Problém soukromí na Internetu nestárne ani po desítkách let

Anonymně, nebo privátně?

Ve zprávičce Privátní mód Firefoxu realitou jste se mohli dočíst o plánované novince o něco soukromějšího surfování v nadcházející verzi populárního prohlížeče. Tvůrci Firefoxu tak následují možnost, kterou známe například z Google Chrome a jež se určitě dočká obliby u řady uživatelů. Pro úplnost doplňme, že privátní režimy jsou založeny na omezen ukládání informací o surfování na pevný disk, nikdo se tak nemůže probírat historií adres, soubory cookies, údaji webových formulářů apod.:

Po zvolení položky Private Browsing, kterou ve Firefoxu naleznete v menu Tools (Nástroje), se zobrazí dotaz, jestli skutečně chcete Private Browsing použít. Pokud to potvrdíte, aktuální okno se skryje a otevře se nové se stránkou popisující tuto funkci. Aktivní Private Browsing zatím indikuje jen poznámka v titulkovém pruhu v záhlaví okna. Prozatím není možné mít zároveň otevřeno běžné okno a okno s privátním režimem, ale to se ještě může změnit.

Pro uživatele je tato možnost samozřejmě fajn. Jen málokdo využívá třeba i pracovní počítač opravdu pouze na práci, a tak se v historii surfování mohou nacházet i stránky, které nepatří cizím očím. Ano, ve firmách jsou samozřejmě jednotlivé účty odděleny, na vše dohlíží striktní systém doménových účtů, ale pak přijde ona banální situace, kdy se z ničeho nic přimotá kolega se slovy: Můžu se na něco rychle mrknout? A pak už je jen dílem náhody, co se mu z historie zobrazí. Privátní režim (nebo jakkoliv ho kdo nazve) osobně vítám. Ne proto, že bych měl co skrývat, ale mám rád opatrnost na všech frontách. A pokud tento mód surfování nikdo nebude lživě prodávat jako anonymní surfování v pravém slova smyslu, měl by se stát součástí všech běžných prohlížečů.

Se slovy privátní a anonymní se dle mého názoru budeme ve světě online bezpečnosti setkávat stále častěji, stanou se důležitou součástí marketingového zápolení. Dnes už pro výrobce bezpečnostního softwaru musí být přece poměrně těžké, aby někoho (nedej Bože každý rok v rámci vypršení licence) přesvědčili ke koupi antiviru, antispywaru nebo firewallu. Mnohem lépe přece zní, pokud se na krabici objeví nálepka Ochráníme vaše soukromí!, nemyslíte?

Třeba je jen otázkou času, kdy se běžnou součástí bezpečnostních balíků stane komponenta pro anonymní surfování v onom pravém slova smyslu: komunikace poputuje přes jeden nebo více anonymizujících uzlů a cílový server se tak o našem klientovi prakticky nic nedozví. Hlavně si dnes nepleťme tuto skoro opravdovou anonymitu s anonymním (popravdě privátním) surfováním v Google Chrome a dalších prohlížečích. Jako berličku zatím můžeme využít například Torpark, online anonymizéry (Proxify.com, Anonymouse.org apod.) nebo specializované (povětšinou ale placené) klientské aplikace.

Dvacet let zpět a jsme zase tady

Zajímavé statistiky nastínila zprávička Falešné antiviry pronikly na třicet milionů počítačů, která čerpala z původního souhrnu společnosti PandaLabs:

Funguje to jednoduše: uživatele vystrašit a donutit jej pořídit podstrčený program, který jej ochrání. Počítač je nejprve infikován programem, který uživateli znepříjemňuje život falešnými BSOD, vyskakovacími okny, spouštěním spořiče obrazovky nebo třeba i animací broučků požírajících plochu. Zároveň je jako řešení problémů nabízen antivirový program. V průměru si za něj podvodníci účtují skoro 50 euro.

Rychlé, účinné a snad až neuvěřitelně jednoduché. Setkáváme se s dalším případem online vydírání, i když se celý „obchod“ na první pohled jeví jako naprosto běžné uspokojení v rámci klasického principu nabídky a poptávky. Počítačového guru podobný podvodný prográmek samozřejmě nijak nepřekvapí, ale kolik už telefonátů s naprosto triviálními dotazy a problémy každý z nás absolvoval ze strany přítelkyně, ženy nebo rodičů?

Není na tom nic divného, například auto si také sám nespravím, a kdyby mi mechanik nalhal, že mi něco hrozí, nechám si fiktivní opravu provést, a navíc slušně poděkuji. V podobných případech ze světa IT ale vždy mlčky polituji správce firemních sítí, kdy musí navzdory svému technologickému egu trpělivě vysvětlovat zdánlivé banality sekretářkám nebo účetním, i když by radši řešili něco opravdu problematického. Bohužel nás v této sféře lepší zítřky určitě nečekají, jelikož právě začínající uživatelé budou nejčastějším terčem útoků. Ať už tyto pokusy o podvody budou mít jakoukoliv formu.

A na závěr mě tak napadá, že se historie opakuje. Pokud totiž vzpomeneme na první virus pro platformu IBM PC, tedy na více než dvacet let starý Brain, je zde jistá paralela. V roce 1986 mu vdechli život pákistánští bratři Alviové, kteří se tak svérázně vrhli na propagaci své firmy Brain Computer Services. Brain přitom také neměl žádné destruktivní účinky, obsahoval pouze následující reklamu na „technickou podporu“:

Welcome to the Dungeon
© 1986 Basit & Amjad (pvt) Ltd.
BRAIN COMPUTER SERVICES
730 NIZAB BLOCK ALLAMA IQBAL TOWN
LAHORE-PAKISTAN
PHONE :430791,44324­8,280530.
Beware of this VIRUS…
Contact us for vaccination..­.......... $#@%$@!!

Pár let se sešlo s pár lety a máme tu podobnou situaci. Ale dnes přece světu vládnou peníze, tak se ani nedivme, že nás namísto neškodnosti a větičky „Contact us for vaccination“ rovnou čeká drásání nervů a tvrdý požadavek na vyplacení padesáti dolarů.

Co dnes podle vás nejvíce ohrožuje online soukromí uživatelů a kam se budou ubírat kroky škodlivého kódu? Využijte diskuze pod článkem a podělte se o svůj názor s ostatními!