Hlavní navigace

Typologie „potížistů“ na Internetu (4.)

6. 9. 2005
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Tento text se bude zaobírat všelijakými více či méně agresivními skupinami lidí v prostředí cyberprostoru. I mezi vlákny sítě se setkáme s gangy "vandalů", různými provokatéry-hračičky nebo dokonce s buňkami revolucionářů. Pojďme nahlédnout do základů podobných shluků a do motivací jejich členů.
Cyberspace se honosí jednou podstatnou věcí, jež ho odlišuje od našeho normálního světa – velkou mírou anonymity. Klasické gangy mladistvých si málokdy dovolí provozovat své nekalé činy za dne a naopak volí přikrývku tmy, která schová obličej do čisté černi. Oproti nim se pak skupiny internetových deviantů za své počiny nestydí, protože je každý den a každou hodinu kryjí bezvýrazné nicky. Připočtěme k tomu známý jev „počítač=hra“ ničící normální (+ morální) náhled lidí na internetový svět, a dostaneme se k zajímavé úvaze. Proč nepřipodobnit internetové gangy ke klasickým anonymním davům? Podmínky pro toto přirovnání sice nejsou zcela splněny (přece jen na Internetu chybí „těsný kontakt“ lidí v pravém slova smyslu), ale převaha emocionality a pudovosti v takových skupinách bývá často zřejmá. Citát J. Szczepanskiho (1966) o chování jedince v davu nám jistě pomůže celou záležitost pochopit:

Potlačované uvažování a dezindividualizace posilují pocit solidárnosti s celým davem. Vedou také k oslabení pocitu významných etických a právních norem. Dav vyvolává silný pocit správnosti realizovaných akcí. Emocí navozené způsoby jednání nejsou kriticky hodnoceny rozumem. Nadto citové napětí panující v davu zvyšuje pocit vlastní moci a znemožňuje pocit odpovědnosti za prováděné činy…

Zvláštní tématiku tvoří vůdci takového gangu, kteří stojí za otěžemi a popohánějí ostatní v jejich akcích. Vždy se jedná o charismatické jedince, kteří zaujmou svým projevem a stanou se tak zdrojem psychické nákazy, přenášející se rychlostí řetězové reakce štěpení uranu. Často platí pravidlo: „Čím silnější je vliv vůdce v gangu, tím je tento gang nebezpečnější a nepříjemnější ostatním uživatelům.“ Odstranění hlavy skupiny může mít různá vyústění. Zaprvé tím můžete celý nepříjemný shluk rozpustit, ale to se nestane vždy. Vůdce často zastoupí jiný silný člen skupiny. Ten může „ban“ svého předchůdce vzít jako „mučednickou záležitost“, a pak bude celý gang o to více znepříjemňovat život běžným uživatelům. Jindy se strhne bitva o nástupnictví a následně se utvoří nezávislé skupiny, bohužel tím se jejich činnost spíše zintensivní, i když nebude tak organizovaná.

Underground spolky

Občas se na různých diskusních serverech i jinde objeví komunity vázané společnými normami se sídlem v určité místnosti. Tyto spolky bývají nejčastěji tvořeny „praštěnými“ adolescenty. Sami se tak často nazývají, protože se chovají trochu jinak než lidé konformní společnosti, např. se neštítí mluvit peprně, vtípkovat otevřeně o sexualitě svého kamaráda apod. Pak je také spojují společné zájmy jako třeba anarchismus, fantasy, punk a jiné „okrajové“ záliby. Snaží se jasně vyznačit hranice svého teritoria a zabránit vniku urážlivých uživatelů z okolí. Avšak to neznamená, že při opatrném průniku budete svědky zvěrstev uvnitř; ne – místo toho na vás čekají sympatičtí mladí lidé se (zatím) ne zcela ucelenými názory.

K motivaci těchto lidí se dá říci asi toto: Někdo v mládí pocítí, že je jiný než okolí, že je „divný“. Zatímco ostatní si navzájem zuřivě volají a baví se o nových televizních show, náš někdo sedí u knih, hudby 80. let, malířského plátna apod. Tato „podivnost“ většinou poukazuje na vyšší zralost těchto lidí, stávají se zvědavějšími, učenlivějšími a soustředěnějšími. Z důvodů potřeb „zapadnout“ hledají podobně směrované jedince a nejlépe je vypátrají právě v obrovském komunikačním poli Internetu. Vytváří se tak subkultury s vlastní popuštěnou morálkou (znamení zvláštnosti a příslušnosti ke skupině), která může návštěvníka zvenčí vystrašit či znechutit.

Při jednání s takovými komunitami se hodí staré úsloví: „Žij a nech žít.“ V zamčených prostorách nemohou tito lidé někomu ublížit, a pokud se zamykat nedá, musí se vyvěsit „výstraha“ pro všechny kolemsurfující. Při stížnostech pak nezbývá než skupinku lehce napomenout: opatrně, ale důrazně. Pokud se však žaloby stupňují, nelze než doporučit komunitě přesun na komunikační systém s lépe zamčenými místnostmi.

Gangy

Klasický gang je obrazem pouličního života černošských městeček v USA. I na českém Internetu ale můžete potkat (většinou mladé) výtržníky, kteří se neštítí mluvit všemi možnými výrazy a pastovat ty nejohavnější obrázky. V těžších případech admini musí očekávat i hacking a jiné útoky skrz software. Ve většině případů sídlí v doupěti – prostoru, kam nikdo kromě nich nesmí, nebo bude verbálně a třebas i jinak napaden. Ve svých přezdívkách či na svých ikonkách nosí poznávací znamení (např. Ω jako na amerických kolejích), avšak toto je spíše formální, neboť se obvykle navzájem dobře znají a začnou útočit na každého, kdo se bude chtít za člena „převléknout“. Někdy jejich činnost připomíná hru na to, koho víckrát vyhodí, kdo má víc uživatelů v „ignore listu“ aj. Jindy směřují útoky takových lidí na administrátorskou skupinu, provokují ji a snaží se ji rozrušit. Často se gangy maskují do podoby „revoluční kliky“, prosazující otevřeně své právo na svobodu projevu.

Člověk se do takového gangu přidá z naprosto jednoduchých a pochopitelných důvodů. Hledá místo, kam zapadne, kde mu bude někdo říkat, co je dobré a co ne, kde se pobaví a přitom viditelně neuškodí. Po dobře odvedené práci navíc může čekat uznání celé skupiny i samotného vůdce. Zvláště mladí muži touží po potvrzení vlastní odvahy a moci. Celou komunitu pak zceluje nevraživost vůči nečlenům a jistý pocit povýšenosti nad nimi (mírně se podobající nenávisti proti Židům za nacismu). Individualita jedince se likviduje a nastupuje místo ní stádo, členství přináší „bezpečí“, avšak ne seberealizaci, viz citaci Szczepanskiho výše. Přestože se jedná převážně o teenagery, John Suler (Psychology of Cyberspace) uvádí zajímavý příklad „ze života“, kdy byl gang složen z dospělých zaměstnanců jedné firmy, kde právě zařídili Internet.

Problém při zacházení s gangy je bijící do očí. Admin vždy trestá jednotlivce, ale pak se mu pomstí celá skupina… Potrestat gang najednou a vyházet ho? To už má v sobě příliš mnoho nespravedlnosti a hrozí stížnosti i od nečlenů (navíc se vrátí s jinými nicky a znásobenou silou). A tak se zdánlivě bezvýchodně kolo točí dál a dál. A co takhle „popravit“ vůdce? Tato možnost byla rozebrána výše. Ale co to takhle vzít za druhý konec?

Někteří členové gangů se jimi stali spíše náhodou. Měli problémy ve škole, přišli na Internet, skamarádili se s gangem, stali se jeho členy a už se to s nimi veze. V nitru litují výtržnictví učiněných svými „bratry“ a vlastně ani pomalu nevidí výhody v členství, jen setrvačnost situace je tlačí dál ve vyjetých kolejích. Stačí admin s přátelským přístupem a výhybka se snadno přehodí (a gang se oslabí).

John Suler dokonce navrhuje tzv. „rehabilitaci“ gangu, která spočívá v přeorientování energie snertů na záslužné věci, avšak toto se mi zdá dosti neúčinné. Zaprvé se těžko taková věc hledá a za druhé se gang po čase pravděpodobně vrátí zpět na cestu „zla“. Vše záleží na té „věci“.

BRAND24

Jiná komunitní výtržnictví

Mohou se objevit i jiné typy poklesků kolem zdánlivě slušných spolků. Třebas při náboženské debatě se mohou křesťané nevybíravě navážet do muslima apod. – vzniká vlastně malý internetový lynčující dav. Tyto přečiny mají většinou pomíjivý charakter, ale není radno je podceňovat, podkopávají totiž autoritu administrátorů a odlákávají svobodně smýšlející uživatele.

Tedy, počtvrté se s vámi loučím a vybízím vás k psaní reakcí do diskuze.

Setkali jste se někdy s internetovými gangy?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor studuje FF MU obor Psychologie. Aktivně přispívá do několika internetových magazínů, zajímá se přitom hlavně o webovou komunikaci a psychologii Internetu.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).