Ilustrace: Nenad Vitas
Emailová schránka vznikla někdy v roce 2005 proto, že jsem v rámci řešení jistého problému potřeboval oddělit komunikaci s několika lidmi od komunikace se zbytkem světa a současně mít rychlý a přesný přehled o tom, co a kdy mi tito lidé poslali bez rizika ztráty. Její adresa před zavináčem byla tvořena dvěma slovy, z nichž první bylo mé křestní jméno a druhým účel, proč schránka vznikla, respektive název projektu.
Po několika měsících provozu splnil tento e-mail svůj účel a jeho majitel jej již nepotřeboval. Tak jsem zrušil notifikaci, kterou mi schránka posílala v případě přijetí zprávy na primární adresu, a virtuálně myšleno „zahodil klíčky“ – přestal se do e-mailu dívat. Naposledy byla schránka vybrána před přibližně třemi roky, na počátku února 2006.
Čert tomu chtěl, že jsem minulý týden zuřivě hledal jeden dnes již historický dokument. Jedno z míst, kde se hypoteticky mohl v kopii nacházet, byla složka odeslané pošty mé staré schránky. Nevěřil jsem, že ještě existuje (jak onen e-mail, tak složka a konec konců roky nevybíraná schránka), nicméně za pokus to stálo.
Nebudu vám zde popisovat muka spojená s operací vzpomínání si na heslo a proklínání toho, že netuším co a zda něco vůbec jsem při registraci zadal do kontrolní otázky, jen suše oznámím, že nakonec jsem byl úspěšný. Schránka se po třech letech otevřela a na mě z monitoru dýchl závan lehce zatuchlého vzduchu. Měl jsem skoro dojem, že při načítání e-mailové aplikace vidím na stránce pavučinu.
Podívejme se ale do obsahu truhly. Znáte ten pocit, když se prohrabáváte věcmi, které jste kdysi uložili na půdu/do sklepa s tím, že se již patrně nikdy nebudou vytahovat, leč je škoda je vyhodit? Pokud ano tušíte, co se mně zmocnilo při otevírání onoho e-mailu. Hned zkraje jsem zjistil, že v něm hledaný dokument není (respektive byl, leč v příliš rané verzi), ale i sám obsah schránky stál zato.
Za ty tři roky se ve schránce objevilo celkem 112 nepřečtených e-mailů. Jeden pocházel ještě z doby, kdy byl e-mail využíván k původnímu účelu, a ke škodě autora přišel po vypnutí notifikace. Přibližně osmdesát kusů byly dva newslettery, které jsem měl v této schránce zaregistrovány, a které již přestaly vycházet. Okolo dvaceti zpráv byla nevyžádaná pošta, částečně tuzemské provenience (což považuji za nízké číslo a čest provozovatele freemailu). Následovalo několik chyb doručovacího systému, netuším, jak se sem dostaly. Zbývajících deset zpráv ovšem stálo za to.
Nacházely se zde:
- 2× odpověď na inzerát (v jednom případě prodej auta, ve druhém patrně poskytování služeb, nechci vědět jakých), žádný jsem si ovšem nepodal.
- 2× zcela nesmyslný e-mail – chaotický shluk slov v češtině bez významu, v jednom případě bez uvedení odesílatele.
- 2× žádost o to, abych odesílateli (lidé, pro něž byla schránka původně určena) poslal svou skutečnou e-mailovou adresu, protože tuto (!!) si nevybírám.
- 1× pozvání na rande adresované nějakému Míšovi, chcete-li jít, mělo se konat 4/7 2007 v osm večer před pumpou, podepsána Hanka.
- 1× upozornění na to, že byla dokončena oprava mé elektrické palmy (víte někdo, co to je?), a že si ji mám vyzvednout, celková cena 450 Kč, podepsán Ing. Tomek.
- 1× informace, že jsem mrcha, a že anonymní odesílatel přesně ví, kdo jsem a že si mě najde (od června 2006 zatím nenašel).
Rozhodl jsem se e-mailovou schránku zakonzervovat a dal si do kalendáře poznámku, abych se na ni opět podíval 20/1/2012. Za tři roky tedy uvidíme, co mi do té doby přijde. Jen mně bude trochu mrzet, kdybych pak musel ex post odmítat jménem Míšy či kohokoli jiného další pozvání na rande.