Hlavní navigace

Tak trochu jiných patnáct let

29. 12. 2005
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Poněkud zatlačeno do ústraní vánočním klidem zůstává nedávné výročí, jehož význam by nebylo slušné přehlížet. Před patnácti lety dostaly stamilióny budoucích internetových uživatelů vánoční dárek, jehož hodnota ani dnes nevyprchává - sir Tim Berners-Lee zkompiloval první verzi svého webového prohlížeče. Vynálezu, jehož vývoj se nakonec ubíral poněkud jinými cestami, než si jeho tvůrce představoval.
Aleš Miklík - nová karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Na dobu před patnácti lety si vzpomene snadno většina z nás (v našich podmínkách navíc tím snáz, že toto období je spjato s proměnou společenských poměrů v ČSR), ovšem pamětníků stejné doby „internetové“ tu nejspíš bude méně než onoho šafránu. Samotný Internet dosáhl území České republiky v říjnu 1991, takže v době, kdy Tim Berners-Lee představoval „světu“ svoji novou hračku, o ní drtivá většina Čechů nemohla mít ponětí. Ostatně by vám v oněch časech dost možná sami řekli, že o to ani nestojí.

Srovnávat situaci ve společnosti i na Internetu před těmito 15 lety a dnes je stejně nemožné jako pošetilé. Přes všechna předpokládaná očekávání však byl WorldWideWeb, jak se první prohlížeč na světě nazýval, poměrně pokročilý kus softwaru. Ostatně můžete se přesvědčit sami na stránkách Tima Bernerse-Leeho, kde jsou i dva pozoruhodné screenshoty tohoto okna do internetového světa „v chodu“. Browser podporoval základní navigaci, jak ji známe dnes (tlačítka „back“ a „next“ či „previous“) a dokonce umožňoval i úpravu vzhledu dokumentu podle šablon.

To však není vše, co je na celé historii prohlížečů zajímavé. Projdete-li si poznámky na blogu Tima Bernerse-Leeho či jeho rozhovor na webu eWeek, zjistíte rychle poměrně důležitou věc: browsery a celý web jako takový se vyvíjel o poznání jinak, než si jeho „vynálezce“ (slovo „otec“ je myslím v této souvislosti už dost zprofanované) představoval. WorldWideWeb by spíše než „prohlížeč“ zasloužil označení „editor“. Nepodporoval sice všechny interaktivní metody, o jakých jeho programátor uvažoval, avšak dokázal už vytvářet webové stránky a ty prohlížené také modifikovat. Původní představa Tima Bernerse-Leeho o Internetu totiž byla ta, že půjde o kreativní prostředí, kde jeho uživatelé budou moci svobodně a kolektivně informace sdílet a vyměňovat – ovšem myšleno ve smyslu společného prostoru.

Co to znamená? Dnes, chcete-li něco sdělit světu na Internetu, rozešlete hromadný e-mail (což je nepohodlné, má to malý dosah a nemalá legislativní rizika), nebo si vytvoříte svoje stránky (efektivnější, avšak aby si vás všiml opravdu velký kus webu, je nutné vynaložit značné propagační náklady). Tim Berners-Lee si však řešení takové situace představoval úplně jinak: navštívíte existující stránku, která vám nejlépe pro sdělení vyhovuje, a tu prostě upravíte – zanecháte na ní svůj vzkaz. Prohlížeče zkrátka měly disponovat zpětnou vazbou pro manipulaci s obsahem webových stránek.

Že je to pošetilé, neudržitelné, nesmyslné? Možná – avšak z pohledu dneška. Nezapomeňte, že Internet byl před patnácti lety striktně akademickou a výzkumnou sférou, nikdo nepředpokládal, že by o něj někdy projevily větší zájem firmy, vyrábějící třeba knoflíky, a zároveň lidé, toužící sdělit ostatním své zážitky ze včerejšího fotbalového zápasu. Web měl být jakousi celosvětovou podobou Wiki, otevřeného systému pro kolektivní zpracování informací.

UX DAy - tip 2

Ač by se možná ve světě počítačů našly i idealističtější myšlenky, které nakonec došly svého naplnění, v případě webu se tomu tak nestalo. Jeho vývoj začaly určovat jiné síly a dnes se můžeme už jen s úsměvem (a někteří s nostalgií) ohlížet na původní sen pana Tima Bernerse-Leeho. A jsem přesvědčen, že je tomu tak dobře. Vždyť si jen představte, jestli by vůbec bylo možné, aby se Internet rozvinul do dnešní podoby, kdyby web byl skutečně plně interaktivní, jak původně měl být. Která firma by do vývoje svého webu investovala, kdyby jej mohl v mžiku „rozbít“ kterýkoliv náhodný čtenář? Co by asi provedli s prezentacemi mezinárodních korporací nejrůznější aktivisté? Na webu firmy Nike by byla fotografie z dětské dílny někde v Asii, vyhledávače by fungovaly jen pokud by některý vandal nechal vyhledávací políčko netknuté, váš blog by byl nepravidelně mazán náhodně procházejícími návštěvníky…

Internet by zkrátka nebyl tou informační páteří a ekonomickým generátorem, jakým je dnes. Dost možná bychom stále posílali drahé faxy a počítače používali jako výkonné psací stroje – a právě proto patří stvořitelům webu a prvního prohlížeče velký dík. Ne proto, že se v některých odhadech budoucnosti mýlili, to je poměrně pochopitelné a lidské. Ale proto, že ji svojí prací umožnili jít tím „správným“ směrem.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je ředitelem médií vydavatelství Internet Info. V letech 2005 – 2008 působil jako šéfredaktor serveru Lupa.cz. Vystudoval Fakultu informatiky MU a Fakultu sociálních věd UK. Online komunikaci se věnuje i na svém blogu www.alesmiklik.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).