Stane se hudba bez DRM neprodejnou?

Na Internetu si toho můžeme přečíst hodně. Mimo jiné například zprávy o tom, jak si šéfové hudebních labelů pochvalují prodej elektronické hudby bez ochranných mechanismů. Tedy bez DRM. Něco o tom najdete třeba zde nebo anglicky zde (s pokračováním). Vypadá to, že lidé kupují nechráněné skladby jako diví, dokonce i když jsou dražší než hudba s DRM mechanismy. Že by vydavatelé konečně dokázali poskytnout uživatelům Internetu to, co chtěli? Nebo je zájem o nechráněné skladby zatím jen projevem zvědavosti zákazníků a brzy opadne?

Zastánci iniciativ tvrdících, že DRM mrzačí hudbu, jsou teď jistě přesvědčeni o tom, že odbourání ochrany znamená konečně tu službu, kterou prodejci zábavy měli poskytovat již od začátku, a že cesta ke šťastným zítřkům online komerce s muzikou je konečně otevřena. Ale věc možná nebude tak jednoduchá. Vydavatelství k experimentování s non-DRM muzikou donutil poměrně silný tlak v podobě objektivní nefunkčnosti ochranných systémů a jejich neschopnosti omezit výskyt kvalitních MP3 souborů v běžných výměnných sítích. Zkrátka a dobře, hudební giganti se cestou bez ochrany vydali až poté, co se přesvědčili o tom, že s ochranou je to stejné jako jízda se zataženou ruční brzdou.

Jenže prvotní úspěchy ještě vůbec nemusí znamenat úplné úspěchy. Zákazníci jsou možná zatím jen nadšeni novými možnostmi a svým morálním vítězstvím, za něž jsou ochotni dokonce i připlácet. Jak dlouho ale takové nadšení vydrží? Ti, kteří jsou za muziku ochotni platit, většinou vyžadují něco navíc. Něco, co by prostým stažením stejné muziky z BitTorrent získat nemohli. Tedy booklet v případě CD, bonusových materiálů u speciálních edic, originálního podpisu členů kapely a podobného fetiše.

Takovým fetišem může být – světe, div se – i DRM. Chráněná hudba ve své ochraně nese určitý psychologický příznak toho že byla pořízena za penízky a nikoliv pouze stažena z výměnné sítě. I když DRM nemá jinou funkci než omezování uživatelů, legálně pořízená muzika bez DRM se již od těch MP3 nijak neliší. Co to znamená? Jednoduše řečeno, že ochrana, kterou distributoři online muziky pozvolna demontují, snižuje rozdíl mezi legálním a ilegálním prakticky na minimum – na morální hodnotu, o níž ví jen ten, kdo si skladby pořídí.

Tím neříkám, že rozšiřování nechráněné originální muziky v dlouhodobé perspektivě může znamenat pokles jejího prodeje a že současný boom je pouze dočasnou záležitostí. Avšak i s takovou možností je třeba počítat, protože je reálná. Vydavatelé muziky do odstranění ochrany investovali více (přinejmenším nervů a nejistoty) než do jejího zavedení. A dlouhodobá reakce zákazníků, jakkoliv přejeme, aby byla pozitivní, je značně nejistá. Odblokování legálně prodávané hudby může tento druh byznysu stejně tak podpořit a změnit v boom, jako i zabít. Co z toho přijde, nelze dlouhodobě předpovídat.