Pro americké firmy je Evropa zajímavý, ale zároveň nebezpečný trh. Na rozdíl od Číny tu nemusí řešit problémy s lidskými právy a cenzurou, často ale naráží především na bruselskou regulaci. Postupně se s ní střetly všechny velké firmy první generace Silicon Valley a teď s úřady bojuje především Google a Facebook. Hledáček Evropské komise se ale začíná stáčet i směrem ke globálním startupům typu Uber nebo Airbnb, stavějícím na hlavu obory, kterým se dosud digitalizace spíš vyhýbala.
„Evropa potřebuje přijmout způsob, jakým nové firmy narušují trh. Staré postupy musí čelit těm novým, aby je to nutilo k inovacím,“ tvrdí šéf Googlu v rámci seriálu Digital Minds for a New Europe organizovaného eurokomisařkou Neelie Kroesovou.
Jako příklad dává Uber, který momentálně otřásá trhem taxislužeb. “Poskytuje řidičům pohodlí a pasažérům levnější jízdné. Pochopitelně se to klasickým taxikářům nelíbí,” dodává. Vzhledem k tomu, že Uber naráží i v domovských Spojených státech, to nemusí být úplně ideální příklad, ale principiálně to sedí.
Doba černých labutí je tady. A není dobré zůstávat dlouho na místě. Léčba Uberem přitom funguje. Nejenže si díky němu taxikáři vzpomněli, že dokáží v době ohrožení táhnout za jeden provaz (což ukázali během červnových masových protestů).
Důležitější je, že se i pod vlivem Uberu a podobných služeb najednou začínají hýbat ledy. Objevují se první aplikace, které si dispečinky nechávají vyvíjet, magistrát běžně jedná s projekty typu Liftago a třeba pražské upTaxi zkouší taxíky používat jako platformu pro prodej slevových kupónů.
Zachrání „uber-styl“ Evropu?
Přesto Schmidt obviňuje Evropu ze strnulosti, která generuje nezaměstnanost místo toho, aby lákala investory a inovátory. Srovnává loňskou dvanáctiprocentní nezaměstnanost v Evropě se sedmi a půl procenty ve Spojených státech.
Ve hře je samozřejmě víc faktorů než jen ty technologické. Pomineme-li různé přístupy k řešení krize, je tu i demografie, pracovní právo nebo třeba odlišné nastavení sociálního státu. I v tomto ohledu jsou tu z pohledu zpoza oceánu obrovské možnosti k celkovému zpružnění. Ne vždy to ale v Evropě jde tak jednoduše jako ve Spojených státech.
Chceme ale odhodit všechny hodnoty, které se tu v Evropě vyvíjely třeba jen posledních dvě stě let? Je možné zobecnit pravidla pulsujícího technologického světa na zbytek ekonomiky? Zatím asi úplně ne.
Přesto digitální ekonomika ukazuje cestu k novým pracovním místům. Internet a přidružené obory podle poslední studie SPIRu generuje v jen v tuzemsku 350 miliard ročně a zaměstnává přes 316 tisíc lidí. Ze strany byznysu roste tlak na stát, aby jasně deklaroval své priority ve svém vztahu k nové ekonomice.
Startupy nesmí brzdit byrokracie
Schmidt volá po navrhovaném jednotném digitálním trhu, který by měl stanovit standardy a zákony, podle kterých by se nová živelná ekonomika mohla řídit. „Pokud se to povede, startupy v Evropě by získaly přístup na půlmiliardový trh, větší než ten americký,“ tvrdí. Zároveň ale navrhuje, že Evropa by měla přijmout americký pohled na věc. “Pokud všechno zůstane při starém, inovace budou jen potlačovány a startupy budou zadupány do země. Nové myšlenky by prostě neměly být omezovány byrokratickými a regulačními překážkami,” dodává.
Googlu samozřejmě vadí i evropské speciality třeba v podobě “práva na zapomnění”, které – jakkoliv je bizarní – dokazuje snahu nějak zkrotit divoký západ internetového podnikání, který legislativa dohání jen velmi ztuha. Jestli je to dobře nebo špatně, jestli jde o cenzuru, nebo to k něčemu je, ukáže blízká budoucnost.
S Uberem je to podobně. Evropa ho miluje i nenávidí zároveň. Zakazuje a zase povoluje. Především jeho ridesharingová služba, která by mohla ulevit dopravě v metropolích, je lákavá pro leckterou radnici. Bojí se ale chaosu. A ten už Evropa párkrát zažila.
Berlínskému soudu vadí, že není jasné, kdo nese odpovědnost za pasažéry v případě havárie, a služba naráží i na háčky v zákonech. Uber narazil po měsíci fungování i v Praze. Podle MF DNES mu úřady odstavily první auto. O oprávněnosti tohoto kroku rozhodne soud. Právníci se neshodují v tom, jak má vypadat smlouva v případě takzvané smluvní dopravy. Tedy u dopravců, kteří nemají svítící nápis na střeše a taxametr na palubní desce.
Přesto je Uber podle Schmidta fascinující studií toho, jakým způsobem jsou Američané ochotni vydělávat. Služba oslovila tisíce nových řidičů svobodou, kterou jako řidiči na volné noze mají. Uber přitom nedává žádné velké záruky. Všechno stojí především na důvěře a riziko se nepřipouští.
„Zeptal jsem se nedávno jednoho řidiče Uberu v San Francisku, proč k němu přešel. Řekl mi, že vydělá víc peněz, ale zároveň se obává toho, že firma se o řidiče nijak nestará a pokud se něco stane, je to všechno na řidiči samotném,“ popisuje Schmidt.
Musí přijít inovace i na pracovní trh?
V tradičních zemích a tradičních oborech ale pokusy o „osvobození“ práce často narážejí na odpor tvrdého jádra. “Uber představuje extrémní formu mzdového dumpingu, který nerespektuje koncept minimální mzdy,” tvrdí Dieter Schlenkerz německé asociace Taxi Deutschland. “Doufáme, že se americké firmy nedostanou do hlav našich politiků,” dodává.
V Evropě je tak Schmidtem vzývaný model nezávislých kontraktorů zatím v plenkách, a projevuje se především ve specializovaných oborech. Ale roste. V rámci EU stoupl počet nezávislých profesionálů během posledních deseti let o pětačtyřicet procent na devět milionů. Koneckonců využívání služeb externích dodavatelů bez nutnosti jejich zaměstnávání využívá od vypuknutí poslední ekonomické krize stále i plno velkých firem. A to i přes veškeré snahy státu švarc systém vymýtit.
Ať už Schmidt sleduje své zájmy nebo jen obecně přemýšlí, podobné myšlenky jsou potřeba. Vracíme se zpět ke kořenům: individuální odpovědnost a vyšší příjem versus investice vyšších daní a části svobody výměnou za alespoň nějaké jistoty. Jsme na takovou volbu připraveni?