Hlavní navigace

The Original U.S. Indoš

11. 4. 2002
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Projekt Internet do škol (čili Indoš) dospěl do realizační fáze. Podívejme se pro srovnání, jak podobné věci dělají v zahraničí. Zamíříme do země, kde mají Indoši i Internet svůj domov. Konkrétně mám na mysli projekt K20 amerického Internetu2.

Jen ve stručnosti připomenu, že Internet2 vznikl jako síť nové generace a zárodek Internetu budoucnosti. Původně byl vyhrazen výlučně pro účely vědy a výzkumu. Jedním ze základních cílů však byl i rychlý přenos pokročilých technologií a služeb na širší komunitu uživatelů Internetu. Projekt K20, který usiluje o zapojení základních a středních škol a dalších institucí do Internetu2, sleduje právě tento cíl.

O co jde? Většina amerických škol samozřejmě má připojení do Internetu (ostatně má je i téměř polovina domácností v USA). Tyto linky však nemívají nijak oslňující kapacitu. Přitom na školách, v knihovnách, v muzeích i dalších institucích orientovaných na vzdělávání působí řada lidí se zajímavými nápady a schopnostmi je realizovat.

Právě jejich zapojení do rozvoje Internetu2 je asi nejvýznamnějším cílem projektu K20. Prostředkem k jeho dosažení je vytváření regionálních (na úrovni města až státu) vzdělávacích sítí, které budou napojeny na gigabitovou páteř Internetu2 Abilene. Do těchto sítí mohou být zapojeny školy všech stupňů (počínaje mateřskými), knihovny, muzea, galerie a nemocnice. Prostřednictvím Internetu2 získají přístup do sítě špičkových parametrů, která jim otevře zcela nové možnosti.

Připojené sítě se stávají tak zvanými Sponsored Education Group Participants (SEGP). Jak název napovídá, jejich připojení sponzoruje některý z řádných členů Internetu2, či skupina takových členů. Podle regulí musí SEGP i sponzorující člen pocházet ze stejného státu. Dalo by se říci, že univerzita (či skupina univerzit) převezme patronát nad lokální sítí škol nižších stupňů.

Jednou z podmínek připojení SEGP je, že musí mít rozumný smysl. Čili že zapojené školy mají společné projekty se členy Internetu2 nebo se chtějí podílet na provozování pokročilých síťových služeb a aplikací. Velký zájem je především o multimediální aplikace (videokonference, distribuované učebny, sklady multimediálních výukových materiálů), dálkový přístup k unikátním zařízením a pochopitelně veškerý obsah orientovaný na výuku či použitelný při výuce.

Poměrně zajímavý je finanční model. Internet2 si za připojení jedné skupiny účtuje ročně 30 tisíc USD plus 2 tisíce USD za každého člena Kongresu, kterého má daný stát. Platí poskytovatel Internetu, který zajišťuje připojení SEGP. Rozdělení poplatku mezi jednotlivé členy SEGP je zcela ponecháno na nich samotných a vychází vždy z lokálních podmínek.

Sponzorující univerzita tedy nemusí (ale může) být sponzorem finančním. V každém případě však hraje roli „myšlenkového sponzora“. Je to ona, kdo vyplňuje přihlášku SEGP, definuje projekty, používané aplikace a pokročilé služby. Podává také zprávy o tom, co se skutečně dělo. V podstatě garantuje, že připojení k Internetu2 bude smysluplně využíváno.

Přestože projekt byl zahájen teprve počátkem roku 2001, stihl se již celkem pěkně rozšířit. Očekává se, že do konce letošního školního roku budou SEGP zhruba ve třiceti státech. Stav ze začátku dubna 2002 zobrazuje přiložený obrázek (v červeně vybarvených státech existuje SEGP). Aktuální přehled najdete v seznamu SEGP. Velmi zajímavý je také seznam projektů, které spadají pod K20.

603

Člověk se neubrání srovnání přístupu projektu K20 s Indošem. Udělejme si analogii se zvířátky. Indoš je, jako když hospodyně šiškuje husy. Popadne pěkně každou z nich a naláduje do ní unifikovanou nic moc stravu, ať chce nebo ne. K20 naproti tomu připomíná testy inteligence zvířat. Ke stropu opičích klecí rozvěsíte banány. Ty, které na to přijdou a dají si práci, si přistaví krabici, vylezou na ni a pochutnají si. Ty příliš hloupé nebo líné zůstanou bez banánu. Ale je to jen a jen na nich – příležitost dostaly.

Celkově vzato se v projektech odráží základní filosofie jejich zadavatelů. Americký K20 je o příležitostech a svobodě rozhodování. Tuzemský Indoš je o moudrém, pečujícím státu, který všechno zařídí.

BRAND24

Ne, že by to u nás nešlo jinak. Například v Liberci existuje subjekt zvaný Služba škole. Připojuje zdejší školy k akademické síti CESNET2 pomocí mikrovlnných tras. Základní službou je připojení rychlostí 1 Mb/s bratru za 4500 Kč měsíčně (pokud zařízení dodává Služba škole), případně za 3500 Kč (pokud si škola zakoupí vlastní mikrovlnné nádobíčko). V současné době toto připojení využívá deset škol a několik dalších projevilo zájem.

Čili dost přesná analogie amerických SEGP: regionální skupina škol se za výhodných podmínek připojí k páteřní akademické síti. Jak je vidět, jde to, ale chce to iniciativu zdola. Upřímně řečeno nezávidím libereckému misionáři Indoše. Až přijde se svým „Odstupte, nečistí megabitové, přináším vám víru v Jediný Pravý Firewall!“, nebude asi přijat s žádným velkým nadšením. Nedá se ani vyloučit, že bude nenaladěnými domorodci sněden.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor dělá nepořádek v příslovích, protože sítě nejen dělá, ale i učí a dokonce také řídí. Působí na Ústavu nových technologií a aplikované informatiky na Technické univerzitě v Liberci. Píše knihy.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).