V čem je tarifní nabídka mobilních operátorů nedostatečná

Nedávno jsem si povzdechl, že nabídka tarifů mobilních operátorů z nemalé části nerespektuje realitu trhu. Tím nemyslím ceny, ale strukturu tarifu. Doba, kdy uživatelé byli sami za sebe, už je dávno pryč. Uživatelé se rozdělili na tři hlavní proudy: živnostníky, domácnosti a firmy. Firmám operátoři do zadku lezou, domácnosti tam posílají. Proč???

Když jsem toto téma diskutoval nedávno se zástupci operátorů, nevypadalo to, že je pro tento přístup nějaký logický důvod kromě toho, že by se muselo znovu sáhnout do systému účtování a za drahé peníze provádět úpravy, ke kterým není na trhu žádný tlak konkurentů, jen od zákazníků. A ti mají smůlu, rozhodnout jinak se nemohou. Jen v kostce, o jaké přístupy k tarifům jde?

Domácnosti

Dnešní „mobilní situace“ v domácnostech bývá taková, že děti mají typicky prepaid karty, rodiče tarif, umožňuje-li to operátor, pak více telefonující má tarif a méně telefonující rodič má partnerskou kartu. K pohodlí to má daleko, při dvou dětech záhy musíte hlídat a spravedlivě podělovat dva kredity, k tomu dva účty od telefonu, vše v rozdílných sazbách a zejména u prepaid karet i na dosti vysokých minutových sazbách. Řešení by bylo podobné, jako u firem: nabídnout společný tarif pro domácnost založený na společném minimálním měsíčním plnění (měsíčním paušálu) a shodných sazbách pro všechny zúčastněné. Co na tom, že děti provolají málo, alespoň nevolají za šest korun na minutu a tři kačky za esemesku. K tomu řízení útraty s nastavením limitu pro číslo a s možností volat v rámci „domácnosti“ i po dosažení limitu, aneb proč by se dítě nemělo dovolat rodičům…

Jste-li rodič, mnoho u operátorů nepořídíte. Kdyby se daly zkombinovat nabídky všech tří, nějak by se to ještě dalo. U T-Mobile pořídíte kartu Happy Partner s poměrně složitou nabídkou, kdy počet vydaných SIM karet závisí podle měsíční útraty a ne podle toho, kolik potřebujete. Méně fajn je, že nabídka je primárně určena pro menší společnosti, nikoliv domácnosti, ale nad tím už jsem plakal. Tarif T-Mobile Rodina je pokus naúčtovat další poplatky nad rámec zaplacených tarifů nebo drahých Twist karet – děkuji, nechci.

Vodafone Rodina – také není řešením, opět jde jen o příplatek za službu levnějšího volání mezi telefony v rodině. Společné vyúčtování, o tom si nechte zdát. Alespoň, že funguje složitá SOS SMS, která umožní dítěti kontaktovat rodiče, i když nemá kredit. Pokud bude vědět, jak…

O2 má nabídku tarifů a balíčků tak složitou, že na to potřebujete poradce, tarif pro rodinu tu není, řešením je naordinovat dětem O2 Zero a handlovat je přes šestikorunové hovory nebo O2 Tandem, který vás jistě nadchne přehlednou tabulkou, kdy jak a kdo co získá. (Ano, v monitoringu O2 tohle zase vypadne jako negativní hodnocení, ale zkuste tu tabulku interpretovat nějak pozitivně…)

Vybrali jste si? Nu, pravděpodobně to flikujete, jak se dá a nedá. Dětem občas dojde kredit, vy přeplácíte, žena doplácí. Alespoň, že jste se vyřádili na zrušení pevné linky. A má to za to!

Datový gastarbajtr

Mobilní data dorazila do Česka. Ano, skutečně. Z mobilu se dá přistoupit na web a notebook můžete taky připojit. Někdy. Někde. Bohužel vývojáři web aplikací nepočítali s tím, že mobilní Internet se v Česku zasekne na vývojovém stupni GPRS, tak přístup do firemniho intranetu si vyžádá zhruba jedno mega stažených dat. Cvičně jsem kouknul na iDNES, jeho titulka s reklamou má 676 KB. Pokud jste si zaplatili u Vodafone jednodenní připojení za 17 Kč na den, tak s limitem 5MB FUP můžete titulku iDNES navštívit sedmkrát. Měli jste si koupit papírové vydání, vyšlo by vás to mimo pondělka a čtvrtka o dvě káble levněji.

Nu co, namítnete. Koupím si do svého smartphone nelimitovaný tarif za oněch sedm kilo. I učiníte tak. Následně zjistíte, že připojovat se z notebooku přes mobil není tak pohodlné, jak to původně vypadalo. Párujete bluetooth, ono to běží různě. Nota bene nemáte zrovna operátora, který by v místě běžel nějak solidně. Prohazujete sim karty, máte-li větší rozpočet, máte O2 s CDMA/3G/GPRS plus záložní EDGE zařízení pro místa, kde O2 běží jen na GPRS a takových je dost. Máte-li menší rozpočet, jste namydlení, protože s přirozeně mizernou rychlostí mobilních dat a nízkou ochotou našich operátorů nabídnout rychlejší standardní data vestavěná do mobilu je to těžké. Časem rezignujete, koupíte si USB modem s 3G. Pak přijdete na to, že pro občasnou slušnou rychlost by se hodil U:fon s platbou za čtvrthodiny nebo za den – že vlastně vyjde cenově příhodně. Bohužel jen v oblastech, kde zrovna funguje, v řadě oblastí se plazí jako šnek a pokud jste pechfogl, který skočil na trik zelenému modemu, budete to mít s Ufoními daty nahnuté. Dobrá rada, kupte ten černý, anténa je grunt.

Řešením by bylo rozšíření nabídky předplacených datových tarifů s časovým trváním, tedy to, že si za 20 Kč můžete několik hodin surfovat – tedy to, co nabízí U:fon (kde to degraduje spolehlivost), nebo Vodafone, kde je 5 MB v dnešním světě nereálný limit. Mohli byste mít potom k externímu USB modemu více SIM karet a přehodit je podle toho, která vám v místě pojede nejjistěji.

I tohle je zatím nereálný požadavek. Datová nabídka je podle našich operátorů dostatečná a „nejsou indikace, že by zákazníci měli jiné potřeby“.

EBF16

Berte tento článek prosím jako indikaci, že by potřebovali.

Poznámka na závěr: nejsou to samozřejmě jediné problémy s tarify operátorů. Ceny mohou být diskutabilní, co mne ale mrzí, je právě ta nedostatečná struktura poplatků…

60 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 12. 2009 10:40

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »