Hlavní navigace

Takové to tenkrát bylo

14. 2. 2007
Doba čtení: 22 minut

Sdílet

 Autor: 29
Včerejší patnácté narozeniny českého Internetu jsme oslavili vzpomínkovým článkem Jiřího Peterky a mnozí z vás jistě při té příležitosti sáhli do vlastní paměti pro nejeden autentický zážitek. Jak však vzpomínají na tehdejší časy lidé, kteří byli "přímo u toho", případně ti, kdo dnes do značné míry určují podobu a obsah českého Internetu?

Pokusili jsme se pro ten účel oslovit co nejširší okruh lidí, kteří by měli mít co zajímavého k těmto dávným časům říci. Ne každý z nich nám odpověděl, i tak se nám však sešel velmi pěkný soubor vzpomínek, které pamětníky jistě pohladí po duši. Texty uvádíme v nezkráceném znění, pouze místy lehce upravené pro snazší vzájemnou návaznost.

A navázat můžeme rovnou na včerejší článek Jiřího Peterky (Českému Internetu je 15 let), když dáme slovo Janu Gruntorádovi, „otci“ akademické sítě CESNET:

V roce 1987 jsem pracoval na Oblastním výpočetním centru vysokých škol, které sídlilo na Českém vysokém učení technickém v Dejvicích v Praze. Byl jsem vedoucím oddělení počítačových sítí a měl na starosti dva sálové počítače EC 1045 a jejich komunikační infrastrukturu. V té době jsem dálkově studoval aspiranturu na katedře telekomunikací na fakultě elektrotechniky ČVUT v Praze (dnešní doktorandské studium). V témže roce vypsalo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy konkurz na čtyřměsíční stáž pro aspiranty na Technické univerzitě v Lyngby v Dánsku. Konkurz jsem vyhrál a začal vyjednávat, na kterém pracovišti Technické univerzity v Lyngby bych mohl stáž absolvovat.

Pracoviště, které mělo na starosti počítačové sítě (UNI-C), mě odmítlo přijmout, údajně mělo zákaz přijímat stážisty ze zemí za železnou oponou. Nakonec jsem se dohodl na stáži s profesorem Mortensenem z katedry telekomunikační techniky. V rámci stáže, kdy mi přes noc pravidelně prohrabávali pracovní stůl, jsem pracoval na aplikaci signálových procesorů v modemech pro tehdy špičkovou rychlost 9,6 kbit/s. Jednoho dne mě šéf poslal podívat se na konferenci, která se konala v Kodani, a tam jsem v rohu místnosti zahlédl skupinu lidí, kteří seděli u terminálů střediskového počítače IBM a místo poslouchání přednášek urputně bušili do klávesnic. Ptal jsem se, co ti lidé dělají, a dozvěděl jsem se, že vyřizují elektronickou poštu. Zeptal jsem se, zda bych také mohl dostat účet pro využívání elektronické pošty, ale bylo mi slušně řečeno, že to na pár měsíců nestojí za to a že bych si pravděpodobně neměl s kým dopisovat (propojení na pracoviště v zemích bývalého východního bloku tehdy samozřejmě neexistovalo).

Po návratu ze stáže jsem se snažil, aby se pracoviště, kde jsem působil, začlenilo do mezinárodních akademických počítačových sítí. Na dotazy adresované příslušným funkcionářům v zahraničí jsme dostávali zdvořilé odpovědi, že to není vzhledem k omezením COCOM možné.

Po politických změnách v roce 1989 jsme obnovili výše uvedená jednání a v říjnu 1990 se podařilo realizovat připojení do počítačové sítě EARN (European Academic Research Network), která byla evropskou odnoží americké sítě BITNET. Vlastní propojení jsme díky osobním kontaktům realizovali datovým okruhem 9,6 kbit/s z Prahy na Univerzitu Jana Keplera v rakouském Linci. Síť EARN byla počítačová síť střediskových počítačů firmy IBM. Tato síť umožňovala přenos souborů a elektronické pošty, neumožňovala vzdálený přístup (telnet). Proto jsme začali uvažovat o připojení do Internetu.

Internet interaktivní připojení umožňoval, ale možná ještě významnější bylo, že protokol Internetu byl otevřený, to znamená, že nebyl vlastnictvím některého z výrobců počítačového hardwaru. Díky nakoupení kvalitnějších modemů se podařilo zvýšit kapacitu datového spoje do Lince na 2×9,6 kbit/s a po opatření prvního multiprotokolového směrovače CISCO IGS jsme připojili v lednu 1992 uzel počítačové sítě EARN (IBM 4341) také protokolem TCP/IP. A na 13. února 1992 jsme pozvali zahraniční hosty, kteří nám s realizací připojení na Internet pomáhali – pana Steva Goldsteina z NSF (National Science Foundation) z USA, pana Wilfrieda Machsteru a pana Guenthera Schmittnera z Univerzity v Linci.

Na realizaci připojení na Internet se aktivně podílela parta počítačových nadšenců z různých pracovišť vysokých škol , kteří se začali pravidelně na ČVUT v Praze scházet, a tyto schůzky dostali pracovní název „Velký chural“. Jak už z názvu plyne, schůzky byly velmi neformální a každý mohl uplatnit svoje návrhy a náměty. V uvedené skupině vznikl také návrh předložit ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) návrh na projekt Vybudování počítačové sítě vysokých škol s připojením do Internetu, který se MŠMT rozhodlo v roce 1992 financovat na tehdejší dobu obrovskou částkou 20 milionů korun. Tak vznikla počítačová síť CESNET, jejíž slavnostní otevření bylo 15. června 1993 na ČVUT v Praze.

Provoz počítačové sítě CESNET zajišťovalo ČVUT v Praze, které na provoz po vyčerpání původního grantu dostávalo od MŠMT příspěvek. V průběhu roku 1994 inicializoval tehdejší náměstek ministra školství prof. Ing. Emanuel Ondráček, CSc. vznik tzv. Rady počítačové sítě CESNET, která byla jeho poradním orgánem a do které byli přizváni také zástupci Akademie věd. Od roku 1994 jsme formou hospodářské činnosti začali připojovat také zájemce mimo vysoké školy a Akademie věd. To mělo ale za následek, že na základě tlaku komerčních poskytovatelů internetových služeb v prosinci 1995 MŠMT centrální financování ukončilo. Od ledna 1996 museli provoz této sítě hradit uživatelé a tento fakt velmi přispěl k založení sdružení CESNET v březnu 1996.

Za klíčový moment pro rozvoj českého Internetu považuji realizaci připojení pevným datovým okruhem do Lince, následně velmi osvícené poskytnutí grantu z MŠMT na postavení sítě CESNET a dále vznik právních subjektů, které zajišťují klíčové činnosti, jako jsou NIX.CZ, který koordinuje peering, a CZ.NIC, který provozuje doménu nejvyšší úrovně .cz. Samozřejmě rozvoji Internetu velmi pomohla liberalizace telekomunikačních služeb, která byla u nás zahájena na podnět z Evropské unie v roce 1996.

Jak hodnotím současný stav (českého) Internetu v porovnání s dobou v jeho začátcích? Počátky Internetu byly založeny na fandovství, veškerá klíčová rozhodnutí, jako jsou přidělování domén jednotlivým organizacím, dělala parta technicky založených nadšenců. Později, když se Internet komercializoval a začala se kolem něj motat spousta peněz, se mezilidské vztahy často zhoršily a začaly převládat komerční zájmy jednotlivých osob a organizací.

Dalším přímým účastníkem spouštění českého Internetu byl také Pavel Satrapa, který byl dokonce i u začátků Internetu rakouského:

V první polovině roku 1991 jsem tam byl vyslán svou univerzitou na stáž, abych nasál informace o počítačových sítích. Shodou okolností zrovna v době mého pobytu došlo k zavedení Internetu do rakouské akademické sítě ACOnet. Dřívější BITNETovské služby založené na elektronické poště se změnily v interaktivní komunikaci. Respekt u pracovníků výpočetního centra innsbrucké univerzity jsem vzbudil stažením megabytového souboru, což bylo považováno za heroický výkon. Kdybych byl Indián, dostal bych pravděpodobně jméno Stáhl megabyt z Internetu.

Po návratu jsem se přirozeně zajímal o vznik podobné sítě u nás a začal dojíždět na pražské ČVUT na schůzky Velkého churalu, neformální skupiny odborníků, která se snažila o zavedení Internetu pro domácí univerzity.

Typickými službami té doby byla elektronická pošta, přenosy souborů po FTP a vzdálené přihlášení telnetem. Web sice již existoval, ale v podstatě se o něm nevědělo. Ještě před ním se rozmohl Gopher, který byl ale webem záhy překonán a odsunut na smetiště dějin.

Ohledně financí zaslouží ocenění tehdejší rektoři domácích vysokých škol, kteří se dokázali dohodnout na společném zájmu a podpořili jejich propojení. Díky tomu bylo z rozpočtu vysokých škol vyčleněno několik desítek milionů korun, jež daly vzniknout CESNETu. Největším zádrhelem pak byl skluz dodávky směrovačů a dalšího vybavení z prosince 1992 do ledna 1993. To zní jako banální zdržení, ale 1. ledna se narodilo DPH a dodávka byla rázem dražší o několik milionů korun, které nebyly…

Když ponechám stranou samotný jeho vznik, viděl bych jako klíčové momenty českého Internetu především dvě události. Jednou z nich byla liberalizace datových služeb a telekomunikačního trhu. Konkurence, jež díky ní vznikla, vedla k poklesu cen, zlepšení služeb a tím pádem masovému zájmu o Internet. Za druhou podstatnou událost považuji vznik Seznamu, který názorně předvádí, že v Česku lze postavit a dlouhodobě provozovat úspěšnou firmu podnikající v internetových službách.

Současný stav (českého) Internetu v porovnáním s dobou v jeho začátcích pak hodnotím asi jako Hikari expres v porovnáním se Stephensonovou Raketou.

A co mi dnes na Internetu nejvíce chybí či naopak přebývá? Asi nejvíc postrádám úřady. Situace se sice postupně lepší, ale především státní správa má myslím v této oblasti ještě dost co dohánět. A přebývají mi všechny ty báječné nabídky, jichž dostávám několik desítek denně. Děkuji pěkně, ale převodů milionů dolarů se neúčastním, do lékárny trefím a na velikosti svého penisu nic měnit nehodlám.

V zahraničí se také k Internetu poprvé dostal Petr Ulrich, zakladatel prvního českého e-shopu:

S Internetem jsem se setkal již v roce 1991 v kalifornské kolébce Unixu, v Berkeley. Bylo to postupně přes BBS, FidoNET, Bitnet a Uucp. Opravdu dřevní doby.

Mé úplně první setkání s Internetem bylo zprostředkovaně přes knihu The Cuckoo’s Eggs od Clifforda Stolla. Byla to má bible, ve které Stoll detailně líčil, jak v Lawrence Labs v Berkeley v 80. letech chytal hackera z NDR :-)… Kniha mě tak dostala, že jsem pár měsíců na to už v těchto laboratořích sám pracoval, a to na projektu KomenskýNET. Chtěl jsem po svém návratu do ČR vytvořit počítačovou síť pro střední školy postavenou na hybridní technologii FidoNET a Internet. Heslo tohoto projektu znělo počítačová komunikace do každé vísky a vesnice ;-). Dokonce tento projekt podpořila i Masarykova univerzita, kde jsem tehdy studoval v 1. ročníku. Projekt bohužel skončil, protože školy v té době neměly ani telefonní linky :-).

Odsud už nebylo daleko k tomu začít psát business plán a hledat investory pro svou firmu INET, a.s. Ty jsem hledal v USA a nakonec je našel v ČR. Byl rok 1994 a já jim vysvětloval, jak úžasná „bomba“ Internet je a hlavně bude. Investoři mě dva roky vyhazovali, až jsem je nakonec přesvědčil slibem, že pomocí Internetu zlevním faxování. To bylo konečně srozumitelné.

Už v té době jsem založil první český internetový obchod s názvem Virtuální Obchodní Dům, pozdější Shop.cz. Na Invexu v roce 1995 si ho lidé pletli s virtuální realitou a mysleli, že mluvím o ňákém internátu. Jedinou rozumnou ukázkou možností Internetu a webu v té době byly stránky www.whitehouse­.gov.

Byla to úžasná doba a stejně tak lidé okolo. Každé použití URL nebo e-mailu na cizí vizitce nebo v médiích bylo průlomem. Kdysi jsem měl 100 procent českého e-commerce trhu, který měl hodnotu 0 korun, dnes jdou obraty internetových obchodů do miliard… Vzpomínám si na první zabezpečenou platbu kreditní kartou, s niž jsme tehdy s IBM a Komerční bankou byli první ve střední Evropě a čtvrtí na světě.

Byl jsem u fenoménu Internetu téměř od jeho úplných počátků v ČR i v USA. Dodnes mě fascinuje, jakou samozřejmostí se stal. Ještě lepší na tom ale je vědomí, že jsme pořád teprve na začátku ;-)

Dalším z významných průkopníků elektronického obchodování v Česku je Ondřej Fryc, ředitel Mall.cz:

Poprvé jsem se potkal s Internetem v rámci akademické sítě na VŠE kolem roku 1994. Internet se vyučoval na 7" monochromatických a zeleně zářících terminálech, uzavřených do učebny za olověnými dveřmi. Člověk si připadal jako skutečný vědec :-). Na cvičeních jsme dostávali složité úkoly typu z libovolného serveru jinde než u nás na škole stáhněte libovolný soubor a byl to klíčový úkol pro zápočet.

V roce 2000, kdy na Internetu začínala naše společnost, byl už Internet úplně někde jinde. Internetová bublina byla na svém vrcholu. V té době existovala velice silná a jasně definovaná skupina internetových „otců zakladatelů“ (Ivo Lukačovič, Jiří Hlavenka, Daniel Dočekal a další). Dobře si pamatuji, jak tehdy ten, kdo nechodil na Novotného lávku, jako by v Internetu ani nebyl. Ať se na mě pánové nezlobí, ale zvenku to vypadalo trochu jako elitářský klub. Rozumělo se samo sebou, že nové internetové projekty přicházely právě od těchto nositelů vizí a „vetřelcům“ se do této komunity nepronikalo zrovna lehce. Vzpomínám na to rád… ta doba měla něco do sebe. Spouštělo se mnoho nadšeneckých projektů a realizovaly se spousty vizí.

Dnes je Internet zase úplně jinde. Dnes je to hlavně o penězích, stejně jako každý jiný už zavedený obor.

Tomáš Maršálek, dnešní ředitel výše zmíněného sdružení NIX.CZ, začínal s Internetem jako mnozí jiní také u CESNETu:

Poprvé jsem se setkal s Internetem na konci roku 1994, kdy jsem ve společnosti SFMT (dnes GTS) pomáhal zprovoznit VSAT Internet spoj na CESNET. Rychlost byla 0–5 kbit/s a díky dvojímu satelitnímu skoku a sdílenému pásmu latence někdy i řádově desítky sekund. To byla doba…

Po dobu mého působení v GTS bylo připojování k Internetu moje hlavní práce a v jeho budoucnost jsem věřil. K rozšíření Internetu v ČR a jeho využívání došlo v fakticky až v polovině roku 1995 nástupem několika poskytovatelů, koncem roku 1995 myšlenka vytvoření NIXu a pak už to „jelo“.

Do budoucna vidím úplné vymizení některých současných služeb a nahrazení internetovou komunikací jako např. fax.
Internet přinesl i některá negativa jako např. závislost na Internetu a e-mailu, „bad traffic“ v podobě spamů, virů, podvodů atd. Za to Internet nemůže, neb je to na samotných uživatelích, jak Internet budou používat a jak se bude nadále vyvíjet.

Dalším z „akademiků“ byl v té době také Michal Krsek:

S Internetem jsem se potkal na Západočeské Univerzitě v Plzni, kam jsem na podzim 1992 nastoupil. Z té doby člověku zůstanou v paměti pouze fragmenty.
Vzpomínám na fantastickou kapacitu 19,2 kbit/s, kterou tehdy měla k dispozici celá škola, a na interaktivní přístup na vzdálené systémy BBS.

Vzpomínám na kolegu, který nosil celý tehdejší archiv Aminetu (tuším kolem 1 GB) na disketách o kapacitě 880 kB.

Vzpomínám na sobotní docházku do počítačových studoven, protože o víkendu těch 19,2 kbit/s v­ytěžovalo poměrně dost lidí.

Vzpomínám na doporučení administrátorů sítě, abych si zkrátil signaturu, že deset řádek plýtvá kapacitou.

Internet přes okno terminálové emulace (telnet/rlogin) nebyl o nic méně vzrušující, než je dnes v době posílání videa pro zjištění stavu konvice. Online hry – MUDy – nebyly o nic méně hratelné než současný War of Warcraft.

Přes všechen technologický rozvoj v poslední době mi v paměti zůstal především dojem, že Internet byl prostředím, které bylo podstatně klidnější a komunikace měla vyšší úroveň.

Jinými slovy, moje role byla skutečně marginální, pokud vůbec stála za zaznamenání :-) Faktem je, že Internet skutečně je věcí, která změnila společnost, a jsem rád, že jsem ho mohl využívat prakticky od začátku.

Mezi „early adopters“, kteří začínali s Internetem v prvních fázích jeho vzniku v Česku, byl i Ondřej Filip, výkonný ředitel sdružení CZ.NIC (správce české domény):

K mému prvnímu setkání s Internetem došlo v roce 1993, pamatuji si, jak tehdy ještě dobíhala doména .cs. Získal jsem tehdy účet na serveru Virgo Jihočeské Univerzity. Byl to takový starý, ne příliš uživatelsky přívětivý Unix. V sále, který jsem navštěvoval, bylo několik textových terminálů a já byl už od samého začátku naprosto uchvácen možnostmi e-mailového klienta ELM nebo využíváním služeb FTP či Gopher. Trávil jsem tehdy v tom sále hodně času, odcházel jsem obvykle až jako poslední. Prostě jsem hned od začátku Internetu propadl a to nadšení mi vydrželo až dodnes.

Dívat se na dnešní stav je skutečná radost, nic už nepřipomíná ty staré časy, ale zároveň je Internet postaven na stále stejných principech. Nostalgickou náladu mívám snad jedině, když promazávám mailbox plný spamu. Vzpomínám si, jak jsem se dříve těšil, až mi někdo napíše…

A jak na své první seznámení s Internetem vzpomínají jeho „dobyvatelé“ z „druhé vlny?“ Jmenovec Ondřeje Filipa Ondřej Neff má s některými svými „kolegy“, zmíněnými výše, společné to, že se Internet poznal na půdě pražské ČVUT:

Na první setkání s Internetem si pochopitelně vzpomínám zcela přesně: na Bohemiaconu (sci-fi setkání) v Ústí nad Labem jsem se seznámil s Pavlem BVer Šuchmanem a jeho kamarády z elektrofakulty v Dejvicích. Pozvali mě k sobě na fakultu, pracovali tam tenkrát jako pomvědové či co v laboratoři rozpoznávání řeči. Vypadalo to tam jako ve fyzikálním kabinetu – dlouhé stoly, na nich elektroharaburdí. Jedno z těch haraburdí byl počítač připojený k Internetu.

BVer se mě ptal, co bych chtěl na Internetu najít. Já na to, že něco o Williamovi Gibsonovi. Šlo to ztuha, ale nakonec se dobrá věc podařila a já si odnášel výjezd z tiskárny, povídání o Gibsonovi. Čímž jsem strčil prsty do mandlu.

Já do té doby byl klasický „DOS boy“, „Windowsy“ jsem nenáviděl (z čehož je vidět, že jsem byl docela rozumný člověk). Kluci mě donutili přejít do „pětadevadesátek“ a zařídili mi připojení. Tehdy jsem dostal první e-mailovou schránku neff zavináč login cz. Mám ji dodnes. Kluci už tenkrát měli e-zine, jmenoval se AmberZine, a jeho trosky jsou na netu dodnes, včetně mého prvního příspěvku – povídání o Julesovi Verneovi a o verneovkách vydaných v 19. století firmou Vilímek. Učil jsem se HTML podle šmíráku, který se vešel na dvě stránky A4. Však ty moje první pokusy vypadají podle toho.

Záhy jsem pochopil, že smysl mají především takové stránky, které často mění obsah, nejlépe denně. Tak se zrodila idea deníku. Spojil jsem se s Tomem Vildem, grafikem firmy Eunet. Tak vzniknul v dubnu 1996 Neviditelný pes na adrese pes.eunet.cz. I tahle adresa v jistém smyslu žije dodnes a vede na současného Psa.

Internet jsem tehdy bral velmi vážně, nicméně jsem přece jen byl skeptický v otázce, zdali dokáže převálcovat klasická média. Byl jsem přesvědčený, že to bude doplňkové médium. Dnes vidím, že je to přinejmenším rovnocenné médium – a v mnohých ohledech hlavní zdroj informace. Kupříkladu, nechtěl bych dnes být v botách těch lidí, kteří publikují tištěné encyklopedie, a nechápu lidi, kteří je kupují – proč to dělat, když existuje Wikipedie? Za zlom pokládám příchod Google a v novější době YouTube. A jsem zvědav, kdy internetová reklama převálcuje reklamu v klasických médiích. Myslím, že ta doba není daleko, pokud tu už není.

K internetové reklamě i začátkům Neviditelného psa má ostatně co říci i Kateřina Hrubešová, výkonná ředitelka Sdružení pro internetovou reklamu:

Svůj první kontakt s Internetem, a to s verzí velmi legrační, porovnám-li to s dnešní realitou, jsem prožila v jedné ještě dnes existující redakci, kde jsem si odbývala své elévské roky. Články jsme psali na T602, používali diskety a zbytek národa na nás koukal jako na studnici technologií a pokroku. V té době totiž být novinářem znamenalo být někdo, byli jsme právem na to hrdí a považovali jsem si toho.

Internet se potýkal především s technologickými problémy, kdy připojení mělo rychlost typu „šnek“ a spadlo pětkrát za hodinu, a taky obsah byl chudičký. Přesto nebo právě proto to bylo báječné. Tehdy poprvé se přede mnou objevil prostor čtvrté dimenze, takový soukromý matrix. Každý den ráno jsme hltali Psa a mnohé, co jsme četli, mělo příchuť zakázaného ovoce. Vždyť to, co jste našli na Internetu, v novinách ani nemělo šanci na otištění.

Vzpomínám, to už bylo v M.I.A., jak jsme s Ondřejem Neffem domlouvali první smlouvu o mediálním zastupování. Jeho Neviditelný pes byl, tuším, první exkluzivně zastupovaný server v Čechách. Vymýšleli jsme principy smluv, ceníky, způsoby plateb a – reklamy. Začaly přibývat další weby, konkurenti, agentury a klienti…

Ono okouzlení Internetem mi zůstalo dodnes. Jenže dneska se podívám na film, stáhnu video, prohlídnu si televizní zprávy, aniž bych u počítače strávila půlku života. A dcera naprosto nechápe moji nefalšovanou radost nad každým megabitem rychlosti navíc – inu, jiný svět, jiná generace.

A jak vzpomíná na své začátky s Internetem Ivo Lukačovič, zakladatel portálu Seznam?

Poprvé jsem se k Internetu připojil na ČVUT. Martin Holečko (dnes Etnetera), můj tehdejší spolužák, mi prozradil, že když požádám vedoucího katedry o doporučení, že potřebují Internet pro vědecké účely, dostanu k němu přístup. Udělal jsem tak a dostal jsem se na počítačový sál k textovým terminálům, které byly připojeny k Internetu. Jediná tehdejší internetová aplikace byl telnet. Ten všichni používali k hraní takzvaných MUD her. Internet mě začal bavit, až když jsem na něm objevil službu Gopher, což je předchůdce dnešní služby WWW. Zamiloval jsem si jej, až když se na něm objevil Mosaic, první grafický WWW prohlížeč.

Již tehdy jsem věděl, že Internet změní všechno.

Současný stav je uspokojivý. Cena ADSL je přijatelná, kvalita dobrá. Snad jen je trochu škoda, že přes 80 procent ADSL přípojek (pokud se nemýlím) je od jednoho poskytovatele.

Jeho „kolega“ z portálu Centrum, Ondřej Tomek, o významu Internetu také nepochyboval:

S Internetem jsem se poprvé setkal někdy kolem roku 1994 ještě jako student. Díky tomu, že jsem byl ve studentské organizaci AIESEC, která úzce spolupracovala s mojí univerzitou, jsme měli Internet přímo v naší studentské kanceláři. Tenkrát jsem Internet vnímal spíš jako „rychlého nosiče zpráv“, neměl jsem ale pochyby o jeho velké budoucnosti.

V polovině roku 1996 jsem na několik týdnů odjel do USA a musím se přiznat, že tam pro mě Internet teprve získal jasnou tvář a uvědomil jsem si, že to je přesně místo, kde chci podnikat. Cestou do USA jsem měl kufr plný oblečení. Cestou zpět kufr plný časopisů, instalačních disket a propagačních materiálů různých výrobců počítačů. Měl jsem zavazadla tak „narvaná“ dokumenty, že jsem překročil povolenou váhu a na letišti jsem musel několik časopisů nechat.

Po návratu, to jsem byl studentem čtvrtého ročníku a zároveň jsem pracoval u Johnson and Johnson, jsem ukončil pracovní poměr a začal podnikat na živnostenský list svého spolužáka. Společně jsme „založili“ živnost Česká informační společnost, psáno červeně, modře a bíle. Postavili jsme náš první server www.netstart.cz, s využitím MS FrontPage. Byl to server určený pro studenty Univerzity Pardubice.

Neměli jsme vlastní kancelář, vše jsme proto dělali z pokojíčku mého kamaráda. Server jsme aktualizovali nošením diskety k providerovi CZ Com (už neexistuje). Zjistili jsme, že náš server je populární a navštěvuje ho velké množství studentů i z jiných škol. Začali jsme nabízet zaměstnavatelům, že přes náš server mohou studentům nabízet práci. Nejdřív jsme jim vysvětlili, co je Internet, a vzápětí, co je to NetStart. V roce 1996 jsme realizovali obrat cca 70 tisíc korun.

Rok nato jsme založili společnost NetCentrum, přizvali k nám dalšího známého z AIESEC Oldu Bajera a přejmenovali server na www.academica.cz. V roce 1998 jsme udělali velkou roadshow o Internetu po celé republice a v roce 1998 jsem se rozhodl, že zkusíme udělat „Václavák na Internetu“. Jednali jsme s Atlasem o spolupráci a kapitálovém vstupu do Atlasu. Nevyšlo to, takže v září 1999 jsme spustili Centrum.cz a v roce 2000 Centrum.sk.

A do portálové třetice, David Duroň z Atlasu ke svým začátkům na Internetu říká:

S Internetem jsem se setkal poprvé v roce 1993 na vysoké škole. Kamarád mne tenkrát upozornil, že v počítačové učebně byl právě zprovozněn Internet se vším tím kouzelným obsahem. Já tam tenkrát naběhl a hledal obsah, o kterém v té době každý mluvil – našel jsem akorát telefonní seznam VŠE, informace o katedrách a další věci školy. Až potom jsem si ujasnil, že jsem nebyl na Internetu, ale jenom na školním intranetu. Přes tohle malé faux pas používám Internet od té doby pravidelně a troufám si říci i nadstandardně.

Internet se stal v té době také velmi dobrým důvodem, proč se učit jazyk. Z obsahu českého Internetu si z té doby vybavuji zejména Mobil.cz, který jsem oslova hltal.

Mám-li hodnotit z odstupem času, jestli mně vývoj Internetu nějak překvapil nebo ne, tak vzhledem k mému tehdejšímu věku asi nepřekvapil. Po celou dobu jej přijímám jako fakt. Stejně jako mobilní telefony, které dosáhly srovnatelné revoluce. Je to dáno ale určitě tím, že mladí lidé tolik nad novinkami nepřemýšlí, jsou zvyklí je přijímat jako na běžícím páse. Pokud někoho překvapuje, tak jsou to určitě naší rodičové.

Dana Bérová, bývalá ministryně informatiky, se k Internetu dostala rovněž díky pražské ČVUT:

S Internetem jsem se poprvé setkala v Praze na ČVUT, kde studoval jeden můj spolužák z gymnázia a nadšeně mi ukazoval první komunikaci po síti. Tehdy, kdy počítače zdaleka nebyly dostupné pro každého, mi nejzajímavější připadala možnost výměny informací a spojení mezi vědeckými pracovišti a výzkumnými institucemi. Zdálo se mi to zajímavé, ale nedovedla jsem si představit, že Internet a e-mail se stanou tak důležitou součástí našeho života.

Dnes téměř každý můj den začíná i končí kontrolou e-mailové schránky a hlavních zpravodajských serverů. Jakou soukromá uživatelka jsem naprosto spokojená, když jsem se však na ministerstvu informatiky zabývala využíváním Internetu ve veřejné správě, cítila jsem někdy obavy, zda je síť dostatečně stabilní a odolná, aby skutečně unesla všechny nároky, které na ni dnes klademe. Je totiž stále jasnější, že bez správného fungování Internetu by dnes nemohly pracovat státní správy v mnoha zemích.

A jak na svá učednická léta s Internetem vzpomíná známý počítačový matador František Fuka?

Dost složitou vylučovací metodou jsem dospěl k závěru, že jsem se s Internetem poprvé setkal pravděpodobně v roce 1993. Tehdy jsem na jedné z pražských BBS objevil textový browser (pravděpodobně nějakou variantu Lynxu), skrz který se dalo dostat do Internetu, takže jsem si mohl z domova, přes svůj modem, prohlížet jakousi internetovou databázi videoher a stahovat erotické povídky z Ameriky. Přibližně ve stejnou dobu jsem objevil existenci e-mailu a začal ho poprvé používat prostřednictvím brány FidoNet → Internet.

Nebudete tomu možná věřit, ale už tehdy existovala filmová databáze IMDB.com. Ovšem museli jste ji prohledávat pomocí dotazů, které jste zasílali e-mailem (tudíž vám kvůli pomalosti FidoNetu výsledek dotazu dorazil po několika dnech) – nebo jste si mohli celou databázi stáhnout domů ve formě textových souborů – což jsem udělal (za pomoci kamaráda, který měl ve škole rychlejší připojení než můj modem 2400 baudů). Už tehdy mi přišlo fantastické, že pomocí Internetu se můžu okamžitě dívat na data, která se nacházejí na druhém konci světa, a uvažoval jsem o tom, jak by se to dalo využít k vytváření úžasných her, pokud někdy, v nějaké sci-fi budoucnosti, budu mít třeba deset kamarádů s Internetem.

Teprve asi o dva roky později jsem poznal první internetový prohlížeč (Netscape 1) a kvůli němu jsem si vlastně poprvé v životě nainstaloval Windows (verzi 3.1, samozřejmě kradenou). Šok z toho, že najednou vidím na internetu barevný proporcionální text a obrázky, ovšem už nebyl zdaleka takový, jako to prvotní poznání, co je ten Internet zač.

Když si vzpomenu na své tehdejší teorie, tak mě vývoj Internetu od té doby nijak příliš nepřekvapil – ani co do rychlosti, ani co do směru. Neodhadl jsem pouze to, jak velké procento jeho uživatelů budou naprostí idioti a jak tato skutečnost donutí většinu internetových a počítačových společností, aby se těmto idiotům přizpůsobovaly. A také jsem netušil, že bude existovat tak odfláknutý internetový prohlížeč, který v kombinaci s odfláknutým operačním systémem připustí, aby se mi zaviroval počítač jen tím, že budu surfovat po Internetu (čímž myslím většinu prohlížečů, ne jen MSIE). Taková obrovská bezpečnostní bota by mi tenkrát byla k smíchu a už vůbec bych nevěřil, že se na její opravě bude marně pracovat roky a roky.

BRAND24

Pokud jste dočetli až sem, jistě máte hlavu plnou vzpomínek na své vlastní začátky s (nejen českým) Internetem. Svěřte je tedy bez obav diskusi, jistě nebudete sami. A pokud budete chtít zmínit níže uvedenou tajuplnou stopu, kladoucí počátky českého Internetu do ještě památnější minulosti, tak ano, i o té víme a pracujeme na jejím ověření.

Rychle sipy a Internet

Autor koláže: Jan Krutil, s použitím kreseb Václava Junka

Chtěli byste se vrátit do časů svých začátků s Internetem?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).