Šťastné a offline 2006

Ilustrace: Nenad Vitas

Když jsem zde přibližně před rokem vylidňoval český Internet, ještě jsem netušil, co mne čeká. Krátce po Novém roce se na mě obrátil jeden bývalý spolužák s netradiční prosbou. Chtěl, abych někde, pokud možno na Lupě, pomluvil jeho ISP – malou firmu nabízející bezdrátový přístup k síti. Dotyčný dostal k Ježíškovi originální verzi své vysněné super – turbo – bomba pařby a hned od rozbalení se jako malé dítě těšil, až to všem na síti v této pařbě nandá. Leč ouha.

Místo pod stromkem se uprázdnilo, obývák se vylidnil, rodina koukala na televizi, pár příbuzných šlo na mši. Natěšenec se vrhnul do instalace, když tu ouha! Připojení k síti vypadlo a nezdálo se, že by se chtělo vzpamatovat. Nepomáhal žádný uživatelem proveditelný postup k zotavení, a tak si milý spolužák mohl hrát tak maximálně sám. Moc ho to nebavilo.

Linku se nepovedlo obnovit na první ani druhý vánoční svátek. Super – turbo – bomba pařba, hlavní dar, zahálela a kolega pozvolna ztrácel kontakt se světem chatujícím o tom, co bylo pod křovím. Frustrace mu původně tak povedený Štědrý večer změnila v noční můru. Bylo to k uzoufání. Viníkem byl pochopitelně laxní přístup ISP, který asi těžko počítal s tím, že zrovna na Vánoce bude někomu Internet doma chybět. Následkem byla blbá nálada a zkažená část Vánoc.

Kolegovi jsem řekl, že má koukat na televizi, rozjímat s rodinou a ne střílet obludy na síti. Nebyl příliš šťastný, ale ukázal mi svým neštěstím, že myšlenku, kterou jsem ve své glose před rokem nastínil, je potřeba trochu revidovat. Totiž že přítomnost Internetu chtě nechtě začíná být součástí našeho „vánočního“ vzorce chování, přinejmenším na některých místech, a že když vypadne, nemusí to vadit jen osamělým duším a chronickým introvertům. Nuž, co se dá dělat. Pokrok asi nezastavíme, a tak nezbude než se s Vánoci, které nejsou až tak úplně offline, smířit.