Ukryté chutná

Ilustrace: Nenad Vitas

Mám web, tedy přesněji řečeno domácí stránky. Statické, čistě textové, ošklivé. Design podle trendů roku 2002 (self mejd), obsah tvoří hlavně dokumenty a pak informace, o které se s někým chci/musím podělit. Návštěvníky nelákám ani nepřitahuji, neboť tam není nic, co by v surfující veřejnosti nějak zvlášť vzbudilo zájem.

Onen web obsahuje kromě jiného také několik solitérních stránek. Většinou z nich vede odkaz zpátky na homepage (společná šablona, kterou se mi nechce měnit), ale z homepage ani odjinud nevede odkaz na ně. Ti, kterým jsou stránky určeny, dostávají absolutní URL adresu a touto adresou si je pak otevřou. Je to sice možná kostrbaté řešení, ale osvědčilo se mi.

Nedávno jsem na svém webu založil jednu takovou stránku, určenou velmi specifické a také velmi omezené klientele (nebojte, s dětskou pornografií nemám nic společného). Kromě jiných informací obsahovala také e-mailovou adresu, na kterou se návštěvníci měli obracet v případě, že by něčemu nerozuměli. Stránka vesele existovala asi tak dva měsíce, všichni všemu rozuměli, až pak…

…jsem na onu specifickou adresu dostal zprávu, že na jinak obsahově vkusně volené stránce je několik gramatických chyb (omlouvám se, dělám je, bojuji s tím, vím). Vtipné bylo, že e-mail přišel od mně naprosto neznámého člověka. Původně jsem si myslel, že dotyčnému dal adresu někdo z povolaných uživatelů. Nicméně nestalo se, čímž vznikla teorie, že dotyčný se na mou stránku dostal náhodou.

Protože teorie potřebuje empirický důkaz, byla stránka vybavena jednoduchým počitadlem návštěv (že jsem tam nedal Google Analytics, já malověrný). Po týdnu, kdy jsem předpokládal, že stránku navštíví jeden až tři lidé, se počitadlo zastavilo na hezkých čtyřiceti dvou zobrazeních. Uživatelé, kterým stránka byla určena, by takový provoz vygenerovat nemohli, a jsem přesvědčen, že adresu skutečně nikde nerozšířili. Člověk který mi psal o chybách, ji našel v Google. Já následně taky. Stránka byla smazána.

Poučení, které si z celé věci beru pro příště, zní: do adresáře se soukromými stránkami je potřeba přidat informaci pro indexovací stroje, aby se těmto místům vyhnuly. Podivný pocit z toho, že jeden HTML soubor, který nemá vyplněny takřka žádné metaúdaje a je ve třetí úrovni adresářové struktury, přitáhne (zřejmě včetně indexů) čtyřicet návštěvníků týdně, ovšem svádí ke komerčnímu využití tohoto fenoménu. Což tak místa, kam chceme uživatele přilákat, záměrně maskovat? Ukryté přece chutná nejlépe. Co když to platí i v moři webového obsahu? Taková dobře maskovaná akce 2 za cenu 3 by mohla mít větší úspěch, než gigantický blikající flash 2 za cenu 1. Co myslíte?