  • Revizi regulačního rámce elektronických komunikací, včetně záměru ustavit evropského superregulátora (orgán EECMA, European Electronic Communications Market Authority, resp. ETMA, European Telecommunications Market Authority),
  • Otázky tzv. digitální dividendy (využití kmitočtů, uvolněných ukončením analogového TV vysílání),
  • Hodnocení stavu plnění iniciativy i2010,
  • Prodloužení činnosti evropského orgánu ENISA.

Možná trochu nad rámec oficiálního programu jednání pak evropské komisařka Viviane Redingová ještě „zvedla“ jako další téma otázku regulace roamingu, přesněji datových služeb a SMS v rámci mezinárodního roamingu.

Místo superregulátora spíše BERT

Nejkontroverznějším bodem celého jednání určitě byla revize současného regulačního rámce elektronických komunikací. Jde přitom o celý „balíček“, který zahrnuje hned několik kontroverzích opatření, jako třeba tzv. funkční separaci či právo veta pro Komisi ohledně nápravných opatření, ukládaných národními regulátory. Nicméně nejvíce odporu členských zemí EU určitě vzbudil záměr Komise zřídit jakéhosi celoevropského regulátora (superregulátora), který by vzal významnou část kompetencí národních regulátorů a využíval je sám, fakticky spolu s Evropskou komisí, v zájmu snah o dosažení “jednotného evropského trhu elektronických komunikací“.

Podle očekávání se tato představa velmi nelíbí národním regulátorům, ale nejen jim. Pochopení nenašla ani jinde, jako třeba u poslanců Evropského parlamentu. Těm se nejspíše nelíbilo, že by „nitky moci“ skrze nově centralizované kompetence vedly ke Komisi. A tak přišli s vlastním návrhem, který v zásadě koresponduje s tím, co navrhují sami národní regulátoři: nevytvářet nový celoevropský regulační orgán s výkonnými pravomocemi (které by se sebraly národním regulátorům), ale povýšit a posílit dosavadní koordinační orgán národních regulátorů (ERG, European Regulators Group). Důležité a nejspíše rozhodující přitom je, že by stále fungoval pouze v rovině koordinační a konzultační, a nikoli jako výkonný orgán (skutečný regulátor). Europoslanci pro tento orgán dokonce už našli i jméno: BERT (Body of European Regulators in Telecommunica­tions).

Stejně jako u europoslanců narazil návrh Komise na zřízení nového celoevropského regulátora na odpor i na úrovni resortních ministrů jednotlivých členských zemí, které se vesměs postavily za své národní regulátory. A to včetně ČR. Naše stanovisko k předmětné otázce, tak jak mělo zaznít v Lucembursku minulý týden, je podle tiskové zprávy MPO následující:

Stejně jako ostatní členské státy stále nejsme přesvědčeni o tom, že je v telekomunikacích nutné zakládat regulační instituci na evropské úrovni. Pokud by podobná instituce měla vzniknout, pak pouze jako poradní orgán, který nebude přebírat kompetence národních regulátorů. To je přijatelná alternativa, která by navíc sektor elektronických komunikací nezatížila další administrativou," řekl náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa.

Dostupné informace o výsledcích jednání v Lucembursku naznačují, že stejnou (zásadně odmítavou) pozici zaujaly všechny členské státy. A komisařka Viviane Redingová (od jejího úřadu návrh na zřízení celoevropského regulátora pochází) tak dostala minulý týden další významný signál o tom, že nemá šanci jej prosadit. Většina zdrojů – kromě těch oficiálních od Komise, které se zatím ještě nevyjádřily – to interpretuje jako faktický konec plánů na celoevropského regulátora (superregulátora). I nejrenomovanější světové agentury, jako například Reuters, již naznačují ochotu Bruselu obětovat představu celoevropského regulátora a hledat nějaký prosaditelný kompromis.

Pro pochopení kontextu si musíme uvědomit, že takto zásadní návrhy, byť pocházející od samotné Komise, musí získat souhlas jak od Evropského parlamentu, tak i od členských zemí, skrze Radu Evropské Unie, resp. ministrů v Radě zasedajících. A po poslancích dali nyní i tito ministři dostatečně najevo, že jsou proti zřízení celoevropského regulátora.

Jenže, a na to nesmíme zapomínat: ve hře je celý balíček opatření, týkajících se revize regulačního rámce, a zřízení nového regulátora bylo jen jedním z nich. Další součásti balíčku jsou stále ve hře, a dále se o ně bojuje. I proto hledání dalších kompromisů.

ENISA: pro, ale …

Původní záměr ohledně celoevropského regulátora zahrnoval i představu, že do něj bude začleněna také dosud samostatná Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA). Její mandát měl navíc v dohledné době skončit, a tak bylo třeba urychleně rozhodnout o jejím dalším osudu (alespoň na přechodnou dobu, než by byla začleněna do celoevropského regulátora).

Ministři na Radě minulý týden odsouhlasili prodloužení mandátu agentury ENISA o další tři roky. Současně ale dali jasně najevo, že jsou proti plánu na začlenění agentury ENISA do nového celoevropského regulátora. Takže ačkoli zde komisařka Redingová dosáhla svého (souhlasu s prodloužením mandátu pro ENISu), její plány ohledně nového regulátora naopak utrpěly další trhlinu.

Digitální dividenda a správa spektra

Další trhlinu v původních představách Komise vytvořilo i stanovisko ministrů ohledně kompetencí ke správě frekvenčního spektra. Část z nich totiž také měla přejít pod nového celoevropského regulátora – ale národní ministři se podle očekávání postavili opět proti.

I zde je vhodné si uvědomit, že ve hře je tzv. digitální dividenda, a především pak to, kdo bude o jejím využití rozhodovat. Tedy to, jak se naloží s kmitočty, uvolněnými díky digitalizaci televizního vysílání, po vypnutí dosavadního analogového vysílání. Brusel by o tom rozhodoval nejraději sám, skrze centralizované kompetence ke správě spektra a jednotně pro celou Unii. Naopak členské země si podle očekávání chtějí podržet své právo rozhodování a nejsou ochotné jej přenechat Bruselu.

Evropská komise svou představu prezentovala již v loňském roce. Minulý týden ji komisařka Redingová na Radě shrnula tak, že do roku 2010 by polovina uvolněných kmitočtů měla být poskytnuta pro rozvoj bezdrátových a mobilních sítí. To znamená, že pro rozšiřování televizního (a ev. rozhlasového) vysílání by zůstala jen zbývající polovina uvolněných frekvencí.

Postoje členských zemí lze ilustrovat na českém stanovisku (opět dle tiskové zprávy MPO):

Česká republika souhlasí s tím, že digitální dividenda představuje jedinečnou příležitost pro koordinované využití části rádiového spektra v rámci celé Evropské unie. Zároveň však zdůrazňuje právo členských států o využití digitální dividendy samostatně rozhodovat.

I v otázce využití digitální dividendy musí být respektována zásada subsidiarity. Evropská unie by měla nejprve jasně definovat, zda existuje poptávka po společném využití digitální dividendy a k jakému účelu by volná část spektra měla být využita. Teprve poté se mohou členské státy zodpovědně rozhodnout, zda určitou část spektra pro společné účely vyhradí," řekl náměstek Tlapa.

Připomeňme si v této souvislosti, že i náš regulátor (ČTÚ) před časem signalizoval, že v průběhu letošního léta hodlá iniciovat (národní) debatu o využití digitální dividendy. A jednu část této dividendy už dokonce fakticky přidělil, když přislíbil alokovat potřebné frekvence pro jeden DVB-H multiplex. To sice zapadá do představ Komise věnovat část uvolněných frekvencí na bezdrátové a mobilní sítě, ale jasně to naznačuje, že i náš regulátor chce o dividendě rozhodovat na národní úrovni, a ne předat rozhodování někam do Bruselu.

V úvahu je ale třeba brát také časový faktor: Komise dnes plánuje dělení digitální dividendy přibližně na rok 2010. A než se jí podaří změnit současný stav se správou spektra (pokud vůbec) a získat potřebné kompetence k nakládání s digitální dividendou, může být už pozdě. Národní regulátoři mohou mezitím pokročit natolik, že digitální dividenda už bude rozdělena na národních úrovních.

A to ještě chce do celého procesu dělení digitální dividendy promluvit další hráč: sektor broadcastingu (rozhlasového a televizního vysílání), v jehož působnosti dividenda fakticky vzniká. Asi nepřekvapí, že zájmem tohoto sektoru je ponechat si dividendu celou a využít ji pro rozšíření televizního vysílání.

Funkční separace

Další oblast, ve které ministři nepodpořili záměry Komise, se týká jejího veta pro nápravná opatření (pro řešení situace na nedostatečně konkurenčním relevantním trhu). Dosud platí, že poslední slovo zde mají národní regulátoři – a Evropská komise by to chtěla změnit a poslední slovo (v podobě veta) získat sama.

S právem rozhodovat o nápravných opatřeních souvisí i to, jaká vlastně tato opatření mohou být. I zde chce Komise rozšířit repertoár možností, zavedením tzv. funkční separace. To by se týkalo provozu infrastruktury (na straně jedné) a poskytování služeb (na straně druhé): velkým národním inkumbentům s výrazně dominantním postavením by mohlo být nařízeno, aby oddělily obě činnosti (například do samostatných divizí).

Pokud by Komise získala poslední slovo u nápravných opatření (skrze právo veta), pak by se členské země mohly bát toho, že strukturální separace bude jejich inkumbentům vnucena, aniž by s tím souhlasili. Ale pokud bude poslední slovo na národních regulátorech, mohlo by rozšíření repertoáru nápravných opatření být chápáno naopak jako jisté posílení moci národních regulátorů.

Možná že právě takováto úvaha stojí za nejednotnou reakcí ministrů na otázku funkční separace. Zatímco právo veta pro Komisi odmítli vcelku jednotně, k otázce funkční separace se naopak postavili nejednotně. Většina zdrojů uvádí, že ministři na Radě minulý týden podpořili funkční separaci jako další možné nápravné opatření.

Ale třeba stanovisko ČR bylo i zde odmítavé (zdroj):

Funkční oddělení sítí od služeb by zbrzdilo rozvoj infrastruktury a budování sítí příští generace. Podnikatelé by ztratili motivaci do nových sítí investovat, na což by doplatil především zákazník v nižší dostupnosti nových služeb. Proto Česká republika navrženou funkční separaci nepodporuje," řekl v dopolední části jednání náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa.

Povšimněte si, že zde chybí obvyklý prefix „stejně jako ostatní členské země …“. I to naznačuje určitou specifičnost našeho stanoviska.

Bude příručka

Možnost funkční separace je problematická i z toho důvodu, že „velké hráče“ staví před velké nebezpečí: pokud budou investovat do nové přenosové infrastruktury, například do optických přístupových sítí, mohou být přinuceni k tomu, aby ji otevřeli i svým konkurentům – a také oni po této nové infrastruktuře mohli poskytovat své služby a fakticky tak konkurovat tomu, kdo novou infrastrukturu vlastní a na své náklady ji vybudoval.

Samotná funkční separace je přitom jen jedním z nástrojů, které by k tomu mohly být využity, ale nikoli nástrojem jediným. Takže eliminací funkční separace by se toto nebezpečí vůbec neodstranilo.

Evropská komise ale zřejmě již také seznala, že povinnost otevřít novou infrastrukturu i vlastním konkurentům působí proti ochotě velkých hráčů investovat do nové infrastruktury. A tak se rozhodla publikovat konkrétní doporučení ohledně toho, jak se mají investoři chovat, aby skutečně dosáhli očekávané návratnosti svých investic („v rozumně krátké době“). Současně ale mají tato doporučení zajistit přístup k nové infrastruktuře i menším hráčům.

Skloubit tyto dva cíle ale bude velmi těžké. Jsem opravdu zvědav, s čím Komise nakonec přijde. A to prý ještě na konci léta.

Je na obzoru regulace SMS a dat v roamingu?

Jedna životní moudrost říká, že nejlepší obranou je útok. A tak když se komisařka Redingová se svými výše popisovanými návrhy dostala spíše do defenzivy, chytře zaútočila v jiné oblasti, schopné strhnout na sebe pozornost médií.

Jde konkrétně o oblast mezinárodního roamingu, kde již před rokem komisařka přišla s regulací hlasových služeb (v rámci roamingu), a nyní již delší dobu apeluje na operátory, aby sami snížili ceny i za SMSky a data v rámci roamingu.

Pravdou je, že k určitým změnám zde dochází. Například organizace GSM Association nedávno vydala zprávu, podle které ceny datového roamingu klesly meziročně o 25 procent, a ceny roamingových SMS o 18 procent. Komisařka Redingová ale citovala jiné průzkumy, podle kterých průměrná cena SMS zpráv v roamingu za poslední měsíce klesla o jediný eurocent, z 29 na 28 eurocentů (cca 7 Kč). Což jí přišlo opravdu málo.

A tak komisařka Redingová opět pohrozila, již dříve oznámeným datem 1. července. Na tiskovce po skončení čtvrteční Rady k tomu řekla:

CIF16

Dosažené výsledky mi opravdu nijak neimponují. Nestane-li se nějaký zázrak, přijdu s regulací. A ministři dnes byli rádi, že to slyší.

Podle jiných zdrojů se národní ministři stavěli k této otázce diferencovaně: vstřícnější prý byli k představě direktivní regulace u SMS zpráv, a méně již u datových služeb, které jsou zatím využívány jen málo a spíše se teprve rozvíjí.

Ale je také možné, že nastolením otázky další regulace roamingu na Radě byli národní ministři poněkud zaskočeni, protože na programu jednání tato otázka vůbec nebyla. A třeba tisková zpráva našeho ministerstva průmyslu a obchodu, která se jinak vyjadřuje snad ke všem relevantním otázkám z předem připraveného programu, v tomto ohledu mlčí. Přitom očekávat by se dal spíše ostřejší nesouhlas.

Anketa

Měla by Komise regulovat ceny SMS a dat v roamingu?

1 názor Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 6. 2008 19:11

Školení e-mail marketingu – pokročilé techniky

  •  
    Jak připravit šablonu moderního e-mailu
  • Jak spustit automatizované kampaně
  • Jak dynamizovat běžnou rozesílku

Detailní informace o školení e-mail marketingu - pokročilé techniky »