T-Mobile EDGE s žábou na prameni

Technologie EDGE, někdy označovaná jako technologie 2,75G (GPRS je 2,5G, UMTS/CDMA2000 je 3G technologie), přináší do mobilních sítí výrazně vyšší rychlosti, než nabízí GPRS, a představuje tak mezikrok mezi sítěmi GSM a UMTS. Podrobnosti o EDGE najdete v článku V pondělí T-Mobile nabídne EDGE, co od něj čekat?, dnes se zaměřím na praktické využití. A jelikož je EDGE následníkem GPRS a pro T-Mobile zároveň určitou odpovědí na CDMA2000 od Eurotelu, budu porovnávat všechny tři technologie – snad vám pomůžeme si udělat trochu více jasno.

Připojení EDGE jsem testoval pomocí mobilního telefonu Nokia 6230 a notebooku IBM ThinkPad T40p, obojí zapůjčené od společnosti T-Mobile (pro GPRS byl použit telefon Sony Ericsson T610). Telefon jsem s počítačem propojoval primárně přes Bluetooth, v průběhu testování došlo i na IrDA a kabel. Instalace je jednoduchá a naprosto shodná s instalací pro GPRS telefony, v případě T-Mobile pomáhá jeho Communication Centre.

Telefon Nokia 6230 je jeden ze čtyř nyní nabízených terminálů a dovoluje využít možnosti EDGE v síti T-Mobile nejlépe – podporuje Class 10, což dovoluje použít najednou čtyři „kanály“ pro download a dva pro upload – maximální teoretická rychlost pro download tak je 236 kbit/s. Výsledná rychlost kromě použité třídy terminálů záleží též na příjmových podmínkách (podle toho se zvolí příslušně efektivní/bezpečné kódování dat) a také na vytížení sítě ostatními uživateli. Kapacita sítě, určená pro datová spojení, není neomezená, a tak se o ni musí zákazníci dělit mezi sebou, ovšem v husté městské zástavbě, kde je EDGE nyní k dispozici, jsou základnové stanice roztroušené po několika stech metrech, takže by kapacity měl být dostatek. Pokud se však ve vašem blízkém okolí nachází dva či tři aktivní „sosači“, bude to těžší a propustnost sítě se může více vzdalovat ideálům.

Pokrytí

Jedním z parametrů, který je u bezdrátového Internetu důležitý, je pokrytí. Jelikož jsou GPRS a EDGE komplementární technologie, které na sebe technologicky snadno navazují (kde není EDGE, automaticky se použije GPRS), dá se říci, že s EDGE mobilem se lze připojit skoro v celé České republice – ovšem pouze v několika městech (viz mapka T-Mobile) pomocí rychlého EDGE. Mapka navíc zobrazuje stav ke konci února 2005, a jak budou vypadat plány na rozvoj po tomto datu, není známo.

CDMA proti tomu pokrývá rychlým připojením necelých 80 procent obyvatelstva (plošně to bude výrazně méně), bohužel tam, kde není signál CDMA, má zákazník smůlu a musí využít nějakou zcela odlišnou technologii, například GPRS.

V kategorii pokrytí rychlým Internetem jednoznačně vítězí CDMA, v kategorii jakéhokoliv přístupu k Internetu nelze porazit GSM síť s GPRS.

Pokud nepotřebujete cestovat po republice a bezdrátové připojení je náhradou stacionárního modemu, vítězí ta varianta, která podle vás přinese za dané peníze lepší službu (klidně například WiFi).

Dětské nemoci

Podobně jako každá čerstvá technologie, i EDGE má ještě své mušky, se kterými jsem musel zápasit. V praxi jsem se potýkal s rychlostí a problémy měly, jak se ukázalo, dvě příčiny.

Jednou je problémek v softwaru sítě, který v některých lokalitách nedovolil telefonu využívat vyšší kódová schémata a tedy vyšší rychlosti. Konkrétně se tento problém řešil v Praze 6 a T-Mobile ústy tiskového mluvčího, pana Hájka, přislíbil upgrade sítě na nadcházející víkend, což by mělo problém vyřešit.

Jak se však ukázalo při podrobnějším testování, omezení rychlosti bylo svázané s jiným problémem. Zatímco při stahování jednoho souboru byla přenosová rychlost kolem 8–10 kB/s (60–80 kbit/s), pokud se současně stahovalo více souborů, nebo se použil nějaký manager (například GetRight) a více vláken pro stejný soubor, maximální rychlost najednou vyskočila do oblasti kolem 20–25 kB/s (160–200 kbit/s), což více odpovídá reálným možnostem sítě.

Po důkladném zkoumání se našel pravděpodobný viník – program T-Mobile GPRSpeed Plus Client, který by měl zrychlovat stahování dat z Internetu (především webových stránek) pomocí proxy (komprimace HTML a obrázků). V tomto případě se však po opakovaných testech na dvou počítačích potvrdilo, že naopak stahování souborů výrazně zpomaluje a degraduje výkon sítě na polovinu až třetinu (je možné, že i s EDGE zrychluje stahování webových stránek, to jsem netestoval, uvedené platí pro download souborů).

Paradoxní je, že přímo v tiskové zprávě k EDGE T-Mobile tvrdí, že tento program lze s úspěchem použít i pro EDGE, problémy s omezením rychlosti při použití GPRSpeed byly pro tiskové oddělení T-Mobile překvapením.

Pokud tedy například zákazník přecházel na EDGE z GPRS, mohlo se snadno stát, že se nemohl dostat na maximální podporované rychlosti právě kvůli použití tohoto nenápadného programu, který si „jen tak sedí v pozadí“. Máte-li potíže s rychlostí EDGE, doporučuji zkusit program odinstalovat (případná znovuinstalace je snadná, je ke stažení na stránkách T-Mobile). Mimochodem, pokud si pamatujete, že dříve T-Mobile používal dvě verze technologie GPRSpeed – čistě serverovou v podobě transparentní proxy a klientskou (GPRSpeed Plus), kombinující serverovou a klientskou část, nyní se používá již pouze druhá varianta.

Rychlost v praxi

Tu jsem vyzkoušel na downloadu a uploadu 15 MB souboru (download přes web, upload přes FTP) a měřením času pro nahrání několika webových stránek. Výsledky jsou poměrně jasné z tabulky, jen u uploadu přes GPRS jde o předpoklad – soubor se nepodařilo na server na hrát celý.

Jak se ukazuje, vyšší rychlosti se projevují především při stahování větších souborů (viz průměrná rychlost takřka 20 kB/s – 160 kbit/s), při prohlížení webových stránek není rozdíl tak markantní. Stabilita přenosů při použití EDGE byla dobrá, lepší než při použivání GPRS, rychlost však velmi výrazně kolísá podle denní doby. Obvykle je poměrně stálá a celkem vyrovnaná, ovšem při velkém vytížení sítě daty a hlasem, což je především večer, kdy kulminuje jak datový, tak hlasový provoz (například levnější hovory na Twistu…) je průtok velice proměnlivý. V takovém případě samozřejmě nelze rozumně používat například streaming rádia nebo televize, i když jinak streaming zpráv ČT funguje na rychlosti kolem 100 kbit/s dobře, při přepnutí do rychlosti 220 kbit/s se přehrávání zastaví a vrátí k nižší rychlosti.

Otázku mobility jsem u EDGE příliš neřešil – při testovací jízdě z Florence na Ohradu spojení nevypadlo, ale jelikož jsou pokryta výhradně velká města, rozhodně ne například silnice nebo vlakové tratě, nemá ani smysl se tímto zabývat. Otázkou je, kdy EDGE tak kvalitní pokrytí nabídne. Z osobní zkušenosti mohu častým vlakovým cestovatelům na trase Praha-Brno doporučit CDMA – pokrytí je až překvapivě dobré, „hluchých“ je pár oblastí mezi Českou Třebovou a Brnem.

T-Mobile se snažil v létě vzbudit očekávání, že EDGE bude konkurovat CDMA, praktické výsledky jsou poněkud jiné. O rychlosti si můžete udělat přehled sami dle tabulky, v oblasti pokrytí záleží na úhlu pohledu. Výhodou kombinace EDGE/GPRS je pokrytí v podstatě skoro celého území státu, ovšem rychlý internet je dostupný jen v několika městech. Na druhou stranu EDGE/GPRS lze snadno používat s běžným mobilním telefonem (a nejen s počítačem, ale i s PDA nebo přímo na mobilu), CDMA je pro opravdu mobilní používání trochu nešikovné (hlavně díky prutové anténě), a je defacto omezené na použití s počítačem. Pokud T-Mobile splní slib, nebude ani cena rozhodujícím faktorem, od dubna příštího roku bude EDGE stát 899 Kč měsíčně, stejně jako CDMA. A tak jako vždy bude záležet především na potřebách a preferencích uživatelů. Pokud již nyní používáte GPRS a jste ve městě pokrytém EDGE, je upgrade vítaným zrychlením. Pro ostatní se až do rozšíření pokrytí toho tolik nemění.

Můžeme být jen zvědaví, jaký vývoj nás čeká příští rok a především jaké změny můžeme očekávat od 1. ledna 2006, kdy musí T-Mobile a Eurotel spustit sítě třetí generace. K EDGE se ještě určitě vrátíme, především, až se bude moci pochlubit lepším pokrytím České republiky.