Hlavní navigace

Tenkrát poprvé

Vojtěch Bednář

Tomu projektu jsem od počátku nevěřil a stále nevěřím. Svádět jeho počáteční neduhy na systémovou špatnost by však bylo hloupé, proto tak neučiním. To ovšem neznamená, že bych se s nimi nesměl pochlubit vám.

Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Den první (preludium)

10:00 – 16:00 Zjišťování nezbytných informací, kompletace dokumentů a jejich zapracování do elektronické podoby.

16:00 – 18:00 Studium webových stránek úřadu. Zjišťování, zda TO jde nebo nejde. Opakovaná konzultace s kolegou v podobné situaci.

19:00 – 22:00 Kolokviální závěr, že akce je možná. Pokus o instalaci obslužné aplikace do počítače, neúspěch (nepodporovaná platforma), odklad instalace komunikační části na další den.

Den druhý (akce)

9:00–10:00 Opětovná příprava dokumentů a jejich kontrola.

11:00–13:00 Příprava počítače. Instalace doplňku do webového prohlížeče (špatně podporovaná platforma), jeho test, aktivace a opakované selhání. Vyřešeno ve 13.12.

9:00 Pochybnosti o tom, zda je akce právně možná na základě telefonátu s kolegou. Telefonát na úřad příslušnému referentovi (nevědí, mám zavolat později).

10:00 Druhý telefonát na úřad (stále nevědí, ale na 80 % je akce možná, mám pokračovat v přípravách a zavolat znovu).

13:00 Třetí telefonát na úřad (už vědí, akce možná je, ale jsou s ní problémy, má být raději provedena dvakrát).

13:20 Provedení akce! Pět minut příprav, dvě minuty provádění. Atmosféra v místnosti se nedá dýchat, můj zrak upřeně hledí na probíhající hlášení na obrazovce, úspěch!

13.22–13:38 Opakování akce (na žádost úřadu, viz výše). Akce končí v polovině chybou, je třeba začít od začátku.

13:45 Telefonát na úřad, žádost o potvrzení úspěchu. Nepotvrzeno, příslušná osoba je nedosažitelná.

14:30 Další telefonát. Kompetentní osoba zastižena. Není si jista úspěchem, je potřeba zavolat později.

Brand

Den třetí (happy end)

9:00 Telefonát na úřad. Seřvání úředníkem – seřvání úředníka, žádost o spojení vyřízena (úspěšně). Zjištění, že akce proběhla úspěšně. Sláva! Dialog končí na druhé straně sluchátka konstatováním že „no víte, my se vlastně taky trochu divíme“.

Tak to bylo, tenkrát poprvé. Poprvé, když jsem poslal datovou zprávu. Pochlubil jsem se s tím, ale asi v nevhodné společnosti. Dozvěděl jsem se totiž, že „…ty jsi ale hlupák. Prostě to vytiskneš, zajdeš tam s tím a je to, tak co se starat…“. Tak se chlubím aspoň vám. A věřím, že na toto poprvé, stejně jako na mnoho jiných, jen tak nezapomenu.

Našli jste v článku chybu?
15. 3. 2010 15:01
Nejsem ajťák, pouze psycholog, ale kdyby všechno to POPRVÉ, na které jsme tak nedočkavě v životě čekali a které nás pak tak zklamalo (jemně řečeno), kdyby to pak bylo stejně hrozné i PODRUHÉ, POTŘETÍ a PO X-TÉ atd. pak by se snad ani nerodily děti... Dnes jsem rodil DS pouhých 17 minut. Docela to ušlo, ale rozhodně mě to nebavilo. Tvorba DS není rozhodně činnost, u které vítám dlouhou předehru a důraz na vyladění všech zúčastněných. Jde mi o co nejrychlejší "udělání". Tady prostě od da…