Stav internetové kriminality v Česku

Vzhledem k téměř neomezeným možnostem, které Internet poskytuje svým uživatelům, platí v této oblasti více než kde jinde, že pachatelé mají oproti polici náskok. Mají výhodu, že nejsou svázáni předpisy nebo mašinérií byrokracie – navíc nepostupují při překračování mezí zákona legálně (jinak by ho přece nepřekračovali), a pokud jsou ještě ke všemu dobře organizovaní, dokážou shromáždit zajímavé prostředky, které jim pomohou k vytoužené anonymitě.

Současná praxe internetové kriminality v Česku je poměrně rozvinutá, ať už se jedná o trestnou činnost páchanou ryze na Internetu, nebo o komplexnější delikty, kde tvoří Internet jen část prostředků pachateli využívaných. Podle npor. Karla Kuchaříka z Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování (jenž poskytl údaje pro tento článek) se v největší míře jedná o mravnostní trestné činy, projevy extremismu, útoky na data, podvody nejčastěji finančního charakteru, výhrůžky a pomluvy. Bohužel přesnější data nebo alespoň poměrné zastoupení jednotlivých trestných činů neexistují, policie dosud nevede pro kriminalitu páchanou prostřednictvím Internetu zvláštní statistiky, takže se údaje o ní skrývají v globálních číslech. Doufejme, že v tomto směru bude Česká republika následovat většinu zemí Evropské unie, kde policejní statistiky zohledňují jednotlivé skupiny trestných činů a pracují s internetovými daty diferencovaně.

Patrně nepřekvapí, že nejčastějším prohřeškem proti zákonům bývá zveřejněný obsah. Zatímco u jiných typů médií je obtížné naplnit svobodu slova danou Listinou základních lidských práv a svobod (každý nemůže mít televizi nebo vydávat vlastní noviny, to první například kvůli omezené škále frekvencí, druhé z ekonomických důvodů), Internet vyžaduje jen minimum prostředků ke zveřejnění libovolného obsahu, a je tedy pochopitelné, že umožňuje také publikování textových dokumentů překračujících zákonný rámec.

Nejde ale jen o texty s rasistickým, fašistickým či jinak nenávistným podtextem, ale také o multimediální obsah všeho druhu – počínaje nejkontroverznější dětskou pornografií. I její prezentace patří v našich zeměpisných šířkách do okruhu vyšetřovaných trestných činů – a nejedná se o sporadické jednotlivosti. Aby se mohli uchýlit k nenávistným výlevům, nepotřebují ostatně uživatelé ani žádnou výraznou znalost – stačí nahlédnout do mnoha internetových diskusí, ve kterých se to projevy nenávisti hemží. Hanobit tedy lze zcela bez rizika a většího úsilí.

Časté jsou ale také případy, kdy pachatelé využívají „anonymity“ Internetu a prostřednictvím emailu si vyřizují účty nebo vydírají. Nejznámější případ, kdy se stala adresátem dokonce Česká republika, se odehrál loni, kdy byl z Ostravy na adresu policie zaslán výhružný email, který hrozil bombovým útokem na Prahu a Brno, pokud jeho autor nedostane částku 840 tisíc korun. Za tři dny stejný muž požadavek zvýšil na 50 milionů, krátce poté byl ale dopaden.

Nízký věk pachatele předchozího činu (19 let) dává tušit, že policisté mají co do činění s mladou generací, která si práci s moderními technologiemi osvojuje výrazně lépe než starší ročníky. Soudě podle toho, co sama policie naznačuje, je jisté, že jsou o dost dále než samotní vyšetřující. V rámci kriminální policie se totiž problematice věnuje jen část jednoho oddělení. Policie pochopitelně nechce sdělit ani počet lidí, kteří mají internetovou kriminalitu na starost, ani jejich vybavení, ale z náznaků vyplývá, že zaostává ve všech parametrech nejen za pachateli, ale čeští vyšetřovatelé také za svými západoevropskými a americkými kolegy. Nedávno zpracovaná analýza současného stavu by měla do celé situace vnést čerstvý vítr a policie slibuje větší akceschopnost. „Na druhou stranu nelze konstatovat, že bychom začínali na zelené louce,“ doplňuje npor. Karel Kuchařík.

Případy nelegálních útoků na data nejsou v poměru k „jednodušším“ typům trestných činů zase až tak běžné, mediálně ale vykukují nad ostatní zejména proto, že při nich jde o velké společnosti, které bývají napadeny, a samozřejmě o vyšší škodu, která může napadeným vzniknout. I tady je Internet nepochybně sluhou v rukách škůdců, což v nedávné době doložil případ, kdy pachatel odcizil přes Internet data, která pak prostřednictvím Internetu za úplatu nabízel zpět poškozenému pod pohrůžkou zveřejnění nebo prodeje třetí osobě.

Freehostingové služby se poměrně často stávají úložišti nelegálních dat typu softwaru nebo MP3 souborů, a ať už je nájemníci těchto prostor nabízejí za úplatu, či nikoliv, stávají se pachateli trestných činů. Kromě policie je v této oblasti aktivní také Mezinárodní federace hudebního průmyslu, která provozovatele služeb kontaktuje a snaží se dosáhnout stažení nelegálních kopií nahrávek, které její monitorovací servery odhalily.

Zajímavé je, že přes mezinárodní charakter Internetu vyšetřuje česká policie v drtivé většině činy spáchané českými pachateli. Patrně je to tím, že vzhledem k právní atmosféře v zemích na východ od nás i v jiných „méně rizikových“ teritoriích jsme na tom v potlačování internetové kriminality ještě poměrně dobře. Uvidí se, bude-li tomu tak i nadále – každopádně by měla Policie České republiky tématu věnovat zvýšenou pozornost a pachatele v technickém vybavení alespoň trochu dohnat, protože předhonit se je asi nikdy nepodaří.