Státní správa by měla podporovat i minoritní prohlížeče

Byly doby, kdy jsem byl proti vývoji stránek a aplikací i pro různé minoritní prohlížeče. S tím, jak moje firma začala získávat zakázky v oblasti politiky a státní správy a samosprávy, jsem „konvertoval“. Níže vám vysvětlím, proč je nutné, aby stát umožnil přístup ke svým aplikacím všem.

Z počátku moje firma dělala klasické obchodní stránky, které byly určeny pro běžnou populaci, řekněme BFUs. Můj původní pohled na celou věc byl tedy následující: MS Internet Explorer používá 90+ procent uživatelů. Vzhledem k tomu, že MS IE umožňuje mnohá „vylepšení“ a úprava pro minoritní prohlížeče je náročná, nemá vzhledem k investovaným částkám smysl se zabývat verzemi pro alternativní prohlížeče.

Před rokem a něco jsme začali pracovat pro politické strany, politiky, státní správu a samosprávu. Během té doby jsem nabyl jednoznačného přesvědčení, proč musí všechny politické organizace a orgány státní správy a samosprávy mít přístupné své internetové prezentace a aplikace i pro minoritní prohlížeče a operační systémy. Zde jsou ony důvody:

1. Každý hlas se počítá

V byznysu se můžete rozhodnout, že budete nějakou skupinu ignorovat – a může se vám to i finančně vyplatit. Jako klasické skupiny lze uvést studenty nebo zrakově postižené. Můžete zjistit, že vytvořit site, který by byl optimálně přístupný i pro tyto skupiny, vám nemusí přinést dostatečný finanční efekt.

V politice to však tak neplatí. Každý má právě jeden hlas. Jeden hlas, to je celkem hodně. Nejenom, že za něj dostanete minimálně sto korun, ale tento hlas, případně několik málo hlasů, může rozhodovat o vaší většině v parlamentu. A je jedno, zda je to pět tisíc hlasů zrakově postižených, nebo pět tisíc hlasů milionářů. Ignorovat některou skupinu se může stát sebevražedné.

Toho jsou si vědomi především ve Spojených státech a Spojeném království. Pár stovek hlasů může rozhodovat o bytí nebo nebytí prezidenta nebo premiéra.

2. Každý platí daně

Ano, snad od školky každý platíme daně – minimálně tu z přidané hodnoty. V byznysu si můžete dovolit říct, že nechcete peníze od určité skupiny. Vy jste pánem a je to vaše soukromé rozhodnutí. Jestliže se rozhodnete zpřístupnit své stránky jenom určitému okruhu lidí, je to vaše právo a nikdo vás za to nemůže napadat.

Státní správa však funguje jinak. Na provoz státu jsme již všichni přispěli. Každý jsme zaplatili dopředu za to, že nám stát bude poskytovat služby. Žádný státní úředník se navíc nemůže rozhodnout, že zrovna nám poskytovat státní služby nebude, protože k němu zaujímáme nadřazené postavení. My jsme totiž de facto jeho zaměstnavatelé. Proto nám musí poskytovat své služby, i když si vymyslíme nějaké speciální požadavky. Samozřejmě, že to musí být v rozumné míře.

Navíc Ústava České republiky říká, že „státní moc slouží všem občanům“ (čl. 3). Státní moc, vykonávaná i prostřednictvím Internetu, tedy nemá sloužit jenom občanům používající operační systém A nebo prohlížeč X, ale všem.

3. Aby nikdo nekřičel

Vytvořit stránky a aplikace i pro minoritní prohlížeče je navíc politicky prozíravé. Skupiny, které se totiž cítí být naším přístupem dotčeny, včetně zmíněných studentů a slabozrakých, totiž mohou začít „křičet“. A to se nelíbí žádnému politikovi, každý se snaží vyhnout negativní publicitě. Zde mají opět výhodu země, které mají většinový systém – politik se snaží být politikem všech, protože jak nemá více jak polovinu lidí za sebou, může se se svým postem rozloučit. V České republice politici spíše přemýšlí stylem „mám svých n procent jistých, stále budu v parlamentu a to mi stačí“.

Navíc minority skrývají některá nebezpečí:

• Jestliže se ozvou slabozrací, může se v médiích objevit zpráva, že „politik nemyslí na slabozraké spoluobčany“ – a politik tak najednou vypadá jako nelida.
• Studenti mají zase dostatek času, zápalu a energie, a tak mohou zorganizovat protiakci, případně podpořit svými činy opozici.
• Geekové vám mohou v lepším případě shodit server (což se jistě dostane do médií a vy budete považování za neschopné – „Jak si můžeme být jisti, že jste schopen vládnout této zemi, když se nedokážete postarat o jeden server?“), v horším případě to rozhlásí po všech možných konferencích a diskusních skupinách – a vám zase ubude několik hlasů a přibude negativní obraz.

4. Novináři

Většina politických a státních sitů, které jsme připravili, se dostala v podobě obrázků do médií. A v drtivé většině novináři, obzvláště grafické části redakcí, samozřejmě používají všechny možné prohlížeče, jenom ne MS Internet Explorer. Takže pokud váš site působí v minoritních prohlížečích nevábně až rozhozeně, můžete si být jisti, že na čtenáře takovéhoto média uděláte svým sitem negativní dojem.

A to už nemluvím o tom, když někdo začne váš site recenzovat. V čem všem nefunguje a kde jsou jaké chyby – to je pevný bod, od kterého se může každá recenzce „odpíchnout“.

5. Zákaz monopolu

Je samozřejmě nemyslitelné, aby stát určil, že k jeho službám se budete moci dostávat jen skrze produkty jednoho výrobce. To je asi jako kdyby vám finanční úřad nařizoval, že k němu můžete přijet pouze autem jednoho výrobce, neřkuli verzí 5.5 a výše.

Stát si musí zachovat přísnou neutralitu a nedovolit svým přístupem vytvářet konkurenční výhody pro jednu firmu. („Jenom s naším výrobkem se dostanete k aplikacím státní správy!“). Tím by navíc porušoval několik článků Listiny základních práv a svobod (1, 2, 3, 4, 11, 17 a 22).

Závěr

Vytváření aplikací pro minoritní prohlížeče má jednu nevýhodu: takřka nikdy nebudou sity tak pěkné, jako když je uděláte jenom pro MS Internet Explorer. Nicméně aplikace pro státní správu zde nejsou od toho, aby vyhrávaly cenu za webdesign, ale aby nám všem umožnily přístup ke státní agendě.

Obzvláště pokud máte požadavek, aby byla aplikace přístupná snad ve všem možné, pak budete muset některé grafické vymoženosti prostě oželet.

A abych nezapomněl: v byznysu se vám může stále vyplatit dělat jenom pro jeden prohlížeč… Ale kdo by to dělal, když to jde pro víc?