Proc myslis ? Z psychickeho hlediska neni zadny rozdil mezi dvema svety a dvema odlisnymy misty na jednom svete. Podle meho nazoru jediny zpusob jak zjistit, jak se clovek vyrovnava s virtualni realitou, je provest statisticky pruzkum na skupine alespon 10000 lidi kteri jsou zminene virtualni realite vystaveni: odhadnout to predem je nemozne (coz neznamena, ze o tom nemuzeme filosofovat - jen z toho nejde delat zavery).
Orwelova vize Velkeho bratra se zdarne naplnuje v ramci protiteroristickych opatreni. Bal bych se vic ji nez lepsich pocitacovych her. Copak nejde najit smysl zivota i ve virtualni realite ?
Především já osobně se stotožňuji s myšlenkou, že skutečnost je principálně nepoznatelná. Neboť nemohu spoléhat na své smysly (tolikrát byly oklamány!) a už vůbec nemohu spoléhat na svůj mozek, jenž je neustále omýván vlnami hormonů, a během posledních dvaceti let není schopen splodit jediný nevyvratitelný logický důsledek. A pak je tu má paměť. Je tak... jak se tomu říká... nespolehlivá.
Jak potom rozeznám, jsem-li motýl nebo muž?
A pak se samozřejmě potýkám s obligátní otázkou, proč by vlastně měl existovat onen smysl života.
Přesun mimo fyzickou existenci je nevyhnutelný, a nevím, proč bychom se toho měli bát. Představte si ty výhody. Žádná degenerace, věčný život, neustále rostoucí intelekt, nekonečná paměť... Stačí, aby někdo naprogramoval simulaci emocí a balím kufry. :-)
Cestou do práce potkávám jednoho čichače toluenu nebo kterého svinstva. Je taky tak trošku mimo hlavní kolektiv a nepochybně s vlastním světem fantazie ;-).
ktera muze spoustu lidi podnitit k dalsimu premysleni a samozrejme hledani. Ostatne k virtualnimu svetu nepotrebujete ani kompik, staci vas mozek, zkuste si vybudovat svuj vysneny svet pomoci aktivni imaginace, svet, kde jste hrdinove, svet, ve kterem jste stastni a lepsi. A mozna neco z toho svetla prosakne i do sveta tohoto...
Pokud jde o text vyse, trochu mi vadi definice kyberpunku citaci z Gibsona. Mam Neuromancera velice rad, ale kdybych psal o napolenskych valkach v Rusku, asi bych taky nepopisoval frncouzske delostrelectvo z Tolsteho Vojny a miru. No, treba to neni ten pripad a Gibsonuv umelecky vyraz obsahuje i nejakou myslenku :))) Kazdopadne diky za dobrou uvahu.
>Na rozdíl od skutečného světa, ve kterém musíme jednat i s
>nesympatickými nebo neoblíbenými lidmi, ve světové
>virtuální realitě si můžeme vybírat, s kým se budeme
>stýkat..
ja sa teda snazim vyberat si aj v skutocnom svete.. a myslim ze to do velkej miery ide
inak clanok moc zaujimavy, toho neuromancera by som si uz mal konecne zohnat :)
Nejprve se myslelo, ze bude svet roznesen na kopytech koni, pak tu byla Orwelova vize Velkeho bratra, ted hrozba ztraty reality.
Jenze od doby Travnikare od Kinga, se ocekavany zazrak Virtualni reality nekona, virtualni bryle postupne vymizeli z trhu, nebot se ukazalo, ze hodina jejich pouzivani zpusobuje u mnoha lidi bolesti hlavy. (nemluve o nedozrale technologii).
Ja jako dite jsem od rana do vecera lezel v knizkach, nasledkem cehoz jsem byl tak trosku mimo hlavni kolektiv, zato s vlastnim "svetem fantazie".
Proste co jineho je internet, nez zdroj zabavy a informaci, o co vice lide travi cas na internetu, o to mene sleduji televizi, mene chodi do kin. Nicmene cas pro zabavu neni nafukovaci... A jiz od doby Rima plati: Chleb a hry..
Jak se ale lidská duše vyrovná s množstvím světů, když už aspoň 250 000 let žije v jednom jediném?
A jak se lidska duse vyrovna s moznosti prepravy rychlosti 130 km/h (v meste 50km/h), kdyz uz stejnou dobu zije v tele schopnem vlastni silou vyvinout dlouhodobe maximalne 12 km/h? .....
Jak se vyrovna s moznosti mluvit s kymkoli kdekoli na svete, kdyz stejnou dobu byla omezovana na moznosti hlasu, tedy maximalne desitky metru ...